Třetího června 2019 vedl Stanislav Novotný, předseda „Asociace nezávislých médií“ v pravidelném diskusním pořadu Slobodného vysielače „Na prahu zmien“ rozhovor s ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolfem Jindrákem.
Rozhovor vedený v žoviálním duchu (oba pánové se dobře znají, a proto si také tykají, a také mimořádně souznějí) se zabýval vícero tématy. Například protiruskými sankcemi (Jindrák tvrdí, že hrajeme roli užitečného idiota, který dodržuje sankce, zatímco ti, kdo na nich nejvíce trvají, na nich skrytě nejvíce vydělávají), Čínou (náš vztah s tímto státem je „prostě – jak se říká – na stejnou výši očí“ [sic!]), arabským jarem (podle Jindráka vyvolaném Západem), bezpečností, NATO (při zásahu v Srbsku jsme se podle Jindráka nechali zneužít), Německem, EU či národními zájmy a vlastenectvím (podle jmenovce Stanislava se starosta Petr Novotný „nechová česky a vlastenecky).
V dalším textu uvedeme tři citace a okomentujeme je.
- [čas 46:22]
Jindrák: Můj národní zájem je ten, teď to řeknu tedy velmi pateticky, abychom tady žili ve spokojené zemi, aby ti lidé byli spokojení, byli svobodní, aby mohli svobodně říkat to, co si myslí, jako si já teď toho mikrofonu a nebát se toho, že mě za to bude někde někdo prostě šikanovat, že bude tady někde na náměstích řvát, abych odstoupil, někde aniž by se účastnil nějakého volebního boje, a tak dále. To mi vadí.
Komentář
Jindrák zde naprosto scestným způsobem motá dohromady nesouvisející skutečnosti a překrucuje význam svobody vyjadřování. I slovo „řvát“ a zcela nesmyslně použitý výraz „šikana“ ukazují na opovržlivý postoj vůči demonstrantům. Je svatým právem demonstrantů požadovat, aby odstoupil premiér. Nemusejí kvůli tomu zakládat politickou stranu. Jindrákův výrok zavání dílnou marketéra Prchala.
- [čas: 1:12:20 ]
Novotný: Já si vždycky stěžuju na různých sešlostech, že nás pořád velmi silně ovlivňuje německá historiografie 19. století, která pak se stala součástí v podstatě anglické nebo anglosaské historiografie a je třeba si také lépe uvědomit naši pozici a uvědomit si i tu manipulaci, která se s těma dějinami provádí. Jak ty vidíš slovanský živel třeba?
Jindrák: No přesně s tebou souhlasím. Já si myslím, že jsme se nechali v tom 19. století, respektive ta dnešní historiografie se nechala tím 19. stoletím hodně zmanipulovat a i to co, jsme se my dva učili nebo se učily naše děti ve škole, to není úplně to, co by se učit měly podle mého soudu. Na jednu stranu si myslím zaplať pánbu za ty věci, které se v 19. století staly i na Slovensku – mimochodem je to důležitá etapa z důvodu kruté maďarizace v té době –, ale na druhou stranu si myslím, že i v tomto platí to známé „Co tě nezabije, to tě posílí“. Tak si myslím, že ty věci včetně tý krutý druhý světový války a teď to řeknu velmi provokativně, některé věci, které se tady děly zejména během normalizace, trošku pomohly v samozřejmě v omezeném počtu lidí, trošku si uvědomit, kam vlastně patříme a kdo jsme. Já si myslím, že ty krize jsou potřeba, abysme si uvědomili, že ta podstata je v tom vlastenectví, přihlášení se a patření někam, to je strašně důležité.
Novotný: Já právě narážím na to, že obecně Slovanům často chybí větší sebevědomí a že je na čase, aby si uvědomili, že jsou největší jazykovou skupinou v Evropě. To, že se samozřejmě často handrkují a často si mizerně rozumí, tedy nemyslím jazykově, ale třeba mentálně a tak, že to je škoda a na tom by se mělo zapracovat, přesně jaks to říkal, třeba ti Srbové, Chorvati, Slovinci by měli, nebo my bychom je měli více vtahovat do V4. Ale uvědomovat si tu nutnost, aby lidé, kteří zaplňovali to Rakousko-Uhersko z větší části, mají svou velkou důležitost a neměli by si nechávat vnucovat nějakou druhořadou roli.
