Pár slov k údajnému rozvědčíkovi

Několik posledních měsíců je v České republice šířena zlá pohádka o „komunistickém rozvědčíkovi“ Petru Pavlovi. Protože jsem první životopis generála Pavla publikoval již v roce 2010, tedy před dlouhými 13 lety, a od té doby se objevil v mých pracích několikrát, považuji za nutné na ni reagovat.Jako úvodní fotografii k tomuto svému příspěvku přikládám generálův stručný životopis z mé knihy Srdce armády, která vyšla v říjnu 2014. Již na první pohled je vidět, že obsahuje informaci o zpravodajském kursu, jenž je v posledních týdnech tolik zmiňován. Nejde tedy v žádném případě o novou, či dokonce generálem utajovanou skutečnost, jak se někteří lidé pokoušeli a pokouší tvrdit, ale o dlouhá léta známou a veřejně přístupnou informaci.

Předpokládám, že moji čtenáři jsou inteligentní lidé a vědí, co se v této zemi stalo 17. listopadu 1989. Stejně tak každý jistě ví, že se člověk řidičem stane teprve když mu předají řidičský průkaz, protože bez postihu nemůže řídit auto po prvních absolvovaných jízdách v autoškole. Stejně tak chirurg nemůže jít operovat hned poté, co si v prvním ročníku koupil skripta o anatomii a ani student práv nepůjde k soudu zastupovat svého klienta po absolvování prvního ročníku. Odbornost člověk získává teprve po kompletním ukončení studia, složení závěrečných zkoušek a vydání diplomu, či příslušného oprávnění.

Pokud tedy generál Pavel zpravodajský kurs ukončil až v roce 1991, něco zde s tím „komunistickým rozvědčíkem“ nehraje. Onen zpravodajský kurs byl tříletý. První rok byl věnován intenzivní jazykové přípravě, která probíhala v Brně (ne v Moskvě, jak zde kdosi blábolí). Zpravodajské „řemeslo“ si frekventanti osvojovali teprve ve druhém a třetím ročníku. Tyto dva roky absolvoval Petr Pavel v letech 1990-1991, tedy po pádu komunistického režimu a po zvolení Václava Havla prezidentem (29. prosince 1989).

Pokud tedy někdo označuje Petra Pavla za „komunistického rozvědčíka“, nemluví pravdu. Generál Pavel nikdy nebyl „komunistickým rozvědčíkem“. Byl zpravodajským důstojníkem demokratické republiky.

Šíří-li tedy někdo bludy o „komunistickém rozvědčíkovi“, buď vědomě lže, věci nerozumí, anebo sehrává roli toho, čemu naše babičky říkaly „užitečný idiot“.

Autor: Vojenský historik Eduard Stehlík