Únos a znásilnění třináctileté Elizavety v Berlíně

Veřejnou debatu rozvířil případ třináctileté dívky z ruské rodiny žijící v Německu. Dívka byla údajně unesena a 30 hodin znásilňována muži vzezřením z Blízkého východu. V článku se tedy podíváme na okolnosti tohoto případu.

O něm prvotně informuje stránka Genosse.su nesoucí podtitul “web sovětských Němců.” Pro úplnost slovo genosse znamená v němčině soudruh a stránka se nachází na doméně .su, tedy zkratka pro Soviet Union.

O případu následně informuje ruský První kanál (ruská nejpopulárnější a vládou ovládaná stanice), která je díky svéráznému pojetí programu v prokremelském střihu Rusy přezdívána zombie-vize. Reportáž, ve které se např. moderátorka vyjadřuje o novém německém pořádku, můžeme zhlédnout níže.

V reportáži se objevují i ruskojazyční demonstranti, kteří prohlašují, že onu dívku znají a také si stěžují na postup německých orgánů, které odmítají hledat viníky a současně tlačí na dívku, aby uvedla, že její jednání bylo dobrovolné.

Pokud se zaměříme na samotné demonstranty, pro posouzení případu by bylo na místě znát jejich předchozí aktivity. V evropských zemích existují určité skupiny aktivistů, kteří dle potřeby demonstrují, a jejichž aktivity přitahují ruská média.

Jinak tomu není ani v České republice a můžeme tak sledovat jedince, kteří se pravidelně účastní demonstrací na rozličná témata korespondující s oblastí ruských zájmů. Snaha o výsledný efekt je řekněme taková, že deset účastníků často s transparenty v ruštině demonstrují, jejich činnost sleduje řada ruských médií, která následně informují diváky o masových protestech. Konkrétní příklady lze nalézt v článku Pohled do FB skupiny Jiřího Vyvadila Přátelé Ruska v ČR a její rozbor. Pokud by tedy ona česká skupina “demonstrantů na objednávku” náhle demonstrovala kvůli údajnému znásilnění v ČR a současně by komentovali událost pro ruská média, dá se tak rozporovat věrohodnost, jelikož dané osoby jsou již v podstatě hvězdami ruských médií na různá témata.

Zpráva o znásilnění se následně rychle šíří a zaplavuje takřka celý ruský mediální prostor. Zde je prezentována s tím, že jde o “hotovou věc” a komentáře německých orgánů jsou pouhou snahou o vyvrácení a zamaskování pravdy.

Např. státní kanál Rossia 24 informuje: “Potvrzení této informace zatím není, policie mlčí, ale takové situace jsou zcela pravděpodobné” a odkazuje na údajné video s přiznáním pachatelů. Rossia 24 je kanálem spadající do holdingu VGTRK, ve kterém i působí např. kanál, který je tvůrcem známého dokumentu o srpnu 1968, který chtěla Česká televize odvysílat, ale nebylo jí to umožněno.

Události se věnuje rovněž kanál REN TV, který mimo jiné přinesl rozhovor s imámem kolínské mešity v němž údajně tvrdí, že ženy si během silvestrovské noci mohly za znásilňování samy. V případě oné reportáže panuje diskuse, že údajná kolínská mešita neexistuje a daná osoba není imámem. Teze dotyčného jsou rovněž překryty ruským dubingem a nejsou tak ověřitelné.

Nutno podotknout, že styl, jazyk, přednes, zvolené výrazy i celková kompilace reportáží jsou ukázkovými případy kremelské propagandy.

Německé úřady vše následně komentují a vyvracejí. Ale jak již bylo řečeno, v ruských médiích je událost podávána jako definitivní a vyjádření z německé strany jsou pouhými snahami o vykroucení se a popření v rámci “nového německého pořádku.”

Na redaktora ruské televize je následně německým právníkem podáno trestní oznámení.

V České republice o události např. informuje iniciativa Islám v ČR nechceme.

 

Dále se jí zabývají např. lidovky.cz a Česká televize.

Pomyslný úder manipulacím dává šetření iniciativy StopFake. Ta se zabývá rozkrýváním konkrétních projevů ruské informační války a na internetu dohledává dle ruských médií usvědčující video, kde se dotyční k činu přiznávají.

Video si tak můžeme porovnat se závěrem reportáže kanálu Rossia 24, která je uvedena jako druhá v pořadí, a zjistíme, že oba záznamy jsou identické. Po otevření na YouTube tak u tohoto videa můžete vidět datum publikování 19. září 2009.

Motivace

Motivace pro vytvoření takové zprávy je v tomto případě dvojí.

V první řadě jde o orientaci na ruský mediální prostor a ruské publikum. Pokud budeme sledovat ruské televizní zprávy, můžete zjistit, že téměř celá délka relace se věnuje “katastrofickým” událostem ze zahraničí zejména ze západu. Rusko se nachází v krizi a média jako nástroj pro upevnění moci Kremlu se pomocí apokalyptických zpráv ze západu snaží odklonit pozornost od vnitřních problémů. Ukazují tak: “U nás se situace sice zhoršuje, ale na západě je to daleko horší, buďme tedy rádi za Putina a za to, co máme.”

Rusko rovněž v důsledku politické a ekonomické situace každý rok opouští stovky tisíc lidí. Ti hledají nový domov právě na západě a Německo je jednou z oblíbených destinací. Toto je tak pro Rusy zprávou, co na západě jejich komunitu čeká.

Druhý aspekt motivace vychází z tvrzení Jana Šubrta, mluvčího BIS, viz článek Vybrané metody proruské propagandy v ČR.

„…shodné rysy propagandy totalitních a autoritářských režimů obecně lze označit. Prvořadým úkolem propagandy režimů s mocenskými ambicemi je vrážet klín, rozdělovat a štěpit, pomlouvat instituce a vlády, vytvářet chaos a destabilizovat.“

Myšlenka se v tomto případě zcela naplňuje. Němci jsou šokováni a rozpolceni. Důvěra k institucím je rovněž podkopána.

Závěrem

U ruských médií dlouhodobě platí: “Když zprávu nemám, musím si ji vyrobit.” Stejně na mě celá situace působí i nyní. Pokud se událost skutečně stala tak, jak tvrdí ruská média a Němci opravdu cosi překrucují, budu stát za ruskými médii. Lze ale věřit někomu, kdo pravidelně klame, že zrovna nyní přináší věrohodné informace?

A obyčejný divák? Ten často uvažuje dosti zvláštně. Oprášit si tak můžeme dnes již památné věty.

• Sice to není pravda, ale mohla by být.
• Není důležité, že se to nestalo, ale mohlo se stát.

Od věci také není vzpomínka na vyjádření Evy Hrindové z iniciativy Naštvané matky k údajnému citátu Jana Wericha.

Doplňující zdroje

Vynikající článek Marka Wollnera s názvem Až bude pravda v televizi.

Článek Jak “informují” tzv. proruské weby? o práci s informacemi ruských a proruských webů.

Psáno pro blog iDnes