Nová politická strana Trikolora vydala 28. listopadu tiskové prohlášení, které zde přebíráme v plném znění.
TISKOVÁ ZPRÁVA: 28. 11. 2019
Politické neziskovky ohrožují demokracii, Trikolóra chce zrušit jejich financování z našich daní.
Přibližně 16 miliard ročně je vyčleněno ze státního rozpočtu na financování neziskových organizací. V rámci toho jsou placeny i tzv. politické neziskové organizace, které propagují politické a ideologické postoje. Hnutí Trikolóra to považuje za velké nebezpečí pro demokracii a chce zrušit financování politických neziskovek z veřejných peněz i ze zahraničních zdrojů.
„Témata propagovaná politickými neziskovkami jsou často neomarxistická, progresivistická či alespoň krajně liberální. Typicky sem spadá podpora pozitivní diskriminace homosexuálně orientovaných osob, jednostranná podpora migrace a multikulturalismu, témata označovaná jako gender, která se zabývají podporou mnohočetnosti pohlaví, environmentalismus a další. Financování těchto činností z veřejných peněz považujeme za nespravedlivé, protože jde o podporu specifických politických postojů na úkor jiných. Jedná se o umělé vnucování progresivistických témat české společnosti,“ uvedla Markéta Šichtařová, která zastřešuje program hnutí Trikolóra v oblasti rozvoje ekonomiky a podnikatelského prostředí.
Princip ohrožení demokratického procesu podle Trikolóry spočívá vtom, že nevolené politické neziskovky získávají skrze veřejné peníze značný vliv na přerozdělování peněz od daňových poplatníků, na ovlivňování veřejného mínění, na umělém vytváření témat ve společnosti, a tedy i zprostředkovaně na výsledku voleb. Politické neziskovky navíc tím, že využívají veřejné peníze, vytváří u lidí zdání, že jednají ve veřejném zájmu.
Mezi nejznámější politické neziskové organizace patří například Člověk v tísni, Prague Pride, Nadace Open Society Fund Praha a řada dalších. „Zrušení financování politických neziskovek z veřejných peněz a ze zahraničních zdrojů ušetří peníze daňovým poplatníkům, narovná politickou soutěž, aby zastánci jedněch politických postojů nebyli zvýhodněni veřejnou podporou proti zastáncům jiných politických postojů a sníží prosazování cizích zájmů na českém území,“ uvedl další odborník Trikolóry pro ekonomiku Petr Mach.
Trikolóra nemá nic proti tomu, aby se soukromé organizace zabývaly humanitárními a sportovními aktivitami, ochranou zvířat apod. Trikolóra nemá ani nic proti tomu, aby soukromé organizace propagovaly a obhajovaly různé politické postoje jako například spolek Milion chvilek pro demokracii, který sbírá drobné příspěvky od dárců. „Jsme ale důrazně proti financování politických neziskovek z veřejných prostředků ČR, od cizích vlád, od cizích občanů bez volebního práva v ČR a od mezinárodních institucí. Toho lze dosáhnout přijetím speciálního zákona, který by poskytování dotací a grantů neziskovkám na politickou agendu zakázal,“ doplnila Šichtařová.
Příklady politických neziskovek:
Člověk v tísni
Obrovská organizace s několikamiliardovým rozpočtem s převahou zahraničních aktivit a zahraničních dárců. Do domácích politických aktivit patří např. výchova k multikulturalismu a globalizaci na školách (již od mateřských škol). Jejich projektem je např. školení učitelů mateřských škol v používání různobarevných panenek, aby se na nich děti učily rozmanitosti.
Prague Pride, z.s.
Nátlaková organizace Prague Pride organizuje projekt „Jsme fér“ – nátlakovou akci na politiky, aby se zavazovali k podpoře „homosexuálního manželství“. Mají podporu soukromých institucí (jako Staropramen, Vodafone, Open Society Fund), i veřejných institucí (Hl. m. Praha, EU, a Ministerstvo vnitra – kofinancování).
Nadace Open Society Fund Praha byla založena v Praze již v roce 1992 jako jedna z prvních politických neziskovek v ČR a jako součást mezinárodní sítě nadací Open Society Foundations, kterou založil americký investor George Soros a která působí ve více než 70 zemích světa. Nadace OSF v zemích, ve kterých působí, aktivně podporuje liberálně levicová a progresivistická témata.
Úřad veřejného ochránce práv, tzv. Ombudsman
Nechvalně známý podporou provokací tzv. romských figurantů, kteří se snažili nachytat realitní kanceláře na „diskriminaci“. Jde o instituci zřízenou zákonem se sídlem v Brně, s celkovým rozpočtem téměř 150 mil. Kč. Instituci lze zrušit zákonem.
Agentura pro sociální začleňování
Nechvalně známá projektem Hatefree Culture. Jde o odbor Sekce pro lidská práva při Úřadu vlády. Spadá pod Úřad vlády.
IQ Roma servis, z.s.
