SHRNUTÍ: Předávání vyznamenání ve světle dezinformací

To, co se čekalo, se skutečně stalo. Prezident Zeman na sté výročí země opět vyznamenal několik kontroverzních osobností. Někteří z vyznamenaných v minulosti šířili dezinformace.

Asi největším překvapením bylo vyznamenání ředitelce Střední pedagogické školy Ivanky Kohoutové. Ta byla vyznamenaná za údajný boj s netolerantní ideologií. Tou má být Islám. Jenže… Celá věc se má tak, že v roce 2013 požadovala somálská žadatelka o azyl Ayan Jamaal Ahmednuur po škole omluvu a odškodnění 60 tisíc korun, protože jí údajně nebylo umožněno nosit při vyučování hidžáb. Kohoutová obvinění popřela, studentka podle ní nepředložila požadované povolení k pobytu. Soud dal nakonec za pravdu Kohoutové a žalobu zamítl s tím, že se dívka studentkou školy nikdy nestala, a proto se na ni ani nevztahuje antidiskriminační zákon. Problém tedy je, že sama Kohoutová po celou dobu procesu odmítala, že by studentce zakazovala šátek z důvody jejich víry. Soud nakonec, jak jsme již napsali, celou věc vyřešil šalomounsky. Nikdy nevyřkl, zda je možné zakázat nošení šátku na škole nebo ne. Konstatoval, že dívka ve skutečnosti nikdy studentkou nebyla.

„Byla jsem s ní domluvená, že přijde ve tři čtvrtě na osm v den zahájení školního roku, aby mi doklady předložila. Ale nepřišla. Tak jsem požádala sekretářku na konci úvodní hodiny, aby ji školním rozhlasem vyvolala. Chvíli nato přiběhly do ředitelny obě dvě žákyně. Zeptala jsem se, proč nedodržuje naší dohodu a nepřinesla mi požadované doklady tak, jak jsme se domluvily. Začala dupat a opakovaně říkala: „nebudu chodit, nebudu chodit“. Ten, kdo přichází do ředitelny, jde přes sekretariát a čeká na vyzvání. To se tedy vůbec nekonalo. Se sekretářkou školy jsme byly udivené nad jejich chováním (…) Říkala jsem si, že to je úžasné, jak se tady chtějí obě uchazečky o studium ze zahraničí integrovat a pomáhat ve zdravotnictví nebo sociálních službách, kde je nedostatek kvalifikovaných pracovníků.  Naopak jsme chtěli vytvořit podmínky pro jejich studium tak, aby získaly kvalifikaci a integrovaly se do školního kolektivu a mohly se zapojit do pracovního procesu,“ uvedla samotná ředitelka v rozhovoru pro Parlamentní listy.

Prezident vyznamenal i Rajka Dolečka. Ten byl, kromě toho, že byl vyníkajícím lékařem, též popíratelem zločinů Ratka Mladiće. Například v roce 2011 o Mladićovi psal: „Sen mocipánů v Bělehradě se splnil, generál-legenda Ratko Mladić byl 26. května 2011 zbaběle, ve špatném zdravotním stavu, po dlouhém pronásledování a terorizování i jeho rodiny, konečně chycen a za několik dnů zrádně předán do Haagu, Mezinárodnímu trestnímu tribunálu.“ Ratko Mladić byl už roku 1996 obviněn spolu s dalšími srbskými vůdci z válečných zločinů a genocidy Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Hlavním bodem obvinění bylo obléhání Sarajeva, během něhož zahynulo 11 000 lidí, a dále pak masakr 8 100 bosenských muslimů u města Srebrenica (tzv. Srebrenický masakr) 11. července 1995Tribunál v Haagu o Mladićově osudu rozhodoval celkem čtyři roky, před soudem vystoupilo více než 600 svědků včetně přeživších masakru. V listopadu 2017 jím byl odsouzen k doživotnímu trestu.

