150 tun. Tolik váží auto na fotce. A tolik ibuprofenu (čisté látky) za rok sníme v České republice. Asi by bylo těžké najít někoho, kdo jej v životě neužil aspoň jednou. Když nás bolí hlava nebo máme horečku, většina z nás si zobne bez váhání a velkého přemýšlení. Sto padesát tun. To je 375 000 000 běžných 400mg tablet. (Jinde ve světě je běžná dávka poloviční, ale Češi svého růžového pomocníčka prostě milují.)Je to lék, který může způsobit život ohrožující krvácení, srdeční selhání, zánět mozku, může poškodit ledviny, játra. Přesto se tím málokdo nechá odradit. Nikdy se mne nikdo neptal, jak mu můžu zaručit, že nebude za 50 let po užití jedné tablety mít nežádoucí účinky. Nikdy se mne nikdo neptal, zda tableta užitá na bolest hlavy poškodí těhotenství příští rok.
V roce 1969 byl uveden na trh v Británii a během pár let se stal světovým bestsellerem. Ročně se ho spotřebuje 44 tisíc tun. Původní studie měly 8-20 pacientů a takřka bez výjimky netrvaly déle než týden.
Nikdo se mne nikdy neptal, zda je potřeba, aby pacient po užití ibuprofenu 30 minut strávil v čekárně, kde je dostupný anesteziolog. Alergie na ibuprofen jsou přitom řádově častější než u vakcín.
Proč bychom měli na vakcínu klást nároky, které zjevně nemáme na žádný jiný lék (nebo potravinu, pití, krém na ruce)? Když je 44 tisíc pacientů v randomizované kontrolované zaslepené studii pořád málo, co nás uspokojí? Sto tisíc? Milion? Pořád je to málo.Naivně jsem si myslel, že čím víc je v sázce a čím víc můžeme získat, tím více budeme ochotni pro to něco udělat. Opak se zdá být pravdou.
Riskovat žaludeční vředy pro úlevu od kocoviny, s tím nemáme problém. Riskovat bolest ramene pro uzdravení společnosti a návrat k normálnímu životu, to po nás nemůže nikdo chtít.
Poznámka: Na základě některých dotazů v diskuzi – data o spotřebě jsou za rok 2018 ze systému AISLP, nepočítal jsem gely a masti. Zaokrouhleno na desítky tun.
Článek vyšel původně jako příspěvek na sociální síti Facebook
