Migrace jako přirozená součást ekonomického myšlení člověka

Migrace je naprosto přirozená součást uvažování člověka, který řeší otázku, kde nejlépe uplatnit svoje schopnosti, dovednosti a vzdělání, a je nedílnou součástí ekonomického myšlení každého z nás.

Jistě není třeba dlouze polemizovat s tím, že současným děním hýbe především vlna imigrantů, kteří směřují do Evropy z různých zemí, aktuálně převážně zemí blízkého a středního Východu. Tato imigrační vlna se stala předmětem hysterie a nástrojem, pomocí něhož se různí lidé chtějí vytáhnout k moci. Není divu, strach byl vždy výhodným obchodním artiklem. Smutné ovšem je, jak málo jsme se dokázali poučit z historie. Jednoduchá a radikální řešení různých problémů téměř vždy nakonec vyústí v nějaký druh totality. My si dnes ukážeme, že migrace je naprosto přirozená součást uvažování člověka, který řeší otázku, kde nejlépe uplatnit svoje schopnosti, dovednosti a vzdělání, a že migrace je nedílnou součástí ekonomického myšlení každého z nás.

Nejprve uvedeme několik faktů. Někdy na přelomu druhého a třetího tisíciletí žilo přibližně 100 milionů lidí v jiné zemi, než ve které se narodilo. Pro vyspělé ekonomiky světa je typické, že 5 až 20 % jejich pracovní síly tvoří imigranti. Například mezi lety 1975 a 1980 celé dvě třetiny ze všech lidí, kteří migrovali do jiné země, odcházely do Spojených států, Kanady nebo Austrálie. Průměr let 1995 až 1998 ukazuje, že největší podíl imigrantů na pracovní síle měla Austrálie (bezmála 25 %), dále pak Kanada (téměř 20 %), Spojené státy (necelých 12 %) a Německo (9 %).

Teorie lidského kapitálu předpovídá, že migrační proudy směřují z regionů relativně chudých do míst, kde jsou lepší možnosti uplatnění lidských schopností a dovedností. A studie tomu dávají zapravdu a zároveň ukazují, že vidina lepších příležitostí jinde má větší sílu, než nespokojenost s horšími možnostmi v zemi původní. Jinými slovy, lidé jdou především za lepším a nejsou primárně motivováni odejít z místa, kde se jim daří špatně. Z toho vyplývá, že imigranti nemusí být nutně ti nejchudší lidé.

Také se ukázalo, že migranti jdou tam, kde je potenciální zvýšení jejich výdělků největší. Vztaženo na aktuální migrační vlnu, není tedy divu, že když už se lidé rozhodnou odejít ze svých domovů, směřují především do Německa. Z jiných studií vyplývá, že to nejsou ti nejchudší, kteří se rozhodnou migrovat. A opět se v této souvislosti ukazuje, jak jsou ti největší současní imigrantobijci v této otázce neinformovaní.

Osobní charakteristiky migrantů

Věk. Ukazuje se, že věk je jeden z rozhodujících faktorů, které mají vliv na ochotu opustit zemi svého původu a hledat své štěstí jinde. Největší zastoupení mezi migranty mají lidé ve věku 20 – 24 let, a to celých 15 %. Starší lidé pak migrují méně často. Třicátníků migruje jen 10 % a migrantů ve věku kolem 47 let je jen 5 %. Vysvětlení je jednoduché. Mladí lidé ještě nemají tak pevné sociální vazby, jsou k migraci odvážnější a jsou celkově více flexibilní, než lidé starší.

Vzdělání. Zatímco věk ukazuje pravděpodobnost, kteří lidé celkově budou migrovat, vzdělání ukazuje pravděpodobnost, s jakou budou migrovat lidé v každé věkové skupině. Z empirických studií je patrné, že lidé s vyšším vzděláním jsou k migraci náchylnější. A platí to prakticky pro všechny věkové skupiny.

Vliv vzdálenosti na migraci

Teorie lidského kapitálu předpovídá, že s rostoucími náklady na migraci, bude migrační proud slábnout. Náklady na migraci rostou přímo úměrně se vzdáleností cílové země, a to ze dvou důvodů. Prvním je dostupnost informací o příležitostech v cílové zemi. Ty se daleko snáz shánějí u geograficky bližších zemí, než u těch vzdálenějších. Druhým důvodem jsou pak samotné náklady na cestu. Ty jsou samozřejmě tím vyšší, čím delší cestu migrant nastoupí.

Celkově můžeme říci, že migraci rozhodujícím způsobem ovlivňuje věk migranta, náklady na opuštění země původu a pravděpodobnost nalezení lepšího uplatnění v cílové zemi. Tyto charakteristiky platí jak pro mezinárodní, tak pro vnitrostátní migraci. Jinými slovy, migranti se vydají na cestu tehdy, když současná hodnota jejich budoucích užitků z migrace bude kladná, neboli když vyhodnotí, že se jim migrace vyplatí.

Velká migrace v USA: černoši z jihu se stěhují na sever

Příklad migrace v rámci USA po válce Severu proti Jihu na první pohled výše uvedené vyvrací. Když občanská válka v USA skončila, osvobozeným otrokům z jihu se otevřely obrovské možnosti na severu. Severní mzdy byly v té době i dvakrát vyšší, než na jihu USA, avšak během 70. let 19. století odešlo z jihu na sever jen necelých 70 tisíc lidí. Skutečně velká vlna migrace nastala až v průběhu první světové války, kdy do začátku 20. let minulého století přesídlilo z jihu na sever více než 500 tisíc lidí. Během dvacátých let to bylo již více než dvakrát tolik a v letech čtyřicátých se z jihu přestěhovalo na sever více než 1,5 milionu černošského obyvatelstva. Do roku 1950 tak svůj rodný jih opustila celá pětina černochů.

