V den 23. června 2019, kdy čtvrt milionu lidí demonstrovalo na Letné, Aeronet zveřejnil článek, který byl následně řetězově rozesílán e-mailem. Tento článek se snaží nepodloženými informacemi od jistých tajných služeb vzbudit dojem, že organizace Milion Chvilek pro demokracii je provázána s organizacemi jako Sudetoněmecký landsmanšaft, který chce zpět území Sudet, s římskokatolickou církví, která chce zvrátit zdanění restitucí, a pro jistotu také s podnikatelem Bakalou.
Autor k odvážným spojením došel ve dvou krocích:
– Zničit Andreje Babiše a zbavit se konkurenčních médií Mafra a Lidové noviny.
– A následné fabuloval na téma: Komu by to pomohlo?
Kde chybí spojitost, pomáhá si tajuplnou formulkou, jak uvádí ve zprávě tajná služba. Kompletní zprávu čtenář samozřejmě k dispozici nedostane, protože je očividně tajná, a musí tak důvěřovat autorovi. Za zveřejnění obsahu jakékoliv tajné informace by autorovi hrozil postih, případně člověku, který ho s ní seznámil, takže je na místě se k tomuto tvrzení stavět skepticky. Kromě absence zdrojů se v textu nachází několik vyložených lží.
Hned v úvodu se vyskytuje tvrzení: ‘Milion Chvilek organizuje v Praze Majdan proti premiérovi’. Srovnání s ukrajinským Euromajdanem není přesné, má pouze vzbudit emoce a strach z násilného převratu. Demonstrace na Letné byla povoleným shromážděním podle zákona, při kterém nedošlo k žádnému násilí. Naproti tomu Majdan bylo protestní hnutí, postupně i velmi násilné, které bylo oficiální ganirutou zakázané a tvrdě rozháněné.
Dále najdeme tvrzení: ‘Babišova vláda nikdy neplánovala Pavla Zemana odvolat a novela zákona o státních zástupcích se od té doby změnila k nepoznání. Státní zástupce bude moci odvolávat pouze kárná komise, nikoliv vláda a do funkce budou jmenováni dokonce až na dobu 7 let, namísto původně plánovaných pěti. Jenže, demonstrace pokračují.’
V textu nenajdete nic o nenadálém nahrazení ministra spravedlnosti Jana Kněžínka za Marii Benešovou, která znění zákona připravené svým předchůdcem mnohokrát pochválila jako správný krok k odpolitizování rozhodnutí o odvolávání státních zástupců. Slíbila také, že vyslyší odborné názory nejvyššího i obou vrchních státní zástupců. Po 100 dnech ve funkci ale otočila a ke schválení předložila značně upravenou verzi, která předchozí návrh zcela ignorovala. Jmenování státních zástupců místo navržených 10 let (!) snížila na 7 a ponechala ministru spravedlnosti právo jmenovat 3 členy kárné komise z celkových 5. V původním návrhu by jmenoval členy pouze 2, čímž by vláda přišla o rozhodující nadpoloviční vliv.
Pro Andreje Babiše je velmi lákavé mít kontrolu nad největší hrozbou jeho politické kariéry – tedy trestním stíháním jeho osoby a podezření jim vlastněných firem ze zneužívání státních a evropských dotací. Možná i kvůli tomu došlo k bleskové výměně na ministerstvu spravedlnosti, protože předchůdce Benešové, Jan Kněžínek, navrhoval zákon o odvolávání státních zástupců s desetiletým obdobím a dvěma hlasy pro ministra spravedlnosti. Marie Benešová od svého nástupu do funkce opakovaně zpochybňovala nezávislost justice a zmiňovala možnost objednání trestního stíhání, což je od ministryně spravedlnosti přinejmenším nečekané. Dalo by se spekulovat, že svou funkci získala právě díky tomu, že vychází premiérovi Babišovi prakticky ve všem vstříc.
Čtenář je dále intenzivně strašen tím, že Česká republika přijde o Sudety skrze prolomení Benešových dekretů, které už podle autora nastalo. Poukazuje na rozhodnutí krajského soudu v případu Walderode z léta letošního roku. Případ Walderode se týkal navrácení majetku v hodnotě zhruba 3 miliard korun, o který rod přišel na základě Benešových dekretů. Jelikož se Karel des Fours Walderode za války proti Čechům nijak neprovinil, bylo mu občanství 1947 vráceno, jen se nestihl přihlásit o majetek a následující rok po komunistickém puči emigroval a o občanství znovu přišel. Svůj nárok na majetek uplatnil znovu až v roce 1992 a od té doby soudy projednávají, zda na něj má nárok.
Případ by byl velmi rychle rozhodnutý, pokud by se v průběhu nepřihlásilo několik svědků, kteří si po letech vzpomněli na Walderodovu spolupráci s fašistickým režimem. Krajský soud v Hradci Králové se k jejich tvrzením rozhodl nepřihlížet a pravomocně rozhodl pro navrácení zhruba 1400 pozemků a jednotlivých majetků. Toto rozhodnutí může otevřít dveře podobným případům, nicméně o nic překvapivého nejde a už vůbec se nejedná o žádné prolomení Benešových dekretů. Ty jasně říkají, že kdo byl německého původu, ale za války se zasloužil o naši republiku, tak nemůže být dekrety postižen. Nejde tedy o prolomení, ale o správnou aplikaci dekretů, jen s obrovským zpožděním a spoustou komplikací navíc. Kompletní znění rozsudku včetně důvodů pro nepřihlédnutí ke svědectvím najdete tady.
V závěru už jen přichází senzační tvrzení, že také šlechta, které byly tituly po roce 1918 odebrány, usiluje o jejich navrácení. Ano, někteří šlechtici získali zpět zabavený majetek, ale tituly používají pouze neoficiálně a jejich navrácení nepřichází v úvahu. Byla by tím hypoteticky porušena samotná Listina základních práv a svobod, která v hlavě 1., článku 1 říká: ‘Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.