Jindrák: No, bohužel jsme v toto mistři, že nedokážeme v tom slovanství držet trošku za jeden provaz. Myslím si, že je to opravdu špatně a že ta síla naše, jak se říká, je právě v té jednotě…
Komentář
Oba mluvčí vytahují starou veteš slovanství a slovanské jednoty, které se už před 170 lety vysmál Karel Havlíček v Obrazech z Rus s poukazem na to, že neexistuje žádné obdobné družení se mezi národy germánskými či románskými. U tohoto slovanění ve skutečnosti šlo vždy jen o lépe či hůře skrývaný ruský (sovětský) imperialismus, jak ukázal Václav Černý v knize „Vývoj a zločiny panslavismu“. To koneckonců můžeme vidět i na různých všeslovanských sjezdech (viz náš dřívější text Rusko – země zaslíbená. Dokumenty z XII. všeslovanského sjezdu z 18. 7. 2017; na tyto sjezdy ostatně jezdí Jan Korál, antisemita a Novotného kolega z Asociace nezávislých médií). Ze stejného kremelského kadlubu pochází i Novotného tvrzení o anglosaském překrucování historie (viz např. zde).
- [čas: 1:42:35]
Novotný: Z toho Německa přichází ale v poslední době stále více problémů. Samozřejmě nejenom ta multikulti politika, nejenom to, že je vidět, že ti Němci stále ještě mají ten velký komplex z té druhé světové války, který je do určitý míry oprávněným a zčásti třeba neoprávněným jevem, takže potom Němci dělají to, co dělají, a hlasují pro to, pro co hlasují. Ale třeba teď se dozvídáme, že třeba přistávají letadla s vypnutými transpondéry, tzn., že pro běžného občana, který sleduje letecký provoz, tak jsou neviditelná, a přivážejí imigranty na veliko. Dokonce prý bylo jedno zpozorováno i na Ruzyni. Co soudíš ty o této „zadní politice“?
Jindrák: „Já si nedělám iluze, že tyto věci běží. Je to na jedné straně hůře prokazatelné, na straně druhé dnes se v letovém provozu nic neutají. Mě tam vadí i to, to se hodně medializovalo v Německu, že z německého území vzlétají americké drony, které zasahují proti někomu někde bez jakéhokoli mandátu a souhlasu té země.
Na druhou stranu, to málokdo ví, a teď se na mě asi budou němečtí přátelé zlobit, ale Německo není plně suverénní země, nemá ani vlastní ústavu, má základní zákon. Podstata Německa je založena na Postupimské dohodě…“
Komentář
Novotný šíří dezinformaci o hromadné tajné přepravě migrantů do Německa, která má zdroj v Německu v srpnu 2016 (vyšla na webu dezinformačního nakladatelství Kopp Verlag, kde je již smazána) a kterou 11. 8. 2019 vyvrátil mluvčí německého ministerstva vnitra. Tuto dezinformaci 30. května 2019 pod titulem Dead flights recykloval a dále rozvinul dezinformační web Aeronet, kde se již píše o vypnutých transpondérech a údajném přistání i na Ruzyni. „Informačním zdrojem“ pana Novotného tedy jednoznačně je tento článek. Jindrák se s touto lží ztotožňuje a přidává další nepravdivé tvrzení o tom, že z německého území vzlétají americké drony. Pravda je, že americká základna v Rammsteinu slouží jako retranslační stanice pro spojení s bezpilotními letouny. Při použití právě Jindrákem vzývaného selského rozumu by mu mohlo dojít, že by byl nesmysl, aby drony letěly přes celou Evropu a Blízký východ.
