Mediální výchova jako politické školení mužstva? Ani náhodou

Malá úvaha o tom, co je a co není mediální výchova a proč jí naše děti potřebují. 

Poslankyně za ODS a členka sněmovního školského výboru Zuzana Majerová Zahradníková v rozhovoru pro Novinky.cz na otázku týkající se problematiky zavádění mediální výchovy odpověděla:

„A co se mediální výchovy týče, obávám se, že by byla jen jinou formou politického školení mužstva. Zvolila by se jediná správná ideologie a ta by se dětem předávala. Nechme tuto výchovu v rukou rodiny a nepleťme politiku znovu do školy.“

Problém je, že paní poslankyně zjevně nebojuje s mediální výchovou. Bojuje se svou představou o ní.

Je potřeba říct jednu věc. Zuzana Majerová Zahradníková, které je mimo jiné také pedagožkou, se buď dopouští hrubého zkreslení, nebo jednoduše nechápe smysl mediální výchovy. Tu totiž nejde v žádném případě směšovat s „politickým školením“ , „jedinou správnou ideologií“, nebo „politikou“. Vysvětlím proč.

To, o co ve skutečnosti jde, lépe pochopíme, nahradíme-li výraz „mediální výchova“ přiléhavějším termínem „výchova k mediální gramotnosti“.

Její podstatou je především rozvíjení schopností analytického přístupu k mediálním obsahům a kritického odstupu od nich. Tedy pochopení, s jakými druhy mediálních obsahů se člověk může setkat, jakou roli hrají média ve společnosti, jaké mají cíle a v neposlední řadě trénink kritického myšlení. Nejde tedy o předávání nějaké ideologie, nejde o šíření nějakého světonázoru a nikdo ani v jejím rámci neříká, co si má kdo myslet.  Jde o metodu, která učí jak se orientovat v medializované době a jak se pokud možno rozhodovat racionálně na základě informací, které jsou k dispozici. O způsob, s jehož pomocí se člověk dokáže lépe orientovat v informační spleti digitálního věku, rozpoznávat lži, polopravdy a manipulativní mediální či politická sdělení od těch faktických.

Chybí k tomu jediné. Stát by měl deklarovat a prosazovat svůj jasný zájem na tom, aby jeho občané nejenom dokázali s chladnou hlavou přijímat a analyzovat mediální sdělení, ale také kriticky myslet. A tuhle snahu k rozvíjení stále potřebnějších, neřku-li klíčových kompetencí zatím vidět příliš není. Tady nejde o ideologii. Jde o to, že nebudeme-li jako národ dbát a pečovat o inteligenci, racionalitu a vzdělání své populace, ohrožujeme tím sami sebe a svou budoucnost.