Istanbulská úmluva: Co obsahuje a co naopak ne?

V České republice se poslední dobou šíří konspirační teorie ohledně tzv. Istanbulské úmluvy. Nejrozšířenější video z dílny Nejhorší.cz má asi 2 000 sdílení a je též rozesíláno po e-mailech. Hoax tvrdí, že úmluva „dává prostor nové sociální službě zvané GREVIO a vyškolenými pracovníky, majícími imunitu.”

To samozřejmě není pravda. V České republice existují dva druhy imunit. Politická – ta se vztahuje na poslance, senátory a prezidenta a diplomatická. Česká republika jednak Istanbulskou dohodu ještě neratifikovala a neexistuje ani prováděcí zákon a za druhé nikde kde byla ratifikována pracovníci „Grevia“ nemají diplomatickou imunitu. Úmluva má vytvořený vlastní monitorovací mechanismus, jehož úkolem je podpora zavádění smlouvy do praxe. Je postaven na dvou pilířích. Na jedné straně stojí desetičlenná skupina expertů proti násilí vůči ženám a domácímu násilí (GREVIO), která bude v budoucnu ještě rozšířena. Na straně druhé je Výbor smluvních států (the Committee of the Parties), který je sestaven z politických zástupců jednotlivých smluvních stran.

 Co obsahuje?

Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbulská úmluva) je mezinárodní smlouva Rady Evropy posuzující především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Úmluva se zaměřuje na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí. Úmluva také nově definuje některé trestné činy (například:  mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucenou sterilizaci).

Úmluva tedy chrní ženy například před ženskou obřízkou (provádí se především v afrických zemích) nebo před sterilizací žen. Československo pamatuje příklady, kdy nucená sterilizace byla prováděna.

V případě selhání preventivních opatření je nezbytné podniknout veškerá opatření k ochraně obětí před násilím ze strany pachatele. Toho se dosáhne zejména zavedením legální možnosti dočasného vykázání pachatele domácího násilí ze společného obydlí, zavedením nepřetržitých tísňových linek, dostatečným počtem dostupných prozatímních útulků, poskytováním potřebných srozumitelných informací pro traumatizované oběti, zřízením specializovaných center pro oběti sexuálního násilí, dostatečným informováním obětí o jejich právech a dostupné pomoci. Tyto mechanismy v České republice již fungují, ne však dostatečně.

Pro určitou část obyvatel se problematicky jeví pasáž, která dovoluje svobodnou volbu pohlaví. Česku nesouhlasný postoj vyjádřili například ministři vlády za KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka. Podle nich zákon pro naši republiku nepřináší nic nového mimo zavedení prvků tzv. genderové ideologie do školní výchovy. Podobné snahy vnímají spíše jako útok na tradiční podobu rodiny, definování třetího pohlaví a projev sociálního inženýrství. Podle Pavla Bělobrádka již zákony proti domácímu násilí máme, jen nejsou dostatečně využívány. Faktem je, že ke smlouvě přistoupila již drtivá většina členských zemí EU a i například Turecko nebo země na Balkánu.

Celé znění úmluvy zde: https://www.coe.int/en/web/istanbul-convention/text-of-the-convention

Napsal: Jan Cemper

Jak nám můžete pomoci se dozvíte zde.