24. března 1999 začalo spojenecké bombardování Jugoslavie. Roku 1997 na území Kosova získala moc Kosovská osvobozenecká armáda; ta vedla jednak politický boj proti Srbům, tak i proti Albáncům, kteří podporovali srbskou správu. V prosinci téhož roku podnikla Kosovská osvobozenecká armáda sérii teroristických útoků proti policejním stanicím na území Kosova. Jugoslávská vláda se ve snaze udržet kontrolu nad územím Kosova rozhodla povolat na území autonomní oblasti armádu, která zahájila bojové operace na území celého Kosova. Tato skutečnost však paradoxně vedla k tomu, že více Albánců se postavilo na stranu Kosovské osvobozenecké armády a bojovalo proti jugoslávskému vojsku. V průběhu války docházelo k oboustrannému teroru vůči civilnímu obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů. V září roku 1998 zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO. Dne 13. října 1998 se Richard Holbrooke sešel s Miloševićem, kde mu bylo tlumočeno ultimátum aby bylo podepsáno příměří, jugoslávská armáda stažena z Kosova. Milošević přistoupil na některé ústupky, jako bylo např. snížení počtu jugoslávských vojáků v Kosovu.
25. ledna 1999 došlo k masakru v Račaku, kde bylo dle tvrzení Albánců pobito 40-45 albánských civilistů včetně dětí. V době tohoto incidentu se kontingent jugoslávského vojska na území Kosova postupně navyšoval, a to z 18 000 jednotek v říjnu 1998 až na 29 000 na konci března 1999. Po krachu jednání se kvůli pokračujícím násilným akcím srbské armády NATO rozhodlo pro leteckou kampaň, která byla známá jako tzv. Operace Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky Jugoslávie. 24. března 1999 zahájila vojska NATO vzdušné údery proti Srbsku, které trvaly do 10. června 1999, a byly velkou manifestací vojenských schopností Spojených států. Jde o válku, která byla vedena výlučně jako válka letecká. Tuto válku schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků.
Druhá vlna bombardování, která byla zahájena na konci dubna 1999 znamenala pro Srbsko ohromné ekonomické ztráty. Alianci se podařilo přimět na začátku června 1999 Slobodana Miloševiće k jednání. Dne 9. června byla podepsána vojensko-technická dohoda, na základě, níž se jugoslávská armáda stáhla z území Kosova. O den později byla podepsána rezoluce OSN. č. 1244, která posvětila vstup mezinárodního kontingentu na území jihosrbské provincie.[10] Nálety byly ukončeny o den později.
Před velvyslanectvím Srbska se k 20. výročí konalo shromáždění za účasti asi 100 lidí. Jako řečníci zde vystoupil poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD), poslanec Václav Klaus ml. (vyloučený z ODS), europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM), Jan Kavan (ČSSD), Jana Volfová (Suverenita) a Ivan David (lídr SPD do eurovoleb) či publicistka Lenka Procházková. Výše zmiňovaní v projevech několikrát pochválili prezidenta Miloše Zemana a celou válku líčili jako jednostrannou agresi NATO vůči Jugoslávii. O vraždách na albánském obyvatelstvu tu nezazněla ani zmínka.
Nezazněla ani zmínka, že českou účast schválila právě vláda Miloše Zemana. „Letecké útoky Severoatlantické aliance na vojenské cíle v Jugoslávii odsouhlasil za vládu její předseda Miloš Zeman, zásah aliance konzultoval pouze s ministrem zahraničí Janem Kavanem,“ napsal 29. března 1999 server Idnes.cz.
„Vzhledem k tomu, že celá záležitost byla operativní a že vyžadovala rozhodnutí v intervalu dvaceti až třiceti minut, po konzultaci s ministrem zahraničí jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a to v sobotu 20.března odpoledne s tím, že jde o útoky na ryze vojenské, nikoli civilní cíle, a že se jedná o ty vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě,“ zdůraznil premiér Miloš Zeman.
Následoval i souhlas sněmovny s poskytnutím svých letišť k přistávání spojeneckých stíhaček. „Poslanecká sněmovna ve středu večer stejně jako Senát vyslovila v souvislosti s akcemi NATO v Jugoslávii souhlas s pozemním tranzitem jednotek NATO přes české území a s přistáváním a pobytem jeho vojenských letadel na území ČR. Souhlas poslanců se týká také ozbrojených sil států programu Partnerství pro mír, které se akcí NATO v Jugoslávii a jejím okolí účastní. Souhlas sněmovny podpořilo 145 ze 181 přítomných poslanců, proti jich bylo 32. K vyslovení souhlasu bylo nezbytných nejméně 101 hlasů. Dolní parlamentní komora má celkem 200 členů. Kladně hlasovali všichni přítomní poslanci ODS, KDU-ČSL a Unie svobody a 50 ze 63 přítomných sociálních demokratů. Jejich zbytek a komunisté navrženou formu pomoci silám NATO nepodpořili,“ napsal 22. dubna 1999 deník Idnes.cz.