Tento týden: Maříková se líbí uživateli Streicher

Na začátek zpráva z webu iRozhlas.cz: “Opozičním TOP 09 či Starostům a nezávislým (STAN) sice vadí výroky poslankyně Karly Maříkové (SPD) o migrantech, žádost policie o její vydání k trestnímu stíhání však ve sněmovně pravděpodobně nepodpoří. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová v úterý řekla, že by nechtěla vytvořit precedens pro podobné žádosti do budoucna. Podle místopředsedkyně STAN Věry Kovářové by poslanci neměli být stíháni za veřejná prohlášení.”

Co vlastně poslankyně Maříková řekla? “Je zakázané dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a zvířat na území EU. Muslimští imigranti také nejsou původními obyvateli Evropy a stejně jako invazivní druhy znamenají nečekané šíření a postupné vytlačení původních obyvatel Evropy. Proto by měli mít také zákaz vstupu na území EU,“ napsala na svůj facebookový profil politička. 

Policie se zcela správně rozhodla stíhat tento výrok jako nenávistný, všechno ale nasvědčuje tomu, že Maříková nebude ke stíhání vůbec vydána. Zarážející je argumentace, kterou pro svoje rozhodnutí nevydat Maříkovou stíhání. 

Zejména pro paní Kovářovou je na místě vysvětlit, že to, čeho se její poslanecká kolegyně dopouští, se nazývá dehumanizace. Profesor Herbert Kelman už v roce 1973 tento jev definoval jako jednu z klíčových podmínek pro uskutečňování “násilí bez zábran.” 

Kelman ve své souhrnné práci vycházel mimo jiné z totalitní zkušenosti. Bezprecedentní vražedné orgie nacistického Německa i komunistického Sovětského svazu byly mentálně umožněny tím, že konkrétní skupiny lidských bytostí začaly být v duchu jakéhosi zvráceného pojetí nejvulgárnějšího sociálního darwinismu postupně zbavovány lidských atributů. 

Například Emanuel Moravec, protektorátní ministr lidové osvěty, rád používal pro odpůrce své vlády přirovnání k “tuberózním vředům,” které zdravý organismus “zapouzdří a vyloučí.” Julius Streicher, vydavatel nenávistného listu Der Stürmer, zase ve svém podniku vydal knihu Jedovatá houba. “Ležérní formou dětem například radí, jak poznat Žida: podle odporného, nasládlého zápachu, anebo dle pohledu, který je číhavý a bodavý. Už na očích mu člověk okamžitě pozná, že je to špatný a prolhaný člověk,” konstatuje Databáze knih.

Co se Adolfa Hitlera týče, ten společně se svým šéfem propagandy Josephem Goebbelsem razil tvrzení, že Žid je jako rostlina bolševník. “Cizorodý druh, proti kterému čisté původní druhy nemají přirozenou obranu a proto jsou jím postupně vytlačovány na okraj životního prostoru.”

Domnívám se, že právě na tomto místě je čas citovat opět poslankyni Maříkovou: “Muslimští imigranti také nejsou původními obyvateli Evropy a stejně jako invazivní druhy znamenají nečekané šíření a postupné vytlačení původních obyvatel Evropy.”

Poslankyně Maříková tedy jednoznačně využila techniku dehumanizace. Ta je například podle cambridgeského právního rozboru součástí páchání zločinů proti lidskosti. Wikipedie dehumanizaci mezi zločiny proti lidskosti přímo zahrnuje. Johannes Steizinger zase vyčerpávajícím způsobem popsal, jak se dehumanizace psychologicky stala nejprve faktorem spoluviny a potom přímo viny při genocidách. Zejména za pozornost stojí, jak zrůdnou roli může hrát dehumanizace ve chvíli, kdy se její předpoklady promítnou do právního systému tak, jak tomu bylo v případě Norimberských zákonů. 

Vydavatel Julius Streicher byl za svou štvavou činnost v roce 1946 popraven. Tím nechci poslankyni Maříkovou stavět na Streicherovu úroveň, rád bych ale jejím sněmovním kolegyním a kolegům připomněl, že o tom, zda se Maříková dopustila šíření nenávisti nemají rozhodovat oni, ale příslušné orgány. Na používání dehumanizačních technik se prostě žádná imunita nemá vztahovat. Poslanci by dozajista neměli být stíháni za veřejná vystoupení, za dehumanizaci ale ano. 

Rozhodnutí nechť je na soudech, nikoliv na ctihodných poslankyních a poslancích, z nichž někteří očividně netuší, o čem rozhodují.