Spolek s 55 zaměstnanci a rozpočtem 20 milionů proslul provokatérskými telefonáty, kdy ve spolupráci s kanceláří Ombudsmana fingovali romští zaměstnanci spolku zájem o pronájem bytu a při odmítnutí žádali kompenzace. Spolek žije z dotací, provozní dotace ze státního rozpočtu činily za rok 2017 (poslední zveřejněný rok) 13 milionů, dotace od krajských samospráv 5,7 milionu, dotace z EU spolufinancované ze státního rozpočtu ČR 2,3 milionu, jiné granty 3 miliony korun.
Transitions (spolek)
Sponzoři: International Visegrad fund, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, National Endowment for Democracy (prodloužená ruka vlády USA na provádění jarních revolucí), Velvyslanectví USA v Praze a v minulosti též Open society Institute (Soros).
Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s.
Právní pomoc migrantům a klasická multikulturní / gender agenda – např. Projekt „Migrantky bez vrásek“. Dárci: Nadace Open Society Fund (Soros), Norské fondy, Úřad vlády ČR, Ladder, ALDA, EU.
Organizace pro pomoc uprchlíkům (spolek)
Mezi hlavní činnosti organizace patří poskytování bezplatného právního a sociálního poradenství žadatelům o mezinárodní ochranu a dalším cizincům v ČR, pořádání vzdělávacích programů a další aktivity zaměřené na podporu integrace cizinců. Dle výroční zprávy byl v roce 2018 byl provoz organizace s ročním rozpočtem více než 34 milionů korun financován zejména evropskými zdroji, dále ministerstvem práce a sociálních věcí a některými kraji.
(Zde končí tisková zpráva)
Tisková zpráva je naprosto zmatená. Vzhledem k dosavadním zkušenostem usuzujeme na značný podíl tiskové mluvčí Kerlesové na vypracování této zprávy.
Trikolora především nemá jasno v tom, co vlastně má údajně být politická neziskovka. Hned dvě uvedené organizace – ombudsman a Agentura pro sociální začleňování – tam rozhodně nespadají.
Úřad veřejného ochránce práv je, jak uvádí i tisková zpráva „instituce zřízená zákonem se sídlem v Brně.“ Konkrétně je to podle zákona č. 349/1999 Sb. ze dne 8. prosince 1999, o veřejném ochránci práv. V paragrafu 2 se v odstavci 1 uvádí: „Ochránce je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné. Ochránce může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období.“ Těžko si lze představit, že Poslanecká sněmovna bude volit vedení neziskové organizace. Osobě se zdravým selským rozumem, který tak rád vzývá Klaus junior, by to došlo ihned (situace se ale jeví tak, že při psaní této ziskové zprávy se rozum příliš neuplatnil). A částka 150 miliónů je tak působivá – jenže nemá nic společného s prostředky vydávanými na neziskové organizace.
Obdobně je tomu u Agentury pro sociální začleňování. Sama Trikolora uvádí, že „jde o odbor Sekce pro lidská práva při Úřadu vlády.“ Takže podle Trikolory je Úřad vlády neziskovou organizací. Skvěle!
Už to ukazuje, s jakými odborníky máme u Trikolory tu čest. Buď nevědí, co píší, anebo nestydatě lžou a překrucují. Spíše se nám zdá, že jde o druhý případ, protože například právě zmíněná Markéta Šichtařová suverénně lže o neziskových organizacích, a když je na své lži upozorněna, nedovede argumentovat, ale umí se pouze uchýlit k útokům ad hominem (což je ostatně typické pro všechny lháře a dezinformátory).
„Odborníci“ Mach a Šichtařová ale nakonec nechtějí jen zrušit financování neziskových organizací z našich daní, ale i financování ze zahraničí, jak se ukazuje dále v textu. V tom je jasně vidět inspirace z Ruska (odkud pochází i pojem „politická neziskovka“), a to zákonem přijatým Ruskou dumou 13. července 2012. Jde o federální zákon č. 121-F3, plným názvem „Zákon o změnách určitých zákonných aktů týkajících se úpravy činnosti neziskových organizací, které plní funkci zahraničního agenta“. Tento zákon nařizuje neziskovým organizacím, které přijímají peníze ze zahraničí, aby se registrovaly jako tzv. zahraniční agent, jinak jim hrozí pokuta i zrušení (podrobněji například zde). Podle ruského zákona se novelizace měla týkat organizací vykonávajících politickou činnost:
„6. Neziskovou organizací vykonávající funkci zahraničního agenta se v současném federálním zákoně rozumí ruská nezisková organizace, která pobírá peněžní prostředky a jiný majetek od cizích států, jejich státních orgánů, mezinárodních a zahraničních organizací, občanů cizích států, osob bez státní příslušnosti či osob jimi zmocněných a (nebo) od ruských právnických osob, pobírajících finanční prostředky a jiný majetek od výše uvedených zdrojů s výjimkou otevřených akciových společností se státní účastí a jejich dceřiných společností) (dále jen „zahraniční zdroje“), a která se, mimo jiné v zájmu zahraničních zdrojů, podílí na politické činnosti na území Ruské federace.“
[zvýraznil M. K.]
