Nechci a nebudu recenzovat Babišovu knihu, plnou slibů zářivých zítřků, umně spletených marketingovými specialisty. Chci se vyjádřit hlavně k jediné pasáži.
Komentář politologa Tomáše Lebedy Nebezpečné snění Andreje Babiše mne přivedl k tomu, že jsem si z internetu stáhl a přečetl předvolební publikaci „O čem sním, když náhodou spím.“
Nikdy jsem moc nechápal Babišův obdiv ke knize Jana Antonína Bati „Budujme stát pro 40 000 000 lidí.“ Tu knihu jsem znal už dříve, koupil jsem si ji kdysi v antikvariátu za 50 Kč jako zajímavost a pak jsem ji před čtrnácti lety daroval Rudolfu Převrátilovi (snad ji ještě na půdě své chalupy má). Ta kniha totiž pro mne byla a je manažerskou utopií; nikdy jsem nedokázal pochopit, jak mohl Baťa své velkorysé plány rozvíjet, aniž bral v úvahu mezinárodně politické, ale i vnitropolitické souvislosti, které reálnost jeho plánů zcela negovaly. Jakoby se v roce 1937 nerozhořívaly plameny budoucích evropských konfliktů, jakoby Hitler, který opustil Společnost národů, neobsadil Porýní, jakoby ve Španělsku nevzplála občanská válka, jakoby henleinovci už nezačali nahlodávat integritu československého státu.
Nechci a nebudu recenzovat Babišovu knihu, plnou slibů zářivých zítřků, umně spletených marketingovými specialisty. Chci se vyjádřit hlavně k jediné pasáži. Mám na mysli tento odstavec:
„Finsko je evropská hvězda ve vzdělávání a vědě. I ty výsledky testování PISA to potvrdily. Teď zrovna ruší předměty. Slyšíte dobře. Prostě studentům od šestnácti let můžou školy úplně zrušit fyziku, matematiku, dějepis a tak dál. Budou mít třeba předměty „druhá světová válka“, „práce v kavárně“ nebo „počasí“. Do těch se vejde historie, matematika, zeměpis, přírodní vědy, kus fyziky, ekonomiky i jazyky. Budou to předměty třeba jen na měsíc a pak zase nové. A budou je moci navrhovat i sami studenti. To by u nás zatím nešlo, jak je to zabarikádované.“
Tento odstavec budiž důkazem metody, jakým způsobem se tenhle předvolební propagační leták připravoval. Jeho autoři, marketingoví specialisté, kteří míchali pestrý a bohatý koktejl slibů (občanům přátelský stát, dobrou zdravotní péči, všem rychlý internet, důchodcům spokojené stáří, spravedlnost, bezpečnost, nezávislost na EU, která “ovšem musí zůstat pohromadě” atd. atd.), se až příliš spoléhali na informace z internetu, aniž si ověřovali, zda převzatá fakta odpovídají skutečnosti, nebo zda se k původní pravdivé informaci postupným zprostředkováním nepřidal falešný spin, který nemá daleko ke lži.
Pravda je totiž taková, že předměty ve Finsku nezrušili(!!!). Důkaz? Oficiální dementi finských školských úřadů, v němž se praví, že zahraniční média zkresleně interpretovala změny, k nimž došlo ve finském vzdělávacím systému počátkem školního roku 2016/2017.
V Česku informaci o zrušení předmětů ve Finsku rozšiřuje mladý podnikatel ve vzdělávání Ondřej Kania, který provozuje Pražské humanitní gymnázium slibující: “Pryč s bezduchým memorováním nepotřebných informací. Nabízíme progresivní způsob výuky zaměřený na získávání znalostí skrze projekty a tematické vyučování.“ (školné 50 tisíc Kč ročně), a který letos s partnery otevřel první americkou střední školu (školné 160 tisíc Kč ročně).
Kaniův článek v HN z loňského roku sice pravdivě uvádí, že rušení předmětů není absolutní: „Ruší předměty. Teda ne tak úplně, ale směřují k tomu.“. Ovšem do titulku a do povědomí čtenářů se dostává jen první část této věty. Přiznám se, že jsem asi staromódní, ale k nabídkám, které slibují pohodlnou cestu ke vzdělání a k titulu, nemám příliš velkou důvěru. Kdo by nechtěl chodit do školy, kde není matematika, fyzika, chemie, a kde se neznámkuje?
Nevím, zda autoři Babišova snění četli Kaniův článek v HN, ale z jejich textu vyplývá, že čerpali z jiného zdroje. Byl to článek na serveru Novinky.cz „Finsko se jako první země zbaví školních předmětů“.
