Bojovali jako žoldnéři na Ukrajině. A vracejí se domů buďto v rakvích nebo zmrzačeni. Pro ruské úřady však neexistují. Nedostali peníze na protézy, na rehabilitaci, zato medailemi je obdařili. Dokument vypráví příběh Rusů, kteří bojovali bok po boku s „povstalci“ na Donbasu.
Kreml, podle dokumentu, vytrvale odmítá přítomnost ruských vojsk na Ukrajině. Když na Ukrajině není ruských vojsk, pochopitelně tu nemohou být ani váleční invalidé. To je logika Ruské federace. Ruští kluci, kteří se vrátili zmrzačení domů, nedostávají od státu žádnou výjimečnou péči. Dostávají minimální invalidní důchod jako třeba občan, který spadl pod tramvaj. Žádná sociální pomoc či pomoc s adaptování do společnosti.
Dostávají invalidní důchod okolo 5000 rublů. To je asi 1 800 Kč. Muž bez nohy v modrém tričku Adidas říká: „Byl to velký zážitek, bylo to zajímavé – pobojovali jsme si, postříleli si, i přes zranění, nelituji. Mnozí, se kterými jsem bojoval, tak jsou nyní v Sýrii. Mnozí tam už zemřeli. Kluci mi posílají fotky o tom, kdo v Sýrii zemřel.“
Na jiném příběhu mladého ruského veterána se přiživuje i britský prokremelský propagandista Graham Philips. 20letý chlapec, nyní už na invalidním vozíku, přišel kromě nohy a ruky i o část obličeje. Graham mu daroval sluneční brýle a natočil s ním video. Graham ho ve svém propagandistické videu nutí do různých figur. Mladý invalida přitom žije se svou matkou a stěžuje si, že nemají peníze (přesto si oblékl tričko s Putinem).
Kreml, který přes federální televizní kanály vyzýval Rusy k záchraně Donbasu, se k invalidním veteránům obrátil zády a chová se k nim jako k opotřebovanému materiálu. „Ruští vojáci v oblasti Donbasu na východě Ukrajiny nejsou a nikdy nebyli. V oblasti přiklánějící se k Rusku jsou však ruští občané, kteří stojí za místními obyvateli.“ Uvedl to mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, kterého z ruských médií citovala agentura Reuters.
Jak to na Ukrajině chodí dokemtuje například případ ruského zajatce Viktora Agajeva. „Dvaadvacetiletý Viktor Agejev není prvním a asi ani posledním ruským vojákem, kterého zajala ukrajinská armáda při bojích na východě Ukrajiny,“ píše Idnes. Z uvěznění syna a jeho účasti na bojích v Donbasu byla jeho matka Světlana vyděšena. Po podepsání dohody o další službě v armádě odjel prý sám vlakem do Rostova, což jí už tehdy bylo divné, ale raději se prý na nic nevyptávala. „Se synem jsem přestala být ve spojení 30. května 2017,“ vzpomíná Světlana. „Řekl mi, že odteď bude pro něj složité mi telefonovat.“ Až když byl zajat Ukrajinci, tak jí to vše do sebe zapadlo. „Věřila jsem, že my (Rusové) tam na Ukrajině nejsme. Vždyť oficiálně prohlásili, že naši (vojáci) tam nebojují,“ říká matka zajatého Agejeva. Napsala dokonce dopis prezidentovi Vladimiru Putinovi, aby pomohl jejího syna dostat z ukrajinského vězení.
O dalších příbězích píše (v angličtině) například deník The Guardian: https://www.theguardian.com/world/2016/feb/29/ukraine-russia-fighters-donbass