Třetí vlna: Jak za tři dny udělat z kohokoliv součástku v kole totality

Stačily tři dny a střední škola v americkém Palo Altu se změnila v ostrov totality. Experiment Třetí vlna přesvědčivě dokázal, jak snadno lidé propadnou zlu.

Učitel dějepisu Ron Jones se roku 1967 snažil v rámci přednášky o nacistickém Německu žákům vysvětlit, jak bylo možné, že celý národ slepě následoval diktaturu a nevěděl – nebo dokázal nevědět – nic o židovském holokaustu. Jelikož studenti nedokázali pochopit, jak je něco takového možné, rozhodl se Jones pro názornou ukázku. Pomocí autoritativního přístupu založil v rámci třídy hnutí zvané Třetí vlna, které otevřeně hlásalo disciplínu a omezení práv jednotlivců za cílem zvýšení efektivity jejich studijního nasazení. Kolektiv byl vedle autoritativního přístupu učitele motivován systémem znaků sounáležitosti jako byl jednotný pozdrav a pevně stanovenými pravidly. Záhy se Třetí vlna rozrostla na celou školu a třetí den experimentu se k hnutí hlásily dvě stovky studentů.

Den první

Během prvního dne experimentu Jones zavedl zdánlivě nepatrné úpravy. Studenti museli před zazvoněním do hodiny vzpřímeně sedět na svých místech, beze slova a s pohledem upřeným ke katedře. Když odpovídali, museli se postavit do pozoru. Na odpověď jim musela stačit tři slova a cokoliv říkali, muselo být ukončeno slovy “pane Jonesi.”

Učitel ze sebe začal vytvářet autoritativní figuru, která vyžaduje kázeň a pevný pořádek.

Den druhý

Druhý den přibyly další úpravy. Jones začal svým studentům vštěpovat, že právě oni jsou těmi nejinteligentnějšími a nejschopnějšími z celé školy. Dal jim pocit odlišnosti. Jeho třída byla od druhého dne experimentu Třetí vlnou. Název organizace odkazoval na Třetí říši, současně demonstroval schopnost člověka ve skupině přijmout za svou lež. Jones studentům řekl, že podle námořníků je každá třetí vlna silnější než ostatní. Ve skutečnosti je to vlna devátá (a i to se spíš jen říká) – studenti z Třetí vlny na to ale nebrali ohledy; co řekl “pan Jones,” tato nezpochybnitelná autorita v čele, byla absolutní a nezpochybnitelná pravda. Současně Jones studentům nařídil, aby se začali stejně oblékat a zdravit se pozdravem připomínajícím zdviženou pravici nacistů.

Den třetí

Experiment začal žít svým vlastním životem a vzbudil zájem mezi studenty okolních tříd. Původních třicet členů Třetí vlny přijalo třináct dalších a začali vytvářet další znaky společné identity, třeba zástavu. Současně na Jonesův příkaz začali zabraňovat nečlenům Třetí vlny v přístupu na vyučování vyhrazené členům hnutí. Počet členů hnutí záhy dosáhl dvou stovek. Jones ve svých zápiscích konstatuje, že na sebe jednotliví členové hnutí začali donášet. Současně se skokově zlepšily jejich studijní výsledky.

Den čtvrtý

Bylo to ve čtvrtek; Jones zjistil, že se mu experiment začíná zvolna vymykat zpod kontroly. Zaznamenal u členů hnutí obrovskou míru loajality k praporu se zástavou Třetí vlny. Šla tak daleko, že měl Jones pocit ohrožení. “Pokud bych jim do očí řekl, že to celé byl jen experiment, byli by mě snad schopní zlynčovat. Proto jsem sáhl k alternativnímu řešení.”

Den pátý

Příslušníci hnutí Třetí vlna se shromáždili u televizní obrazovky. Čekali na ohlášený projev údajného prezidentského kandídáta hnutí. Místo toho na obrazovce uviděli sami sebe a sledovali, jak snadno se nechali zmanipulovat.

Jako ukázka toho, jak snadné je vytvořit z ničím se nevymykajících lidí elitní, uzavřenou skupinu, vynikající fanatickou kázní spojenou se zaslepenou efektivitou, je Třetí vlna dodnes fascinující.

Experiment nebyl ve své době příliš zdokumentován, vyšly o něm pouze dvě zprávy ve školním časopise Cubberley Catamount. Až o devět let později ho detailně popsal sám Jones a poté byly vydány další články, v některých se vyjadřovali i studenti, kteří se experimentu zúčastnili. Popsané chování pak psychologové našli například v ganzích mladistvých delikventů nebo u mládeže v teroristických organizacích v Africe či na Blízkém Východě, podobné procesy samozřejmě probíhaly i v Hitlerjugend.

Jonesův experiment se dostal i na filmová a divadelní prkna. Vycházejí z něj například tvůrci krátkého televizního snímku The Wave z roku 1981 (v češtině “Vlna”), známější je německý film z roku 2008 Die Welle (v češtině “Náš vůdce), který podobný experiment, s tragičtějšími důsledky, „přenesl“ do současného Německa.

Loni Wings Cultural Society v Novém Dillí představila hru The Wave a před třemi lety Jones představil stejnojmenný muzikál nastudovaný s několika studenty.

Poznámky pod čarou ( anglicky )

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Third_Wave