Další vyznamenanou byla Lenka Procházková. Ta se stala šiřitelkou tvrzení, že kardinál Tomášek údajně v srpnu 1991 v děkovné řeči měl ohledně restitucí říci: „Toto je poslední nárok, který církve vznášejí“. Takový výrok se však Procházkové ani dalším jeho šiřitelům nikdy nepodařilo doložit; spolupracovník Arcibiskupství pražského Josef Nerušil v článku zveřejněném 6. března 2013 na Britských listech uvedl, že na radu Procházkové prohledal archiv Rudého práva a tematická Radiofóra z té doby, ale nalezl pouze článek Rudého práva z 27. února 1992, kde byl podobný výrok (o tom, že jde o poslední iniciativu vlády ohledně církevních restitucí) přiřčen místopředsedovi federální vlády Jozefu Mikloškovi, a pak článek Rudého práva ze 14. března 1992, který informaci z 27. února dementoval a upravoval. Autor článku na Britských listech došel k názoru, že historie údajného Tomáškova výroku vznikla z těchto zpráv. Podle Googlu první výskyt této dezinformace pochází ze září 2011. Autor článku ze svých poznatků dovozuje, že paní Procházková je tak zaslepená svým bojem pro boj, že už není schopná rozeznat, že se sama stává zdrojem mediální manipulace, když šíří slova kardinála Tomáška, která nepadla, a že sama šířením překrouceného výroku, lživě vloženého do úst kardinála Tomáška, bezostyšně podílí na jednom z nejkřiklavějších případů davového mrzačení české historie po roce 1989. Autor článku se domnívá, že Procházkové na celém narovnání mezi státem a církvemi ve skutečnosti vadí získaná nezávislost katolické církve na politicích a že Procházková církev nenávidí pro podíl jednoho z jejich členů na jejích životních nepříjemnostech.

Ministru zemědělství Janu Fenclovi se za jeho téměř čtyřletou vládní kariéru podařilo „zemědělský“ majetek své rodiny výrazně rozmnožit. On i přes všechny důkazy svou jakoukoliv vinu odmítal.

O Janě Lorencové jsme již psali… Začátkem února objevil na jejím profilu dezinformační příspěvek, ve kterém se Lorencová zmiňuje o rozhovoru mezi pány Horáčkem a Drahošem, ke kterému údajně mělo dojít dva dny před volbami. Lorencová na svém profilu psala, že redaktor ostravského Rádia Čas vyslechl před prezidentskými volbami rozhovor mezi Jiřím Drahošem a Michalem Horáčkem. Ti se podle Lorencové měli domlouvat na tom, že po volbách po nějaké době přepustí pravomoci hlavy státu Miroslavu Kalouskovi, který se měl v mezidobí stát předsedou Poslanecké sněmovny. Což je konstrukce nevídaná. Předně proto, že samotné rádio popřelo, že by se to mělo kdy stát, a pak také z pohledu ústavy. Na celou kauzu upozornil náš web. Jana Lorencová, bývalá poslankyně za ANO, šíří na sociální síti Facebook nesmyslné údaje o údajných cenách nafty v Evropě. Podle nesprávných informací exposlankyně se po údajném poklesu cen ropy na světových burzách jsou ceny v jiných zemích EU pod 25 Kč za litr. Za cenu nafty pak obviňuje EU. Podle informací z veřejně dostupný zdrojů šlo samozřejmě zjistit, že je to nesmysl.  Cena nafta je v České republice je jedna z nejlevnější ze zemí EU. I na tento případ jsme upozornili jako první.

Další vyznamenaná Alena Vitásková založila neziskovou organizaci Institut Aleny Vitáskové. Nyní udělala ředitelkou svého soukromého institutu, za který s prezidentem vloni byla v Rusku, Nelu Liskovou. Konzulku samozvaného doněckého konzulátu v Ostravě, který na návrh ministerstva zahraničí nedávno zrušil soud. Alena Vitásková o Nele Liskové píše: „Profesně působí řadu let v businessu na pozici obchodní ředitelky. Aktivně se posledních pět let věnuje politickému dění. Je představitelkou rady Národní domobrany ČR. V roce 2016 byla jmenována vládou Doněcké lidové republiky honorární konzulkou a otevřela v Ostravě první Zastupitelské centrum Doněcké lidové republiky v Evropě, čímž započala otevírání dalších, dnes již šesti Zastupitelských center Doněcké lidové republiky v Evropě, která mají za cíl pomáhat válkou postižené oblasti Donbasu. Nela Lisková má zájem o dění nejen v České republice, ale i ve světě. Nechce nečinně přihlížet bezpráví, které se děje. Porušování lidských práv kdekoliv na světě, Českou republiku nevyjímaje, je jedna z hlavních činností, kterou se Institut zabývá.“ Jenže. Česká republika existenci Doněcké lidové republiky neuznává. Respektive. Existenci Doněcké lidové republiky neuznává ani žádný jiný člen OSN. Národní domobrana je pak v ČR považovaná za extremistickou organizaci. Myšlenku domobrany původně rozvíjela radikální malá neparlamentní strana Národní demokracie, v jejímž čele stojí publicista Adam B. Bartoš, známý sepisováním seznamů skutečných i domnělých Židů v české politice, spikleneckých teorií i tím, že loni vystoupil na demonstraci s oprátkou v ruce a pohrozil, že pokud vláda neizoluje Česko od uprchlíků, „začne konat.“

Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.

Jan Cemper