Petr Michalů je proruský aktivista, který se proslavil v roce 2016 tím, že napsal „Omluvu ruskému národu, ruskému lidu a prezidentu Putinovi“ a následně požádal (za pomoci české ambasády v Moskvě) v Rusku o azyl.
„Věříme, že již dozrává doba, kdy budou všichni ti zaprodaní vlastizrádci, velezrádci a jejich přisluhovači, kteří nejenže rozbili a zničili svobodnou a prosperující Československou socialistickou republiku, ale též chtěli i navždy přerušit a zničit naše přátelství a spolupráci s bratrským ruským národem, po zásluze odsouzeni a hlavně co nejpřísněji spravedlivě potrestáni. Pravda se nedá zničit ani usilovnými zoufalými pokusy o falšování a přepisování dějin. Pravda je totiž věčná. Zrovna tak láska k blízkému národu, víra a přesvědčení se nedá zakázat, ani zničit vyrváním ze srdce nebo vyhnat z hlavy! V našich srdcích a paměti proto i nadále zůstává pevně zakořeněna láska a vděk k ruskému národu a jeho lidu,“ napsal tehdy v omluvě.
„Tento ryzí sovětský charakter pracoval u vězeňské služby. Později působil jako zkušební komisař pro získání zbrojního průkazu a byl obviněn z napomáhání trestné činnosti týkající se podvodů u zkoušek,“ doplňuje Roman Máca, jak vlastně došlo k tomu, že oklikou přes Španělsko požádal v Rusku o azyl.
Po pár textech, ve kterých se naváží do občanů ČR a obhajuje například okupaci Československa v roce 1968 se po něm, alespoň mediálně, slehla zem. Náš web proto zajímalo, jak jeho žádost „o azyl“ dopadla a jestli si tedy žije svůj ruský sen.
Pátrání nás přivedlo na ruskou obdobu Facebooku, síť VKontakte. „Vážený Pane Prezidente, žiji v Rusku již čtvrtý rok. Čestně a upřímně přiznám, že již nelegálně. I když od samého počátku vždy jsem chtěl legalizovat svůj pobyt, spolupracoval jsem s úřady, byl jsem v mnoha a mnoha kancelářích v Moskvě, Volgogradu a Petrohradu, radil jsem se v právních kancelářích, mluvil s policisty, radil se s úředníky, psali o mně v novinách, byl jsem v televizi, platil právníky… Byl jsem v několika kancelářích vaší administrace – ” приемная президента “, dokonce jsem psal 2 x dopis přímo Vám osobně… Nikdo z úředníků mi nepomohl, nikdo nic pro mě neudělal (…) Ale nevím, jak řešit moji věc. Velice moc chci žít v Rusku. Celým srdcem a duší jsem byl vždy s Ruskem. Je to spojení generací. Jsem větší ruský patriot, než mnozí ti, kteří se sice v Rusku narodili, ale jsou proti Rusku,“ napsal 30. května na svůj profil na ruské sociální síti.
Tento status nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli pátrat dál, zvednout telefon a zavolat na Federální úřad migrační služby Ruské federace v Moskvě. Po asi čtyřech telefonátech nejrůznějším osobám bez ochoty se o věci bavit, se nám to konečně podařilo dovolat se k oprávněné osobě, která byla i trochu sdílná. Pod jistou záminkou, kterou si dovolíme neprozradit se nám dostalo odpovědi. „Pan Michalů skutečně požádal o azyl, ale tři dny na to si to rozmyslel a podepsal, že se žádosti vzdává. Vzpomínám si, že s ním byla špatná domluva, protože mimo jiné prakticky neuměl rusky. Víc vám k tomu neřeknu. Žádnou jeho novou žádost tu nemáme,“ řekla nám paní Teplyakovová z Federálního úřadu migrační služby Ruské federace.
Jedno je tedy jisté. Z Petra Michalů v Rusku moc nadšení nejsou. Ani po třech letech totiž nedostal azyl, ani nezískal ruské občanství. Na závěr by tedy šlo oglosovat, že Petr Michalů by mohl být hlavním hrdinou jednoho z pořadů „Chcete mě?“