Organizace Open Society Institute v Sofii vydala zprávu o mediální gramotnosti lidí v Evropě. Studie zkoumá, jak jsou lidé v sledovaných zemích ochotní uvěřit „fake news“ a kolik lidí si v daných zemích ověřuje informace. Podle indexu mediální gramotnosti jsou nejodolnější severské státy naopak mezi nezranitelnějším se řadí země Balkánu.

Index mediální gramotnosti institut poprvé použil v roce 2017 jako reakci na šíření dezinformací. Záměrem bylo změřit schopnost vyhodnotit a ověřit pravdivost zprostředkovaných informací. Při určování pořadí jednotlivých států se posuzuje úroveň svobody médií, čtenářské, matematické a vědecké gramotnosti, důvěry ve společnost, podíl populace s terciárním vzděláním i elektronická účast na politickém dění.

Podle žebříčku je nejlépe na tom lidé ve Finsku, Dánsku, Nizozemsku, Švédsku, Irsku a překvapivě i v Estonku. V těchto zemích se mediální gramotnosti věnují opravdu pečlivě. Česká republika je na 19. místě z 35 hodnocených zemí. Nejhůře na tom jsou lidé v Turecku, Makedonii, Albánii, Bosně a Hercegovině nebo Černé Hoře.

Daleko menší důvěru však mají Češi ve společnost, a tedy i v informace předkládané pro ně neznámi lidmi. Z 31 sledovaných zemí Česká republika obsadila 21. místo. Tím jde vysvětlit i velká nedůvěra v média a to, proč lidé raději věří informacím na sociálních sítích, které jsou sdíleny „blízkými přáteli“.

Studie také zjistila, že falešné zprávy se šíří šestkrát rychleji a s mnohem větším dosahem než přesné informace. Důvod je jasný. Falešné zprávy dokáží šokovat, vyvolávají překvapení či znechucení, zatímco přesné informace jsou nudnější.

Napsal: Jan Cemper
Inspirováno: http://antipropaganda.sk/s-postfaktualnou-dobou-sa-najhorsie-vyrovnava-balkan-slovensko-je-v-tretej-z-piatich-skupin/

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.