Tvrzení, že Německo není suverénním státem, protože má jen „základní zákon“, nikoli ústavu, je už naprostý dezinformační blábol a v případě bývalého velvyslance v Německu doklad naprosté ztráty soudnosti. Například Německý spolek advokátů vysvětluje, že skutečnost, že se dokument jmenuje jinak, neznamená, že by to nebyla ústava („Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“) Podle spolku se tato zpochybňování vyskytují na různých diskusních fórech na internetu. Mimochodem Velká Británie by pak podle Jindráka nebyla suverénní ani za mák, když ústavu vůbec nemá.
Závěr
Ukazuje se, že pan Novotný bezostyšně opakuje nesmysly z Aeronetu a dalších kremelských zdrojů a zjevně jim i sám věří. Konečně tedy víme, která že to jsou ona média, reprezentovaná asociací, jejímž je předsedou.
Smutné je, že na stejné dezinformační vlně jede i pan Jindrák. Znamená to ovšem, že nejen Stanislav Novotný, ale i blízký prezidentův spolupracovník žije v nějaké alternativní realitě (v níž s námi například Čína jedná jako rovný s rovným) plné alternativních pravd alternativních médií pro alternativně inteligentní konzumenty.
Dodatek
Pro zájemce uvádíme přepis výňatků z výše uvedeného rozhovoru, který pořídil šéfredaktor dezinformačního webu Šifra Milan Vidlák. Tentýž text převzal i dezinformační web NWOO výše zmíněného Jana Korála.
„Německo není suverénní země, nemá ani vlastní ústavu,“ říká ředitel Kanceláře prezidenta republiky a přední český diplomat Rudolf Jindrák
7.6.2019
Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval předního českého diplomata, odborníka na mezinárodní vztahy ve střední Evropě, bývalého náměstka ministra zahraničí, někdejšího velvyslance České republiky v Maďarsku, Rakousku či Německu a dnes ředitele zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky Rudolfa Jindráka.
V roce 1990, když se otočil vítr, odjel Rudolf Jindrák symbolicky zakládat generální konzulát do Mnichova, který komunisté zavřeli jako jeden z prvních těsně po únoru 1948. „Bylo to obrovské dobrodružství, dva měsíce jsem spal na zemi ve spacáku v pronajaté místnosti, chodil jsem telefonovat do budky, protože nebyly mobily. Dělala se hlavně konzulární agenda, ale v Mnichově nelze nedělat politickou agendu, i s ohledem na minulost. Do Prahy jsem se vrátil jako ředitel odboru pro střední Evropu a začala důležitá etapa vyjednávání Česko-německé deklarace,“ zavzpomínal diplomat.
Na otázku Stanislava Novotného, zda je se zněním tehdejšího dokumentu, který vzbudil mnoho vášní, spokojen, diplomat odpověděl… diplomaticky: „Musíš si dát na misky vah pro a proti, vždy se to nějak vyvažuje. Mohli bychom být v pozici Polska a Řecka, mohli bychom na sebe hrozit přes hranice, tím, že budeme vyžadovat vzájemně reparace a připomínat si minulost. My jsme to uzavírali právě s ambicí ty vztahy nezatěžovat otázkami z minulosti. V té době jsme navíc vstupovali do EU a NATO, a Američané nám tehdy říkali, že pokud chceme být v NATO, musíme se srovnat vztahy se sousedy. Myslím, že nás to neomezuje. V některých věcech jsme mohli být důraznější, ale přece jen Německo je velkým partnerem, jsme na něm ekonomicky závislí, tak jsme museli udělat nějaký kompromis.“
Když už byla řeč o českém vstupu do Evropské unie, Rudolf Jindrák poznamenal: „Nechci jmenovat, ale někdy bychom se měli vrátit k našim vyjednáváním s EU, jak probíhala ta jednání, jak byly nastaveny podmínky, zda na nás byl vyvíjen tlak. Já o tom něco vím, ale myslím si, že ještě nenastal ten správný čas o tom mluvit konkrétně.“
Jednou ze štací pana Jindráka bylo i „velvyslancování“ v Maďarsku, kde se spřátelil s nynějším maďarským premiérem Viktorem Orbánem. „My jsme se s Viktorem seznámili, byli jsme v Budapešti skoro sousedi. On je o rok starší než já, bylo mi tehdy 34 let, jemu 35. Manželky se poznaly. Vážím si ho jako úspěšného a výrazného politika, který má vizi, a vede zemi z marasmu.“ Důležitá je podle elitního diplomata „personální mapa“, tedy jakási síť kontaktů a povědomí o tom, na koho je možné se v té které zemi obrátit, kdo je nám nakloněn. „Nejčerstvější zkušenost mám třeba s návštěvou německého ministra vnitra Horsta Seehofera, se kterým jsme kdysi dělali tu normalizaci česko-německých vztahů. Vedli jsme velice vřelý rozhovor. Úplně poznáte, že fungujete na stejné vlnové délce. To je spojenec České republiky, i když je ministr vnitra v Německu.“ Tento politik mimochodem například v „migrační krizi“ stál a stojí v ostré opozici vůči kancléřce Angele Merkelové.
