Dezinformační média často tvrdí, že Rusko je protipól dekadence Západu třeba ve vztahu k rodině a glorifikují Vladimira Putina jako osvíceného a silného vůdce. Zároveň představují Rusko jako opozici proti „islamizaci“ Evropy a nebezpečí islamizace demonstrují třeba na právech žen. Tématu se věnoval například Filip Horák. „Multitaskingovou“ ruskou propagandu, která dokáže úspěšně oslovit západní „levičáky“ nostalgickými odkazy na Sovětský svaz a deklarací boje proti tzv. fašismu, krajní „pravičáky“ ozvuky antisemitismu, americké konzervativce slibem obrany před liberální dekadencí (například „perverzní“ homosexualitou) a obranou tradičních hodnot, zase mistrně rozebral Timothy Snyder.

Ruskem nedávno otřásl případ tří sester. Loni v létě ruská policie v Moskvě zadržela tři sestry, které jsou obviněny z vraždy svého otce. K činu se přiznaly. Hájí se tím, že je jejich pětasedmdesátiletý otec Michail Chačaturjan týral. Vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že sedmnáctiletá Marija a osmnáctiletá Angelina zaútočily na otce loveckým nožem a kladívkem. Devatenáctiletá Krestina mu nastříkala do očí pepřový sprej. Nyní jsou před soudem.

V souvislosti s vraždou vyšlo najevo úděsné rodinné tajemství. Psychicky labilní otec si z dívek udělal otrokyně. V každém koutě bytu byly kamery, aby muž mohl sledovat, co dívky právě dělají. Sestry měly zakázáno vycházet ven bez dovolení a despotický rodič jim často zakazoval chodit do školy. Za každý přečin nebo neposlušnost otec své dcery tvrdě trestal. Stačilo málo a na dívky se sypaly rány pěstí. Sestry byly navíc podle výpovědi vystaveny sexuálnímu násilí. Lékařská prohlídka odhalila u dvou starších sester stopy pohlavního zneužívání. Poslední kapkou bylo, když se je otec rozhodl potrestat za údajný nepořádek v bytě a utrácení peněz. Muž si do svého pokoje volal dívky a jedné po druhé sadisticky stříkal do obličeje pepřový sprej. Nejstarší postihl astmatický záchvat. Její mladší sestry se rozhodly jednou provždy skoncovat s násilníkem.

Právě tento případ je typickou ukázkou tolerance ruské společnosti k domácímu násilí na ženách. Domácí násilí není v Rusku už dva roky trestným činem. Pachateli hrozí jen peněžitý trest, který spolu s ním mnohdy zaplatí z rodinného rozpočtu i oběť. Většina žen navíc o svém utrpení raději mlčí.

Experti připomínají, že téměř k čtyřiceti procentům případů ublížení na zdraví dojde v rodinách. Poslední údaje mluví o padesáti tisících případů a údajně každá pátá žena v Rusku čelila domácímu násilí. Tento problém je přitom nejpalčivější zejména v malých městech a na venkově.

Po schválení zákona zmírňujícího postih za domácí násilí se počet rodinných incidentů v ruském Jekatěrinburgu zvýšil téměř trojnásobně. Podle nového znění zákona činy, které nezpůsobí zranění nebo v případě dospělých pracovní neschopnost, jsou považovány za přestupek.

 „V Rusku je 16 milionů obětí domácího násilí. V Rusku je ale chráněn násilník, a ne oběť. Policisté postiženým říkají: ‘Až bude mrtvola, přijedeme a sepíšeme to.’ Čtyři pětiny žen uvězněných za vraždu sedí za to, že se bránily tyranovi,“ napsala ochránkyně práv Alena Popovová na svém účtu na Instagramu.

 „Zákony proti domácímu násilí a o pomoci obětem úspěšně fungují ve více než 140 zemích světa. Ale ne v Rusku. V Rusku není domácí násilí trestným činem. V Rusku státní hodnostáři nazývají zmlácení plácnutím. V Rusku muž zbije ženu, zaplatí pokutu z rodinného rozpočtu a vrátí se domů. V Rusku nás nic nechrání. V Rusku má oběť jedinou volbu: umřít, anebo zabít a jít do vězení,“ praví se v petici za přijetí příslušného zákona, pod kterou se podepsalo už půl milionu lidí.

Pokud tedy uslyšíte proruská dezinformační média psát o dekadentnosti Západu, připomeňte jim, co znamená tradiční rodina v Rusku.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.