Ruská putinovská církev

Bývalý agent tajné policie a aktuálně patriarcha Ruské pravoslavné církve Kirill sloužil v neděli 3. dubna 2022 liturgii v Hlavním chrámu ozbrojených sil v Kubince. Přinášíme několik výňatků z Kirillova kázání, aby si čtenáři mohli porovnat, čím se řeč ruské pravoslavné církve liší od řeči kremelské propagandy.

„Jsem velmi rád, že jsem dnes měl příležitost slavit Boží liturgii v tomto krásném kostele za přítomnosti našich vojáků. Naše vlast dnes prochází nelehkým obdobím. Dnes je opět jméno „voják“ spojeno nejen se životem v mírovém stavu, ale také s pobytem na bitevním poli. Naštěstí naši vlast nečeká tak často bojiště, ale ani tak neochabuje příliv mladých lidí do ozbrojených sil, kteří touží stát se důstojníky, kteří se snaží zasvětit svůj život obraně vlasti. A pokud to lze v době míru zdůvodnit nějakými privilegii nebo materiálními úvahami, pak je služba v ozbrojených silách v době války skutečným hrdinským činem – a právě takou dobu nyní zažíváme. Vojenská služba vyžaduje připravenost od každého, kdo přísahal, že bude bránit vlast a nebude přitom váhat položit život. Proto je dnes naše zvláštní modlitba věnována ozbrojeným silám, našim vojákům, se kterými se pojí naděje na bezpečnost, svobodu, skutečnou nezávislost naší země.

Dnes se slovo „nezávislost“ často používá pro téměř všechny země světa. Ale to je chybně, protože většina zemí světa je pod obrovským vlivem jedné síly, která se dnes bohužel staví proti našemu lidu a vzdoruje jeho síle.

Koneckonců jsme zlomili hřbet fašismu, který by nepochybně zvítězil nad celým světem svět, nebýt Ruska, nebýt hrdinských činů našeho lidu. Kéž nám Pán pomáhá i dnes, abychom my, lidé klidní, mírumilovní a skromní, byli zároveň připraveni – vždy a za jakýchkoli okolností – chránit svůj domov.

Samozřejmě, když to všechno říkám, nepřestávám pociťovat úzkost v souvislosti se všemi lidmi, kteří žijí v místech, kde dnes dochází k vojenským střetům. Vždyť to všechno jsou lidé a národy Svaté Rusi, všichni to jsou naši bratři a sestry. Ale stejně jako ve středověku, kdy různé síly ve snaze oslabit Rusko podněcovaly bratry proti sobě a uvrhávaly je do bratrovražedných sporů, se totéž děje i dnes. Proto musíme učinit vše, co je v našich silách, aby skončilo krveprolití a nebezpečí bratrovražedného sváru se všemi jeho důsledky. Ale zároveň musíme být věrni – když říkám ‚my‘, myslím tím především příslušníky ozbrojených sil – své přísaze a připravenosti „položit život za své přátele“, jak dosvědčuje slovo Boží.

[…]

Musíme být velmi silní. Když říkám ‚my‘, mám na mysli především ozbrojené síly. Ale nedosti na tom, všech náš lid dnes musí probudit, probouzet, vzchopit se a pochopit, že nastala zvláštní doba, na níž může záviset historický osud našeho lidu.

[…]

Jsme mírumilovnou zemí a náš velmi trpělivý lid strádal válkami jako málokterý evropský národ. Nikterak netoužíme válčit nebo činit něco, co by mohlo ublížit ostatním.“