Paradox genové terapie

Vakcíny mRNA jsou někdy zcela nesprávně nazývány genovou terapií. Například podle profesora Václava Hořejšího z Ústavu molekulární genetiky nemá očkování s genovou terapií nic společného: „Falešná zpráva, že očkování má něco společného s genovou terapií, že se ta genetická informace, která je obsažena ve vakcíně, nějak zabuduje do buněk, není pravdivá, není to technicky možné,“ vysvětluje. Václav Hořejší upozorňuje, že u očkování i genové terapie se pouze využívají podobné nástroje: „Očkování rozhodně není genová terapie. Ačkoli se u genetické vakcíny nebo vektorové vakcíny používají některé techniky, které se používají u genové terapie. Používají se podobné nástroje, princip je úplně jiný.“

Očkování mRNA vakcínou vůbec nevstupuje do jádra buňky. Buňce pouze předá informaci, aby tělo při nákaze poznalo cizí bílkovinu a mohlo se bránit – vytvářet protilátky. Očkování slouží jako prevence onemocnění. Navíc mRNA vakcína nemění genovou expresi, nenahrazuje ani neovlivňuje žádný z lidských genů. Více o tom jsme psali na webu Faktické.info.

V této souvislosti je však nutné zmínit ještě jeden paradox. Genová terapie totiž není sprosté slovo. Při genové terapii vkládáme do buněk funkční gen v podobě úseku DNA, tak aby nahradil gen nefunkční. Z něj se pak informace překládá až do podoby proteinu, který má úlohu ve správném fungování daných buněk. Tuto metodu lze použít u závažných vrozených imunodeficitů (snížení imunity) a i u některých nádorových onemocnění. Nebo také SMA.  Spinální svalová atrofie (SMA), při které postupně člověku ubývá svalstva a tím pádem i schopnosti se hýbat, se dostala do pozornosti široké veřejnosti především díky Maxíkovi, později i Adámkovi a Oliverovi. Vloni se na lék pro vybrali desítky milionů korun. Oním lékem, který nakonec uhradila pojišťovna je genová terapie Zolgensma. Zatímco vloni bylo na genovou terapii nahlíženo jako na zázrak, dnes je na tento pojem odmítači vakcíny nahlíženo jako na nebezpečí.