Tento týden: Sexualita politiků a slabosti vydavatelů

V redakci slovenského týdeníku Plus 7 dní to vře. Šéfredaktorka Katarína Šelestiaková už z vedení časopisu odešla, redakce zvažuje výpovědi. Důvod? Zásah vydavatele, jímž je společnost News and Media Holding (NMH) do rozhovoru s premiérem Peterem Pellegrinim. 

V rozhovoru padla otázka na sexuální orientaci slovenského premiéra. Nebyla nemístná. Strana Smer, kterou Pellegrini zastupuje, se v předvolební slovenské zelnici vymezuje vůči sexuálním menšinám, a o Pellegrinim veřejným prostorem koluje dost drbů na to, aby se bulvární médium typu Plus 7 dní ptal. Pojďme si rovnou říct, že ptát se někoho na jeho sexuální orientaci nepatří mezi činnosti, kterým by se novináři (nebo kdokoliv jiný kromě intimního kruhu každého člověka) měli věnovat. Nutit navíc kohokoliv ke coming outu je nepřípustné. 

Ale: Média při své činnosti musí vždycky pečlivě vážit na jedné straně právo jednotlivce na ochranu soukromí a na straně druhé právo veřejnosti na informace. Politik vzhledem ke svému veřejnému angažmá a jeho povaze musí počítat s tím, že právo veřejnosti na informace bude převažovat. 

Pokud se to politikovi nelíbí, může se proti tomu ohradit, může opustit politiku – ale v žádném případě by neměl volat vydavateli a stěžovat si na novináře. Tento jev je rozšířený i u nás. 

Znám dost případů, kdy se třetí strana snaží obejít vedení redakce přímým kontaktem s vydavatelem a naopak kdy vydavatel o redakčním obsahu vyjednává přes hlavu vedení redakce a bez jejího vědomí. Nikdo by si neměl namlouvat, že se to stává jen v nějakých “parlamentních listech.” Děje se to všude, rozdíly jsou jen v ochotě a schopnosti vydavatelů se těmto praktikám bránit. 

Tato zkušenost akcentuje důležitost malých nezávislých projektů. Lidé, kteří je dělají, jsou totiž obecně vzato výrazně odolnější vůči svodům i výhružkám. Proto si také zaslouží daleko větší podporu, než jaké se jim dostává – paradoxně zejména organizací, které vznikly právě proto, aby je podporovaly.