Těsné vítězství Alexandera Van der Bellena bylo rozhodnuto v podstatě v prodloužení pomyslného klání, kdy pořadím zamíchaly korespondenční hlasy. Právě u nich byl předpověditelný příklon k liberálnějšímu a více proevropsky orientovanému kandidátovi. Otázkou tak víceméně bylo, zda jejich počet bude stačit.
Jak ale odpověděli v průzkumu konaném v době voleb dotazovaní Rakušané resp. jaký elektorát oba kandidáti reprezentují? Data jsou to více než zajímavá. V podstatě kopírují jakýsi “třídní boj”, který se objevuje v řadě evropských zemí.
Pokud se zaměříme na jednotlivé výstupy, které nám průzkum dle své posloupnosti nabízí, prvním zajímavým ukazatelem je, že Hofera podporuje 60 % mužů a Van der Bellena naopak 60 % žen.
Ohledně jednotlivých pohlaví s rozdělením na věkové kategorie můžeme opět vidět onen “genderový” rozdíl s tím, že nejvýznamnější podporu získal Hofer u mužů ve věku 30 – 59 let (63 %), zatímco Van der Bellen u žen ve věku do 29 let (67 %). V sumarizaci obou pohlaví u nejmladší a nejstarší kategorie vítězí Van der Bellen, zatímco u střední Hofer. Nedochází ale ke značným rozdílům mezi oběma kandidáty.
K nim dochází při pohledu na graf, na kterém jsou znázorněna data o dotazovaných z hlediska jejich profese. Vidíme tak masivní podporu (86 %) Hofera ze strany osob, které uvádějí jako povolání dělnickou profesi. Zatímco u zaměstnanců vítězí s 60 % Van der Bellen. Stejně tak u státních zaměstnanců (55 %) a důchodců (51 %). Hofer s 53 % vítězí u živnostníků.
Graf znázorňující profesi dotazovaných koresponduje i s jejich vzděláním. U osob se základním vzděláním (55 %), u vyučených (67 %) a u vyučených s “nástavbou” (58 %) vítězí Hofer. Zatímco u osob s maturitou (73 %) a vysokoškolským vzděláním (81 %) vítězí Van der Bellen a získává jejich zásadní podporu.
Dělícím článkem při pohledu na vzdělání a podporu jednotlivých kandidátů je maturita. Na dalším grafu můžeme vidět zohlednění rozdělení dle vzdělání (s maturitou, bez maturity) dle pohlaví. Hofer tak vítězí u mužů (72 %) a žen (51 %) bez maturity, zatímco Van der Bellen u mužů (70 %) a žen (83 % s maturitou). Lze tedy pozorovat významný názorový rozpor mezi muži s nižším vzděláním a ženami s vyšším vzděláním.
Shrnutí
Norberta Hofera podporují převážně osoby s nižším vzděláním než je maturita zejména z řad dělníků (86 %). Hofera podporují více muži (60 %).
U Alexandera Van der Bellena je situace opačná. Tohoto kandidáta podporují především osoby s maturitou (73 %) a s vysokoškolským vzděláním (81 %). Danému vzdělání odpovídá i profesní zařazení dotazovaných. Van der Bellena podporují více ženy (60 %).
Disproporce z hlediska vzdělání a zaměstnání se projevuje i do geografie voleb. Hofera podpořili osoby především z rurálních venkovských oblastí, Van der Bellena osoby z měst a z městských aglomerací.
Celkově tak můžeme říci, že šlo prostřednictvím kandidátů o souboj venkova proti městu a o souboj osob s nižším vzděláním proti osobám s vyšším.
Hoferův populismus
Označování Norberta Hofera za populistu a radikálního politika, zda je vhodné či není, rovněž široce rezonuje v diskusi o rakouských prezidentských volbách. Podívejme se tedy na věc v obráceném gardu a zaměřme se na jeho elektorát.
Hofera tedy podporuje především venkov, osoby s nižším vzděláním, muži. Jaké metody slouží k tomu, aby tuto skupinu dotyčný oslovil a získal její přízeň?
U osob s nižším vzděláním jsou k získání podpory obecně přístupná jednoduchá a razantní řešení a nikoliv obšírné odborné a těžce srozumitelné disputace. Významnou roli rovněž hraje důraz na emoční stránku věci. Tyto osoby se často rozhodují na základě emocí, dojmů a právě emoce jako strach a nenávist jsou v současné době jedním z oblíbených nástrojů, jak oslovit voliče a získat jejich přízeň. Muži jsou rovněž ochotnější k podpoře rázných kandidátů, zatímco ženy volí pomyslnou klidnou sílu oproti plamenným gestům a emotivním vyhlášením.
Z rozboru Hoferova elektorátu tak můžeme soudit, že pro tuto skupinu osob jsou právě populistická a radikální řešení akceptovatelná a podporovatelná.
Pro příklad podobné skupiny ukázka projevu podporovatelů Miloše Zemana viz Pravý zemanovec hají prezidenta za každých okolností.
Závěrem
V Rakousku během voleb dochází, abychom nalezli paralelu, ke “třídnímu boji” mezi pomyslnou vídeňskou kavárnou a pomyslnou venkovskou čtvrtou cenovou s těsným vítězstvím pro kavárnu. Vzhledem ke struktuře hoferových podporovatelů (nižší vzdělání, dělníci) bychom Hofera v případě jeho vítězství mohli označit za lidového dělnického prezidenta. A tato představa s odkazem na naši minulost i současnost je vskutku děsivá.
Rakouské volby nicméně ukázaly vykřičník i pro budoucí volby napříč Evropou, kdy snadno mohou zvítězit radikální populisté prezentující jednoduchá řešení, oproti politikům vyznávajícím racionální pohledy, kteří ale současně v chladném a odborném pojetí západní demokracie nedokážou oslovit jistou skupinu obyvatelstva upřednostňující odlišnou formu komunikace i přístupu.
A na úplný závěr jen poděkování především rakouským ženám a vzdělaným lidem, že nezvítězil lidový dělnický kandidát, protože tací zpravidla nepřináší nic dobrého. Snad se u nás v Česku také jednou dočkáme.
Psáno pro blog iDnes.