Tak to také zdůvodnil Vladimir Putin dne 31. 7. 2012 při diskusi s účastníky fóra na jezeře Seliger:
„… Víte, zaprvé, že se tento požadavek vztahuje pouze na ty organizace, které se zabývají politickou činností a dostávají finanční prostředky ze zahraničí. Předpokládám, že my v Rusku můžeme mít takovýto zákon, který byl přijat a funguje ve Spojených státech amerických už od roku 1938. Proč se takto izolovali od zahraničního vlivu a používají tento zákon po celá desetiletí, a my v Rusku to udělat nemůžeme? Ano, zákon byl přijat v roce 1938, ale je používán dosud, nikdo tento zákon nezrušil, funguje.…
Co je špatného na tom, aby se ten, kdo pobírá finanční prostředky ze zahraničí a uvnitř státu se zabývá politickou činností, musel zaregistrovat coby zahraniční agent? Vždyť platí-li cizinci za politickou činnost v naší zemi, zdá se, že počítají s nějakým výsledkem, což ale neznamená, že ta či ona organizace, která je takto registrována, by musela ukončit svou existenci. Vždyť zákon nezakazuje jejich činnost, zákon pouze hovoří o nutnosti registraci a vyúčtování vynaložených peněz – a to je všechno. Ani v tomto případě není zakazována činnost.…
A co se týče samotných názvů, vy víte, že když jsem pracoval v jisté organizaci, pracoval jsem s několika rezidenty a oni byli v kontaktu s agenturními skupinami a agenty. Ale to byli jiní rezidenti a jiní agenti. My máme třeba v pojišťovnictví pojišťovací agenty, a co má být? A v daňovém zákonodárství existuje pojem ‚daňový rezident‘. Máme snad teď tento pojem rušit? Představitelé NGO, kteří dostávají peníze ze zahraničí a zabývají se politickou činností uvnitř Ruska, jsou povinni zaregistrovat se jako zahraniční agenti. Nevidím na tom nic špatného.“
Je to stejná argumentace, kterou od Putina kopíruje i Trikolora.
Situace v Rusku nám velmi jasně ukazuje, co to znamená politická neziskovka – to je ta, o které to prohlásí stát. Podle samotného Putina mělo jít o organizace, které se politicky angažují, ve skutečnosti je ale tento záběr mnohem širší. Do rejstříku „zahraničních agentů“ se tak dostaly například
- fond „Dynastie“, podporující vědecko-kulturní programy
- memoriální komplex „Perm -36“ — bývalý pracovní tábor, kde byli vězněni disidenti, přeměněný na muzeum
- lidskoprávní centrum „Memorial“, které se zabývá výzkumem politických represí v SSSR a uchováváním vzpomínek o obětech represí
- sdružení Matky vojáků Petrohradu.
- dobročinný fond pro pomoc uprchlíkům a vnitřně vymístěným osobám „Občanská pomoc“
- Transparency International – Russia
- Výbor proti mučení (mučení je v ruských věznicích mimochodem oblíbenou kratochvílí bachařů)
- Saratovské sdružení diabetiků SROOBISD
- Meziregionální odborový svaz Dělnická asociace (MPRA)
(O politické činnosti už v současnosti mimochodem vůbec není řeč.)
Kremelskou inspiraci Trikolory dokládá i další rétorika v tiskové zprávě. Ta zmiňuje mimo jiné Nadaci Open Society Fund, dříve financovaná Georgem Sorosem, v Rusku považovaným za ďábla. V případě sdružení Transitions Trikolora u donátora „National Endowment for Democracy“ píše, že jde „o prodlouženou ruku vlády USA na provádění jarních revolucí“. V Rusku o tomto fondu už kremelští poskoci několik let oficiálně píší jako o údajném podněcovateli „barevných revolucí“ (v tiskové zprávě Trikolory se patrně někdo spletl, když napsal „jarní revoluce“). Fondu už ale v Rusku byla v roce 2015 zakázána činnost – a to podle jiné normy, totiž podle zákona o nežádoucích organizacích, který by Trikolora jistě také uvítala.
U dalších organizací – IQ Roma servis, z.s., Organizace pro pomoc uprchlíkům – uvedených v tiskové zprávě není jasné, v čem má ona politická činnost spočívat, uvádět panenky u Člověka v tísni působí vysloveně směšně. V případě neziskovky Transitions už není vůbec uvedeno nic, což je argumentačně velmi chabé. Ledaže by v tomto posledním případě vadil například program Příběhy bezpráví či program mediální výchovy realizované v rámci akce „Jeden svět na školách“, která má zvýšit odolnost žactva proti mediálním manipulacím (vzhledem k soustavnému lhaní Václava Klause mladšího by pak jeho nechuť byla alespoň srozumitelná).
Ukazuje se tedy, kam Trikolora jednoznačně míří – do světa tradičních, konzervativních, především ale putinovských hodnot, kde všichni mohou tak akorát držet hubu, jak nám před časem hned po svém zvolení sdělil náš milý pan prezident.