Deník The Washington Post zveřejnil příběh Christopher Blaira, který v USA vytváří satirický deník, který měsíčně sledují miliony lidí. Přináší však i příběh čtenářky Shirley Chapianové, která tyto informace bere vážně. Stejně jako většina dalších čtenářů. Přináší tak příběh o tom jak Christopher Blair vydělává na hlouposti čtenářů. Ale zároveň je i příběhem neohleduplnosti vůči starším lidem. Přínášíme překlad v zkrácené verzi. Celý článek si přečtete v angličtině zde.
Severní Waterboro, Maine – Jediné světlo v domě, které je vidět, pochází ze záře tří počítačových monitorů. To si zrovna Christopher Blair (46) sedl za klávesnici a začal psát. Jeho žena odešla do práce a děti byly na cestě do školy. Chvilku vyčkal, zkontroloval co se šíří jeho komunitou, přihlásil se na své webové stránky a začal si vymýšlet svůj první dnešní příběh.
,,Aktuálně”, napsal a vyklepával každé písmenko svými prsty, když zvažoval možnosti. Možná by mohl oznámit, že Hillary Clintonová zemřela během tajné zámořské mise, jejímž cílem bylo přivést do Ameriky více uprchlíků. Možná by mohl udělit Nobelovu cenu míru prezidentu Trumpovi za odvahu popírat změny klimatu.
,,Čím extrémnější jsme, tím víc lidí tomu věří,” odpověděl Blair.
Během prezidentské kampaně v roce 2016 spustil na Facebooku svou novou stránku. Měla to být recesistická stránka sloužící hlavně pro jeho přátelé. Web s politickou satirou spustil Blair a několik dalších liberálních bloggerů, kteří si chtěli udělat srandu z toho, co považovali za extremistické myšlenky objevující se mezi příznivci krajní pravice. V posledních dvou letech na své stránce (Americká poslední linka obrany) vytvořil Blair příběhy o tom, že Kalifornie zavádí právo šaría, bývalý prezident Bill Clinton se stal sériovým vrahem, o neregistrovaných přistěhovalcích, kteří defrakují Mount Rushmore, a že se bývalí prezident Barack Obama vyhýbal narukování do Vietnamu, když mu bylo 9. ,,Sdílejte, pokud jste rozhořčení!” jeho příspěvky přesto čtou tisíce lidí. Na Facebooku dávají článkům ,,lajky” a články ,,sdílí.” Většina z čtenářů přitom nepoznala, že se jedná o satiru. Namísto toho se Blairova stránka stala jednou z nejpopulárnějších na Facebooku mezi konzervativci podporující Donalda Trumpa ve věku nad 55 let.
“Nic na této stránce není pravda”, lze si přečíst jedno ze 14 upozornění a odmítnutí odpovědnosti na webu Blaira. A i přesto se v Americe v roce 2018 jeho příběhy šíří jako skutečné, posilují předsudky lidí, šíří se na ruských zpravodajských stránkách a shromažďují každý měsíc publikum o šesti milionech návštěvnících, kteří si myslí, že jeho příspěvky jsou pravdivé. To, co Blair poprvé představil jako komplikovaný vtip, začalo odhalovat něco závažnějšího. “Bez ohledu na to, jak rasistický, jak bigotní, jak urážlivý, jak zjevně falešný obsah máme, lidé se stále vracejí,” napsal Blair jednou na své osobní Facebookové stránce. “Kde je hranice? Existuje nějaká hranice, kdy si lidé uvědomí, že jsou krmení nesmysly a rozhodnou vrátit se do reality?”
V posledních letech vytvořil více než tucet online profilů. Někdy se na doprovodných fotografiích převléká jako krásná blondýnka z Jihu nebo jako konzervativec Fladd Eagleton, který nosí bandana šátky a štve lidi k rasistickým nebo sexistickým komentářům a pak je za to veřejně vydírá. Blair byl ve svém psaní tupý, vtipný, plodný a postupně si na internetu vybudoval liberální publikum a stal se politickým blogerem na plný úvazek. Přes internet, jako nikde jinde, mohl přesně říct jak se cítí a stal se tím, kým chtěl.
Právě si všiml zvláštní fotografie. Za prezidentem bylo několik desítek hodnostářů, včetně bílé ženy stojící vedle černé ženy. Blair udělal kopii fotky, obě ženy červeně zakroužkoval a napsal první věc, která ho napadla. ,,Prezident Trump rozšířil operaci Olivová větev a pozval Michelle Obamovou a Chelsea Clintonovou na obřad,” napsal Blair. “Poděkovaly mu tím, že mu ženy ukázaly “vztyčený prst” během národní hymny. Zatkněte je za zradu!” Blair dokončil článek a znovu se podíval na obrázek. Ve skutečnosti bílá žena nebyla Chelsea Clintonová, ale bývalá stratégka bílého domu Hope Hicksová. Černá žena nebyla Michelle Obamová, ale bývalá Trumpova pomocnice Omarosa Newmanová. A Ani Obama, ani Clinton nebyli pozváni na obřad. Nikdo prezidenta nevyděsil. Celý předpoklad, že se něco takového stalo byl naprosto absurdní, což byl přesně Blairův záměr.
Byl sotva úsvit, když se Shirley Chapianová (76) přihlásila na Facebook, aby si zahrála svou ranní počítačovou hru Kriminální případy. Byla přesvědčená, že když bude začínat každý den s úkolem vyřešit problém a rychlým mentálním cvičením, její mozek bude fungovat lépe. Nějakou dobu jako cvičení sloužila každodenní křížovka, ale poté pošťáci přestali deníky dovážet a tak jí kamarádka představila Facebookovou virální hru s 65 miliony hráči. Strávila v ní hodinu jako detektiv v roce 1930, vyslechla svědky a pokoušela se analyzovat jejich lži od pravdy, dokud nakonec případ č. 48 nevyřešila.
“Dobré ráno, Shirley! Díky za to, že jste tady,” přečetla si automatickou poznámku v horní části stránky. Položila prst na myš a začala rolovat dolů zdí na Facebooku.
“Dejte “To se mi líbí” pokud si myslíte, že musíme zastavit příchod práva Šaría do Ameriky před tím, než bude pozdě,” přečetla první odstavec a klikla na “To se mi líbí.”
“Nejsem člověk věřící konspiračním teoriím, ale…” Napsala předtím, než sdílela odkaz na nesmyslný příběh naznačující, že finančník George Soros byl oddaný nacista, nebo že přeživší teroristického útoku v Parklandu byl placený herec.
Blair si v posledních dvou letech vymyslel tisíce příběhů, ale vždy obchodoval se stejnými stereotypy, aby oklamal stejné lidi, ale nikdy se neunavil, když sledoval čtenost příspěvku: Osm sdílení v první minutě, 160 během 15 minut, více než 1000 do konce hodiny.
“Aaaaa, jsme virální,” napsal ve zprávě svým liberálním čtenářům na své soukromé Facebookové stránce. “Dochází to k bodu, kdy už nemohu ovládat absolutní absurdnost věcí, které posílám. Nezáleží na tom, jak směšný, jak zjevně falešný obsah to je. Ti stejní lidé budou stále klikat na tlačítko “To se mi líbí” a kliknou i na tlačítko “Sdílet” .