Epidemie koronaviru ve společnosti ještě zviditelňuje beztak až příliš zjevné symptomy všeobecného rozkladu hodnotových systémů. Jako každé společenství postižené krizí hodnot, na nichž vzniklo a na nichž by mělo spočívat, i my prožíváme především masivní nárůst všeobecné nedůvěry.
Flagrantně se to projevilo na případu ženy, která na sociálních sítích sdílela informace o tom, že se vláda chystá v rámci boje proti dalšímu šíření koronaviru uzavřít Prahu podobným způsobem, jakým bylo uzavřeno několik míst na Olomoucku. Předseda vlády proti této ženě razantně vystoupil s tím, že jí za šíření poplašné zprávy hrozí až osm let vězení.
Od Andreje Babiše to je mimořádně pokrytecké chování.
Sám předseda vlády totiž na sociálních sítích opakovaně vydával prohlášení, která vzápětí popřel a porušil. Pokud už někdo pro pěnu dní zapomněl: Babiš například tvrdil, že zpráva o uzavření některých obchodů je “fake news.” V řádu hodin se z “fake news” stala skutečnost, o které se každý mohl na vlastní kůži přesvědčit.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch opakovaně zveřejňoval (nebo to pod jeho jménem dělal někdo jiný, nesejde na tom, odpovědnost padá na ministrovu hlavu) nepřesné a zavádějící informace, které vzápětí vyvracel, popíral nebo rovnou tvrdil, že tyto informace vůbec nepustil do světa.
Objektivně vzato lze za polehčující okolnost považovat skutečnost, že jako společnost čelíme okolnostem, na které se v úplnosti prostě nelze připravit. Vlády si ale volíme proto, aby byly schopny co nejrychleji zmobilizovat veškeré schopnosti a krizové situace řešit. Pokud toho nejsou schopny, je přirozené, že uvolňují místo někomu, kdo toho schopen je – pokud je samozřejmě někdo takový k dispozici.
Společnost od vlády právem očekává, že v kritických dnech jako jsou tyto budou ministři a ministryně korektně informovat o probíhajících událostech. Nikdo by se na vládní činitele nezlobil, pokud by řekli: “Čelíme situaci, která je pro nás naprosto nová. Spoléháme na experty, že nám poskytnou návrhy nejlepších řešení. Prozatím se řiďte základními doporučeními, nepropadejte panice a zachovejte si opatrný optimismus.”
Místo toho zejména předseda vlády a ministr zdravotnictví provozovali a provozují ničím neomluvitelné orgie velkohubosti. Něco takového si vláda jakž takž může dovolit v časech, kdy svět jede po obvyklé trase. Teď ale svět vykolejil. Každé vyřčené slovo má z úst vládního činitele váhu činu. A jestliže předseda vlády a jeho ministr zdravotnictví udělali tolik proto, aby jim lidé měli všechny důvody nevěřit ani respirátor mezi očima, nemá předseda vlády sebemenší právo odsuzovat někoho za zmatenost a za strach.