Mluvčí nově založené strany Trikolora Alena Kerlesová v reakci na dotaz po možné spolupráci Trikolory a německé národovecké strany AfD prohlásila, že „AfD je pro Trikolóru z programového hlediska přirozeným partnerem.“
Je to zajímavá informace vzhledem k tomu, že se Václav Klaus mladší tolik zastává Benešových dekretů odvolávaje se na pseudohistorika Vlastimila Vondrušku.
V květnu 2018 totiž celý poslanecký klub AfD ve Spolkovém sněmu, tedy i dosavadní předsednické duo Weidelová a Gauland, vznesl interpelaci požadující návrat tzv. sudetských Němců do České republiky, jejich majetkové odškodnění a zrušení Benešových dekretů. Nelze tedy v tomto případě hovořit o nějakých excesech jednotlivců, jako jsou propagátor Protokolů sionských mudrců a exmaoiosta Wolfgang Gedeon (jehož případ bagatelizoval Václav Klaus starší v rozhovoru s Danielem Kaiserem Pro ECHO), Bernd Pachal, místopředseda poslaneckého klubu AfD za berlínský obvod Marzahn-Hellersdorf, který si pochvaloval, jak dobře se Heydrich staral o Čechy, či mluvčí AfD saském zemském sněmu André Bart, který vydal prohlášení pod názvem „Odstranit nedemokratické Benešovy dekrety!“ (o těchto a dalších podobných nacistech a antisemitech jsme psali už v únoru 2017 v článku Václav Klaus a hnědá, ne modrá AfD).
Pro připomenutí znovu uvádíme překlad Interpelace poslaneckého klubu AfD:
Dotaz poslanců Stephana Protschky, dr. Antona Friesena a poslaneckého klubu AfD
Realizace mezinárodního práva veřejného pro německojazyčné obyvatelstvo českých zemí
Právní předchůdce České republiky po skončení druhé světové války provedl mezi květnem 1945 a prosincem 1946 etnickou čistku, totiž vyhnání svého německojazyčného obyvatelstva. V souvislosti s vyhnáním těchto 3 miliónů lidí zemřelo 241 000 lidí, ostatní byli rozptýleni do čtyř okupačních zón v Německu, v Rakousku a jiných zemích (zástupně za mnoho pramenů: Odsun – Die Vertreibung der Sudetendeutschen, svazek 2: Od zřízení ‚Protektorátu Čechy a Morava‘ v březnu 1939 do oficiálního ukončení vyhnání koncem roku 1946, Sudetoněmecký archiv, Mnichov2010; www.egerer-landtag.de/Geschichte/Vertreibung.htm).
Četní odborníci na mezinárodní právo veřejné označují vyhnání jako genocidu nebo zločin proti lidskosti (Felix Ermacora – Die sudetendeutschen Fragen, München 1992; Alfred M. de Zayas – Die Anglo-Amerikaner und die Vertreibung der Deutschen, Frankfurt/M, Berlin 1996; Prof. Blumenwitz – Heimatrecht, Volksgruppenrecht und Eigentum – Die rechtliche Situation der sudetendeutschen Volksgruppe, Mitteilungsblatt der Sudetendeutschen Landsmannschaft Nummer 9/1998, Seite 233-251; www.sudeten.de/cms/?Historie:Haltung_der_ UNO:UNO-Menschenrechtskommission_bekennt_sich_zum_Recht_auf_die_ Heimat#A).
Spolková republika Německo a Československá socialistická republika prohlásily v Pražské smlouvě z roku 1973 (Spolková sbírka zákonů 1974 II, S. 990-993, www.documentArchiv.de/brd/cssr1973.html ) Mnichovskou dohodu z 29. září 1938 za nulitní. Práva německojazyčného obyvatelstva vyhnaného z Československa, totiž právo na návrat do domoviny, státní občanství a vlastnictví byly z Pražské smlouvy vyloučeny.
Po pádu železné opony ani Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Německem z 27. února 1992, ani Česko-německá deklarace z 21. ledna 1997 neupravily práva německojazyčného obyvatelstva vyhnaného z bývalého Československa. V roce 1997 vlády obou států (dr. Helmut Kohl / Václav Klaus), pomineme-li české politování nad způsobeným utrpením a bezprávím, prohlásily, že své vztahy nechtějí zatěžovat politickými a právními otázkami (www. bundestag.de/parlament/geschichte/gastredner/havel/havel2/244732).
Práva německojazyčného obyvatelstva bývalého Československa chráněná mezinárodním právem jsou dle názoru interpelujících (ale nikoli pouze jich) dosud vyloučena.
Bývalý prezident Československa Václav Havel naproti tomu v roce 1991 za přítomnosti svého ministra zahraničí Karla von Schwarzenberga předložil německému spolkovému kancléři nabídku na odčinění etnické čistky, totiž právo na návrat do domoviny, státní občanství a odškodnění formou kupónů (Karl von Schwarzenberg, Die Biographie, Ueberreuter, S. 182 ff). Tehdejší spolkový prezident dr. Helmut Kohl nabídku odmítl.
Politické klima i pohled na události se dle názoru interpelujících potěšujícím způsobem změnily. Od nedávné doby tak ministři české vlády označují vyhnance jako své krajany (kupříkladu Daniel Herman, bývalý ministr kultury v Sobotkově vládě).
Tážeme se spolkové vlády:
- Chopí se spolková vláda návrhu Václava Havla z roku 1991, aby vyhnancům z domoviny v českých zemích bylo uděleno (vráceno) státní občanství, poskytnuto právo na návrat a poskytnuto majetkové odškodnění formou kupónů, a podpoří spolková vláda tento návrh?
- Jaké kroky podnikne spolková vláda, aby přiměla českou vládu ke zřeknutí se nadále diskriminačních Benešových dekretů, které jsou z pohledu výše uvedených odborníků na mezinárodní právo v rozporu s mezinárodním právem, a amnestijního zákona?
- Podpoří spolková vláda českou vládu tím, že jí v digitalizované podobě poskytne údaje Archivu o odškodnění válečných a poválečných škod a ztrát ohledně vyhnanců?
- Podpoří spolková vláda potomky vyhnanců z domoviny, kteří si přejí české státní občanství a chtějí se usadit v České republice?
- Zařadí spolková vláda do prioritního plánování výstavby a financování rychlé železniční spojení (např. ICE Sprinter) na trase Mnichov-letiště-Řezno-Plzeň-Praha?
- Podpoří spolková vláda českou vládu a spolkové země, aby zapojily Českou republiku do veřejnoprávního evropského televizního kulturního kanálu (ARTE) se začleněním vyhnanců z domoviny a jejich potomků?
Berlín 3. května 2018
Dr. Alice Weidel, dr. Alexander Gauland a poslanecký klub
(originální dokument zde)
Můžeme se tedy těšit, jak budou čeští a němečtí národovci spolupracovat a jak se nám Václav Klaus mladší bude snažit prodat zrušení Benešových dekretů, návrat a odškodnění sudetských Němců (Sudetoněmecké krajanské družení se mimochodem vzdalo majetkových nároků), a jak bude v této souvislosti hovořit o genocidě.