Důležité je i v politice a diplomacii používat selský rozum. Ten Rudolf Jindrák má i proto, že vyrůstal v selské rodině. „Měli jsme hospodářství a dobytek. Naučilo mě to hodně tvrdě pracovat. Vstával jsem ke kravám ve 3 ráno, na pátou jsem jel do Prahy do práce na ministerstvo, pak zase spěchal domů… Nedokážu si představit hezčí pocit, než když je oseté pole a v maštali jsou podestlané krávy a vše je hotové. Tradice ale mizí…“
Česká republika by podle pana Jindráka měla lépe využívat svou středoevropskou pozici, a jak poznamenal Stanislav Novotný, býti jakýmsi mostem. „Ale neměli bychom jím být za každou cenu, nedělat revoluce na Ukrajině ani jinde. Jsme schopní vyjednávači a prostředníci, ale nemáme letadlové lodě. Do toho nám nic není,“ říká Rudolf Jindrák. A dodal: „Pořád mluvíme o národních zájmech, ale my je ani neumíme definovat, je to naprostá impotence. Můj národní zájem je ten, že budou lidi spokojení a žít ve svobodné zemi. Aby mohli svobodně říkat, co si myslí, a nebát se toho, že mě z to někde někdo bude šikanovat. Bohužel stát dělá vše proto, aby tu svobodu osekával. Čím dál víc.“
Diplomatovi velmi vadí též servilita, se kterou Česká republika často přistupuje k okolnímu světu. „Mě na tom vždy vadila ta role užitečných idiotů. Ti, co nejvíc křičí, že musíme dodržovat sankce, na tom nejvíc profitují. Oni trh uzavřeli sankcemi, ale dostanou se tam jinou cestou, obejdou to, protože jsou silnější.“
Nedávno se společně s prezidentem Zemanem setkal se šéfem technologické firmy Huawei, která je ve střetu a ve středu obchodní války Číny a Spojených států amerických. Nejde podle něj o nic jiného než o peníze. „Pokud by se americké koncerny nepodílely na přebudování 5G sítí, četl jsem studii, podle které by to byla ztráta 500 miliard dolarů pro americký rozpočet. A druhý údaj je, to nám říkal majitel Huawei, že na výzkumu uvnitř jejich firmy pracuje 66 000 lidí. Která firma západní má desetitisíce lidí ve výzkumu? Samozřejmě, ani jedna. Je to jen konkurenční boj. Byznys. Nic jiného. A z nás někdo dělá pitomce.“
Na to jsme zvyklí. Stanislav Novotný připomněl fakt, že dnes již bývalá britská premiérka Theresa Mayová odvolala ministra obrany za to, že prozradil, že Británie má s Huawei tajnou dohodu o podílení se na britských sítích… Tolik k západnímu pokrytectví. „Myslíme si, jak je všechno složité, ale ta vysvětlení jsou mnohdy jednoduchá, jen je třeba vidět a uvědomit si souvislosti,“ komentuje to Rudolf Jindrák, který se rozpovídal o české zahraniční politice a mezinárodním právu. „Dnes odpoledne jsem seděl s vysoce postaveným srbským diplomatem, protože chystáme cestu prezidenta do Bělehradu v září. To odpoledne jsem se styděl. Nechali jsme se tenkrát zneužít,“ připomněl jednu ze zásadních válek NATO, které rozbilo Jugoslávii. „Zničili jsme svou historickou blízkost k srbskému národu, kontinuitu. Tam nešlo o to, že paní Albrightová zavolala někomu a že se tady z toho všichni nechci říct co, to je myslím špatně. To se nám bude dlouho vracet.“
Na jedné přednášce dostal ředitel zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky otázku, v čem vidí největší problém současného světa z hlediska zahraničněpolitického. „První je krize hodnot, přestali jsme věřit v Pánaboha a ve spravedlnost, a druhý je krize multilateralismu, který se stavěl 100 let. My jsme z nějakého společenství uhlí a oceli udělali molocha, který není schopen mít ani pud sebezáchovy.“ A řádně zkritizoval také řešení situace v Iráku či Libyi, což byl po zničení Jugoslávie další akt svévolné agrese ze strany NATO.
