Trapasem skončil příspěvek Tomia Okamury k příležitosti včerejšího svátku, kdy si republika připomněla upálení reformátora Jana Huse. Podle Okamury „Hus hlásal jinými slovy absolutní přímou demokracii.“ Už to je samozřejmě nepravda. Janu Husovi šlo především o reformaci Katolické církve. Podle něj se nikdo nesměl stavit na slovo boží a vykládat si ho po svém. Velký vliv měl i Hus na vývoj (staro)češtiny. Proti vládcům a vrchnosti pak bojovalo především Husitské hnutí.
Zásadní lží však bylo tvrzení, že „Jan Hus není mezi význačnými českými osobnostmi na vnější fasádě Národního muzea. Jak včerejší, tak dnešní páni dobře vědí, proč o Husovi raději pomlčet.“
A tohle je co?
„Fasáda budovy se honosí celkem dvaasedmdesáti nejdůležitějšími jmény mužů české historie, která jsou zlatým písmem napsána mezi okny muzea. Jedním z nich je i jméno Jana Husa, které v současnosti těžko vzbudí velké emoce,“ psal Český rozhlas ke 100. výročí vzniku samostatného Československého státu a k příležitosti znovuotevření muzea.