Dezinformace mlčením: 30 000 mrtvých

Ruské armády se všichni bojí, měl tvrdit Tomáš Hnídek, který se nechal přejmenovat na Ortela. Tento bývalý bubeník skupiny Conflikt 88 (ti zkušenější v názvu kapely rozeznají neonacistickou symboliku), se stále hlásí ke své neonacistické minulosti a tak je s podivem, že se zastává agresivního „denacifikačního“ tažení. Na jeho příkladu se dá ukázat absurdita Putinovy „denacifikační“ rétoriky. Nácek se zastává denacifikace, chtělo by se říct v nepříliš velké nadsázce. Nicméně není důležité, co Ortel říká. Naopak se podívejme na to, co Putin neříká a svým mlčením vyvrací Ortelovo přesvědčení o ruské vojenské velikosti.

Kolik Rusů padlo?

Nevíme a Kreml to v maximální míře tají. Dodnes se neví, kolik námořníků zemřelo na potopeném křižníku Moskva, přestože počet mužů posádky znám je. Pokud rodinám není oficiálně sděleno, že jejich syn či manžel padl, pořád doufají. A sdělení nepřichází. „Ruský generální štáb podle ruské BBC informoval o počtu ztrát na Ukrajině dvakrát: 2. března jich prý bylo 1597 a 25. března 3825. V obou případech ruské úřady tvrdily, že raněných je třikrát více než mrtvých,“ píše Mirek Tóda v Denníku N.

Podle ukrajinských zdrojů je mrtvých kolem 30 000 a každý den přibývají. I kdybychom ukrajinský odhad ponížili z důvodů propagandy, stále jsou ruské ztráty mnohem vyšší, než se Putin odvažuje přiznat. BBC v polovině května napočítala 2336 konkrétních mrtvých.

Mnohé matky neví, že už nemají syny, protože Putin nemůže přiznat, že krátkodobá speciální operace se změnila v měsíce trvající válku v níž dokonce chybí i mrazící boxy na převoz padlých. Z hlediska dezinformační války jsme ve zvláštní situaci. Zatímco naši trollové a trotlové hlásají, jak je v Rusku dobře, Putin vítězí a válkou se stará se o mír v Evropě, v Rusku se zoufale shánění dárci krve, zdravotnický materiál a umírají zranění vojáci proto, že v přetížených nemocnicích není dost místa a času na jejich záchranu. Nedostatek krve je důkazem, že ruské velení nepočítalo s takovými ztrátami a odvahou Ukrajinců. Někdy není důležité jen to, co se říká, ale i to o čem se mlčí. Nebo mlží. Možná by to Ortelovi někdo měl říct.