Na otázku, zda jsme vůbec schopni prosazovat nějaké národní zájmy a ambice v zahraniční politice, diplomat odpověděl. „Účastním se mnohých kulatých stolů, nechci to nijak shazovat, ale mnohdy je to dost k ničemu. Úzká skupina lidí s rozhodovací pravomocí je uzavřena ve svém jediném názoru a nepřipustí jiný. Dnes tu máme novou generaci lidí, nic proti nim, třicátníci a pětatřicátníci, kteří prošli bruselskou mašinérií, think tanky, různí ti asistenti asistentů… (…) V Bruselu lidi odpovědnost nepociťují.“
V poslední části pořadu se jedna z posluchaček zeptala na problémy s Německem ohledně přetěžovaní rozvodné sítě „zelenou“ elektřinou. Rudolf Jindrák odpověděl: „Je to čím dál aktuálnější. Jak Německo pořád zelená, a bude zelenat dál, bude znamenat velký problém. Budou vyvíjet velký tlak na ukončení našeho jaderného programu, protože jejich zelená energie nebude konkurenceschopná. Budou dělat větší tlak a víc to vyostřovat.“ Plíživý konflikt s Německem je podle něj v této oblasti nevyhnutelný.
Moderátor připomněl, že jsme museli postavit za 2 miliardy korun mařič elektrické energie v Hradci Králové, aby nám nezkolabovala síť. „To byla velmi těžká etapa pro mě. Žil jsem v naivní iluzi, že někdo, kdo sem posílá proud, musí platit tranzitní poplatky. Ale neplatí. Museli jsme tento transformátor postavit a vracíme proud zpátky kvůli hrozícímu blackoutu, je to jako z blbého ruského filmu,“ komentoval to Rudolf Jindrák. „Navíc považuji za velké selhání lidstva, že nejsme schopni skladovat elektrickou energii, což jsme od Tesly a začátku 20. století mohli býti schopni vymyslet.“
Řeč padla i na další problémy v Německu. Stanislav Novotný zmínil transporty migrantů do Německa, kteří jsou přiváženi tajnými letadly s vypnutými transpondéry. „Já si nedělám iluze, že tyto věci běží. Je to na jedné straně hůře prokazatelné, na straně druhé dnes se v letovém provozu nic neutají. Mě tam vadí i to, to se hodně medializovalo v Německu, že z německého území vzlétají americké drony, které zasahují proti někomu někde bez jakéhokoli mandátu a souhlasu té země.
Na druhou stranu, to málokdo ví, a teď se na mě asi budou němečtí přátelé zlobit, ale Německo není plně suverénní země, nemá ani vlastní ústavu, má základní zákon. Podstata Německa je založena na Postupimské dohodě, zjednodušeně řečeno. Jsem zneklidněn tím, co se tam děje. Není v našem zájmu, aby Německo nefungovalo.“
Každý týden pro vás přináším shrnutí zajímavého rozhlasového pořadu Na prahu změn, kam si zve Stanislav Novotný různé zajímavé hosty a který si můžete poslechnout zde.