V rámci 35. schůze Poslanecké sněmovny byl do programu zařazen bod 316 „Stanovisko Poslanecké sněmovny k současné situaci na turecko – syrské hranici.“ U této příležitosti vystoupil i premiér České republiky Andrej Babiš. Dovolujeme si zveřejnit několik pasáží tak, jak jsou uvedené v stenografickém zápise.
„Já jsem nikdy nechtěl evropskou armádu. Ale Kanada a Spojené státy a Turecko mají jiné asi problémy jako evropské členské státy NATO. A já už jsem se v srpnu 2015 ptal, když chodily miliony uprchlíků, že na co máme to NATO, když nezaútočíme na ty pašeráky, kteří vydělali 6 miliard eur. Tak jsme udělali Sofia operation, tam jsem byl, která je poskládána z jiných zemí než NATO. Je tam i Rakousko a to je dobře. Ale měli bychom se konečně zamyslet nad bezpečností Evropy. Protože zkrátka to NATO má asi taková pravidla jako EU. Asi tak si to představuji, že nikdo o tom nepřemýšlel, kdyby se stalo například tohle, co se stalo. Je tam nějaký článek 5, nechci to ani číst radši. Takže já jsem vám chtěl jenom vysvětlit, že ta kritika, která odzněla na moji hlavu je nespravedlivá, že jsem nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že to může takhle dopadnout, že o té zóně mluví prezident Erdogan od roku 2017.“
Poznámka: Tato pasáž jako celek nedává příliš velký smysl, a tak můžeme jen odhadovat, co tím chtěl premiér Babiš říci. NATO nerozhoduje jak Evropská unie. Například Severoatlantická rada je sice nejvyšší orgán Severoatlantické aliance, nicméně platnost jejich rozhodnutí je stejná, jako když na běžných schůzích rozhodují velvyslanci při NATO. Velvyslancem ČR při NATO je Jakub Landovský.
Článek 5, který premiér Babiš raději nechtěl číst, hovoří o tom, že „ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem. (…) a podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“ Zde tedy lze klást legitimní otázku, proč Andrej Babiš neodpověděl, co se bude dít, pokud se Turecko bude snažit domáhat uplatnění článku 5.
„Ale my o tom mluvíme – a v tom Turecku jsem se také angažoval a dopadlo to, jak dopadlo, protože v New Yorku nebyl zájem. V New Yorku jsme měli jenom climate. Climate change. Od rána do večera. Climate change. Jako kdyby Evropa neměla jiné problémy, jenom klima. Přitom Česká republika je jedna z mála, která plní ten klimat. Tady lidé demonstrují, nevím, kde všude. Zastavují dopravu. Nechť přijdou. Brabec, Toman a já, my se jim budeme věnovat. My jim vysvětlíme, co všechno děláme. Takže Evropa je climate, máme zelený parlament. Bohužel i v Rakousku to vypadá, všude budou zelení. A samozřejmě když jste tedy mluvili o tom předsednictví – já jsem pane Rakušan, hlasoval pro. Jsem vám to chtěl vysvětlit, jak se plýtvá penězi na Ministerstvu zahraničních věcí.“
Poznámka: Především premiér Andrej Babiš (ANO) předvedl názorový veletoč ohledně turecké války v Sýrii. Nejdříve v září prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v jeho plánu na vytvoření „bezpečnostní zóny“ na severu Sýrii podpořil, nakonec však po vstupu tureckých vojsk otočil s tím, že Erdogan nemluvil o vojenské okupaci.
Ještě 25. září premiér Babiš napsal „Podruhé ve dvou dnech jsem se viděl s tureckým prezidentem Erdoganem a potvrdil mu, že země V4 podporují výstavbu bezpečnostní zóny v severní Sýrii. Turecko do ní chce přemístit až 2 miliony běženců. Postavit domy, školy. Erdogan se kvůli tomu v NY potká i s prezidentem Trumpem.“
Právě ve stejné době se konalo v New Yorku 74. zasedání Valného shromáždění OSN. Premiér Babiš si tedy stěžuje, že hlavním tématem zasedání OSN byl klima. To mu ovšem nebránilo vyjádřit podporu prezidentovi Erdoganovi.
A jeden výrok na závěr raději bez komentáře:
„A z V4 jsme my jediní pozastavili ty vývozy, samozřejmě to je nějaké gesto, já tomu rozumím. Ale obávám se, že na to, abychom zastavili, co se děje, tak místo toho, aby někdo skutečně okamžitě to řešil, aby se setkalo jako NATO, to je náš… to je vlastně podle NATO, to je náš spojenec. Já jsem dneska o tom mluvil, že možná bychom po sedmdesáti letech si měli to přečíst, co tam vlastně je. Jak to tedy je. Jaká je bezpečnost Evropy.“