Anabáze této zkreslené informace začala před dvěma lety v reportáži britského deníku The Independent, jehož nepřesná fakta se pak pokusil korigovat ve Washington Post finský občan žijící v USA. Ovšem oficiální dementi finských úřadů přišlo až o rok později po lavině zpráv, které vyvolal recyklační server provozovaný z ruské Kazaně brightside.me. Právě z jeho textu na tomto webu opisovaly Novinky.cz, a to tak, že převzaly i redakční změny ruských opisovačů, kteří téma uvedené v The Independent „Evropská unie“ vyměnili za „Druhá světová válka.“ Že by vliv ruského mediálního prostředí, kde EU je nevítaným hostem? Mohu se jen dohadovat. To vše jsem podrobně a možná poněkud zdlouhavě popsal před rokem v článku „Rodokmen jedné zprávy aneb Víme, co čteme a diskutujeme?“.
Aby podpořil své učební metody, Ondřej Kania se vydal do Finska a natočil zde video o finském školství. Propaguje ho na blogu Aktuálně.cz. V textu s titulkem „Jak funguje finské školství?“ Kania v závěru přiznává:
„Finové jsou naprosto smířeni s tím, že v mezinárodním měření PISA budou dopadat hůře a hůře, protože se rozhodli zaměřovat primárně na kompetence, schopnosti a kreativitu studentů a ne na nabírání kvant informací, o čemž tyto testy jsou. Chtějí totiž kreativní a inovativní ekonomiku, složenou z kreativních a inovativních lidí.“
O tom, že je „Finsko evropská hvězda ve vzdělávání”, jak uvádí Babišovo snění, není žádných pochyb. Jenomže všechno má svá “ale”; patří mezi ně nejen nekompatibilita finského a českého prostředí, co do tradice, postavení a respektu, který v těchto zemích požívají učitelé, ale také poslední statistika PISA (The Programme for International Students Assessment). V kategorii “věda, čtení, matematika” tady má Finsko v meziročním srovnání dosti výraznou mínusovou hodnotu. Jenomže to by neladilo s jednoduchými barvotiskovými obrázky bezproblémové budoucnosti, která je tak snadno na dosah ruky, a která prostupuje celou publikaci o Babišově snění.
x x x
P.S. Vzpomínám na efektní vstup Andreje Babiše na českou politickou scénu, který se odehrál v září 2011, a jemuž předcházel – jak uvádí AB ve svém snění – jeden “zářijový večer roku 2011”, na který “si pamatuju, jako by to bylo včera,” protože to naštvání na poměry mě “nepustilo ani další den. A ani o týden později. A tehdy jsem si řekl, že ho aspoň přetavím v něco užitečného, protože už je načase s tou situací v zemi něco udělat. Založil jsem hnutí ANO. Asi jste o něm už slyšeli.”
“Rychlost přetavení” byla téměř kosmická. Posuďte sami:
- V pondělí 19. září 2011 vychází v Hospodářských novinách velký rozhovor s AB o tom, že “Korupce překročila únosnou mez.”
- V úterý 20. září se Andrej Babiš dostavuje do MF Dnes, aby zde s publikem vedl on-line rozhovor, z něhož mi utkvěla v paměti odpověď na otázku: “Co tím vlastně sledujete?” AB: “Nemám politické ambice. Je to divné, ale nesleduju vůbec nic, akorát jsem nasranej, že se někdo zase údajně chystá koupit levně Masarykovo nádraží od Českých drah a vydělat na tom 10 miliard Kč.”
- Tentýž den v úterý 20. září večer vystupuje Andrej Babiš v pořadu ČT Hyde Park.
- A záříjový mediální týden Andrej Babiš završuje v pátek 23. září vystoupením v televizním pořadu Show Jana Krause.
Tento rasantní vstup Andreje Babiše na českou politickou scénu v září 2011 by podle mého názoru nebyl možný bez součinnosti některé z reklamních a marketingových agentur (rád bych věděl, která to byla), jež byly schopny svého klienta umístit v průběhu jediného týdne do řady celostátních médií.
Publikace „O čem sním, když náhodou spím“ už takovým marketingovým majstrštykem není. Je to podobná utopie, jako Baťův stát pro 40 milionů, navíc podpíraná argumenty posbíranými po internetu tak, aby rezonovaly s obecným povědomím co nejširších vrstev obyvatelstva (úspěšní Češi – především sportovci) a vyšly mu vstříc jednoduchostí a snadností řešení. Stačí jen zvolit ANO a Babiš to zařídí.
Nic proti vizím, ale měly by mít reálný podklad a vycházet z reálné situace. Jeden utopický příklad za všechny: “Vysokorychlostní sítě budou brzy dostupné nejen zdarma, ale doslova všude.” Nejsem sice žádný IT odborník, ale tuhle větu pokládám za nesmysl, protože prostá logika mi říká: buď ten broadband bude všude, ale nebude zdarma, nebo bude zdarma, ale nebude všude. Nehledě na to že internet jako “univerzální služba” prosazovaná vyspělými státy předpokládá službu nikoli zdarma, ale za “affordable prices.”
(publikováno na webu autora )