Princetonská univerzita je jedna z nejprestižnějších univerzit v USA. Je to soukromá univerzita sídlící ve městě Princeton ve státě New Jersey. Mezi významné absolventy školy patří například jediný nositel dvou Nobelových cen za fyziku John Bardeen, na škole působí například nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002 Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii (2008) Paul Krugman nebo na škole působil americký diplomat, historik, politolog a rusista specializující se na dějiny a politiku Sovětského svazu George Frost Kennan. Škola zaštiťuje projekt Empirical Studies of Conflict (ESOC), který analyzuje bezpečnostní rizika a vypracovává případná doporučení. Tento projekt vydal nedávno studii, ze které vyplývá, že 72 % vlivových operací, které jsou vedeny v zahraničí proti zájmům dané země je řízeno z Ruska. Výzkum se zaměřil na léta 2013–2018.
Na studii pracoval profesor politiky a mezinárodních vztahů Jacob N. Shapiro a výzkumný specialista Diego A. Martin. Studie se zaměřovala především na sociální sítě a jiné informační kanály na internetu. Snaha o zahraniční vliv byla definována jako koordinovaná kampaň jedné země, která má vliv na jeden nebo více aspektů politiky v jiném státě. Vše pomocí informačních kanálů a sociálních sítí a cílem má být, aby obsah vypadal autenticky v daném státě. Zahraniční vlády, podle výzkumníků, zejména využívaly sociální média k ovlivňování politiky podporou určitých politických kampaní, další metodou bylo obhajování kontroverzních názorů a rovněž se jednalo o šíření dezinformací. Studie Princetonské univerzity čerpala z více jak 460 mediálních zpráv a zaměřila se na 24 různých zemí od roku 2013 až do roku 2018.
Podle studie Rusko provedlo za uvedené období 14 vlivových kampaní v USA, tři ve Velké Británii, dvě v Austrálii, Německu, Nizozemsku a Ukrajině a jednu v Brazílii, Kanadě, Finsko, Francii, Itálii, Litvě, v Polsku, Švédsku, Jihoafrické republice, Španělsku a Sýrii. Politické cíle Ruska byly rozmanité. Jak již bylo napsáno, Rusko vedlo podle studie 72 % vlivových kampaní, za zbytkem stojí Čína, Írán či Saúdská Arábie.