Vladimír Pikora, jeden z kandidátů do Rady České televize, zveřejnil 5. února 2020 v časopise Reflex článek pod názvem „Brexit přišel. A kde je ta očekávaná katastrofa?!“
V textu Pikora píše:
„Minulý týden jsme zažili historickou událost. Británie opustila EU. To tu ještě nebylo. Dosud se všichni do EU jen hrnuli jako do klubu bohatých. Jenže časy se mění. Britové jako první uznali, že než být v klubu předlužených, to raději budou sami.
Je mi to vlastně svým způsobem líto. Moc líto. Miluji Británii. EU podle mě přichází o to nejlepší, co měla: nejlepší univerzity i kolébku průmyslové revoluce. Naivně jsem čekal, že to má vše smysl a že se někdo v Bruselu chytne za nos a pochopí, proč tolik lidí hlasovalo pro odchod, aby je další už nemuseli následovat. Oni ale nic nepochopili. Eurokrati si z toho nevzali lekci, aby se vrátili k základům Unie. Oni si z toho vzali lekci, že musí přitvrdit a víc unifikovat. Tak jako dříve usilovali soudruzi o sovětského člověka, budou dnes usilovat o unifikovaného evropského člověka.
To jsou ale jen pocity. Zajímavější je podívat se na čísla. Řada lidí varovala, jakou přinese brexit katastrofu. Četli jsme články, jak si Britové po brexitu neudělají ani anglickou snídani, protože skoro všechno dovážejí z kontinentu. Zajímavé – brexit přišel a žádná katastrofa se nekonala. Ihned se ozvaly hlasy, že to je tím, že skutečný brexit přijde až koncem roku. OK a už jste četli zprávu, že podle tento týden zveřejněného průzkumu Sdružení britského průmyslu očekávají britské podniky v příštích třech měsících nejvýraznější oživení výroby od září 2018? Jak je to možné? Kde je ten slibovaný pesimismus?
Podobně se všude psalo, že Londýn opustí banky a pojišťovny a přesunou zaměstnance do Frankfurtu nebo Paříže. Mluvilo se o tzv. brexodu. A co se stalo? Nic! Podle agentury Reuters přesunuly firmy na kontinent údajně méně než 7 tisíc zaměstnanců. To je v jednom z největších měst světa zanedbatelné.
Stále jsem ohledně brexitu optimistický. Řada lidí malovala čerta na zeď a líčila katastrofu. Já se už pár let domnívám, že když Češi a Slováci dokázali provést bezproblémové rozdělení státu, zvládne to i Británie s EU. Britové to mají mnohem snazší, než jsme to měli my. Nedělí měnu, centrální banku, dluh ani armádu. Že to Češi a Slováci zvládli, bylo dáno tím, že to zvládnout chtěli – a když budou chtít zvládnout brexit v Londýně i v Bruselu, taky to zvládnou. Problém je, že někteří lidé to zvládnout nechtějí. Tak doufejme, že dostanou rozum. Nedohoda nikomu neprospěje.“
Závěr:
Dalo by se čekat, že osoba, která má doktorát z ekonomie, ví, že pro vztah Velké Británie a Evropské unie po oficiálním odchodu k 31. 1. 2020 platí přechodné období a že k žádnému zvratu nedojde. O něm Euroskop píše: „Během přechodného období budou muset Britové dodržovat unijní pravidla, nebudou už ale mít na jejich podobu žádný vliv. Tento stav by měl trvat do konce letošního roku.“ Schopnosti Vladimíra Pikory tedy zjevně postačují pro manipulativní analogie se sovětským člověkem a na již deset let trvající sepisování černých scénářů ekonomického vývoje v rodinné firmě Next Finance s manželkou Markétou Šichtařovou, ale sotva na něco víc. Nezbývá než doufat, že alespoň víc rozumí divadelním hrám, o kterých píše také.