HOAX: Falešný citát Karla IV. o muslimech

Petr Krobot na sociální síti Facebook rozšířil falešný citát českého krále Karla IV. Lucemburského o muslimech. Citát měl znít: „Muslimové jež přijdou na české území, mohou zde žíti a pobývati jako hosté, ale nesmí zde prováděti náboženskou agitaci, nebo veřejně vyznávati víru.“ Samozřejmě se jedná o falešný výrok, který je naprosto ahistorický.

V době Karla IV. Pojem „muslim“ nebyl vůbec rozšířen. Používal se pojem Saracéni. V dobách Karla IV. byli za Saracény považováni Turci a Arabové, pojmenování je však možné považovat i za synonymum k muslimům, případně také k muslimským vojákům.

„Česká společnost se s islámem seznamovala již ve středověku prostřednictvím muslimských vzdělanců, kteří uchovávali a rozvíjeli antické dědictví. Na počátku novověku referovalo o islámském blízkém Východě několik vzdělaných českých poutníků do Palestiny. Ve více spisech ovšem převládal tón varující před islámem jako před bludným a nebezpečným náboženstvím. Tento vyhroceně negativní pohled na islám byl posilován strachem z expanze osmanské říše, který byl v Evropě pociťován od pádu Cařihradu (1453) až do první světové války,“ píše se v posudku.

Uplatňovat náboženské svobody bylo v té době v celé Evropě nemožné. Zakazován byl nejen Islám, ale i židovská víra nebo protestanské vlivy v křesťanství. Ostatně toleranční patent, umožňující svobodně projevovat víru, byl vydán až v roce 1781 rakouským císařem Josefem II. Habsburským.

Karel IV. byl vůči Islámu mnohem tvrdší. „Pohanům či Saracénům naprosto zapovídáme a zakazujeme zřizovat si v našem nejkřesťanštějším Českém království obydlí nebo zakládat si dům; a přikazujeme, že nikdo z našich věrných poddaných nesmí ve svém domě na svým polích přijímat pohany či Saracény, leda by jim, jako pocestným procházejícím přes naše království do míst značně odlehlých nebo jako osobám pohybujícím se po našem království za obchodem či jinou záležitostí, posloužili coby hostitelé nebo stájníci vším potřebným a příhodným; to připouštíme, ovšem pouze potud, pokud to někomu nezpůsobí odpadnutí od katolické víry,“ psalo se v zákoníku Codex Carolinus. Ten však nikdy nevešel v platnost.

Karlův zákoník byl totiž natolik kontroverzní, že ho sněm nikdy neschválil. Podle Palackého by zákoník způsobil převrat v dosavadním českém právu a právnictví. Například panovníkovi by dle něho měla být dána neomezená moc a jeho samotného by neměl kdo soudit, zatímco on by byl oprávněn soudit všechen lid mu poddaný. Zákoník si také kladl za cíl oslabit šlechtu a byl sepsán tak, aby postupně přicházela o majetek, půdu a vliv. Byla v něm i řada naprostých absurdit. Například pokud by zemřelo dítě, jeho majetek by připadl Království bez ohledu na žijící příbuzné.