Proč trvalo takovou dobu, než černoši z jihu využili příležitosti, které pro ně severní státy USA skýtaly? Zřejmě nejdůležitějším faktorem pomalého migračního rozjezdu bylo vzdělání. Ještě v roce 1880 byly více než tři čtvrtiny Afroameričanů, starších 10 let, negramotných. Do roku 1930 se tento podíl snížil na 20 %. Jedna ze studií ukázala, že v roce 1900 byla u dospělých gramotných Afroameričanů třikrát vyšší pravděpodobnost, že emigrují, než u těch negramotných.

Zdá se, že první světová válka byla oním migračním spouštěčem, a to hned ze dvou důvodů. Prvním byla rostoucí poptávka po pracovní síle na průmyslovém severu. Tím druhým pak faktický kolaps imigrace ze zahraničí.

Ekonomičtí vs. političtí migranti

Lidé, kteří imigrují do USA, případně dnes do Německa, tak podle všeho činí proto, že věří ve zlepšení své životní úrovně. Jejich migrace je tak motivovaná ekonomicky a je v zásadě dobrovolná. Tyto migranty můžeme označit jako migranty ekonomické. Jiní lidé ale svou vlast opouštějí z politických důvodů, ať už proto, že jim v rodné zemi hrozí perzekuce či smrt v důsledku totalitního politického režimu, nebo proto, že je v jejich zemi válka. V takovém případě se jedná o migranty politické.

Jaké můžeme mezi těmito dvěma skupinami migrantů očekávat rozdíly? V první řadě se dá předpokládat, že ekonomičtí migranti budou mít v cílové zemi větší výdělky, protože ti přesně vědí, proč svou zemi chtěli opustit a nová vlast jim dává možnost lépe využít svůj potenciál. Političtí migranti naopak svou zemi opouštějí vesměs nedobrovolně a teprve až v cílové zemi hledají možnosti, jak se uplatnit na trhu práce a celkově se začlenit do společnosti.

Proti tomu však hovoří jiná teze. Političtí migranti mohou mít daleko silnější motivy uplatnit svůj lidský kapitál co nejlépe, než migranti ekonomičtí. Političtí migranti totiž v zásadě nemají možnost návratu zpět do své původní vlasti, a proto si nemohou dovolit ve své nové zemi neuspět. Kromě toho, političtí migranti ve své původní zemi prakticky zanechávají veškerý svůj majetek a finanční aktiva, což je další poměrně silná motivace najít rychle uplatnění na novém trhu práce.

Jedna nedávná studie říká, že na konci 70. let minulého století měli političtí migranti o 11 % nižší výdělky než migranti ekonomičtí, avšak v 90. letech to bylo přesně naopak – političtí migranti vydělávali v průměru o čtvrtinu více, než jejich ekonomičtí „kolegové“. Političtí migranti navíc daleko častěji chodili do školy, zlepšovali své jazykové schopnosti a více se snažili začleňovat do společnosti.

Imigranti nám berou práci

To je pravděpodobně nejčastější předsudek vůči imigraci. Bohužel ani zde nemohou dát empirická data tomuto klišé zapravdu. A zde nemusíme chodit pro příklady daleko. Z hlediska České republiky stojí za pozornost studie Hany Pořízkové z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2008. Jde o analýzu sice staršího data, nicméně trendy, které jsou v ní ukázány, jen potvrzují to, že imigranti nemají na možnosti „domorodců“ nalézt práci negativní vliv.

Hana Pořízková zkoumala období 1993 – 2007 a z její studie je patrno několik jevů. Jednak podíl cizinců na pracovní síle má tendenci dlouhodobě růst, ačkoli na konci sledovaného období dosáhl přibližně 4,5% úrovně. Dále jsou tam vidět dvě imigrační vlny, kdy došlo ke skokovému zvýšení podílu cizinců na pracovní síle. První se dostavila bezprostředně po rozdělení Československa a vrcholila v roce 1996, druhá pak po roce 2004, kdy se Česko stalo členem Evropské unie.

Dalším důležitým jevem z hlediska mýtů o vytlačování domácí pracovní síly zahraniční je vývoj volných pracovních míst v souvislosti s počtem cizinců v postavení zaměstnanců. Na obrázku tuto souvislost vidíme.

Z obrázku je patrné, že počet cizinců v postavení zaměstnanců a počet volných pracovních míst spolu v zásadě pozitivně korelují. Pokud by platila teze, že domácí zaměstnanci jsou vytlačováni těmi zahraničními, pak by v době, kdy se počet volných pracovních míst zmenšuje, musel stoupat počet cizinců v postavení zaměstnanců. Obě křivky by se tedy musely vyvíjet proti sobě, musely by spolu korelovat negativně.Mohli bychom rovněž uvést příklad z roku 1980, kdy mezi květnem a zářím Spojené státy dovolily asi 125 tisícům Kubánců přesídlení z kubánského přístavu Mariel do Miami na Floridě. Tato imigrační vlna měla za následek nárůst pracovní síly v Miami o 7 % během šesti měsíců. Vzhledem ke vzdělanostní struktuře kubánských imigrantů došlo k největšímu nárůstu pracovní síly u pracovní síly s nízkou kvalifikací, a to o 16 %. Pokud by tedy imigrace měla mít negativní dopad na mzdovou hladinu v cílové oblasti, měly by se mzdy zaměstnanců s nízkou kvalifikací v Miami snížit relativně vůči mzdám kvalifikovaných zaměstnanců. Nic takového ovšem nenastalo. Dokonce i míra nezaměstnanosti se v důsledku této imigrační vlny snížila. Dá se to vysvětlit tím, že kubánští imigranti byli komplementární pracovní silou vůči Američanům. Jinými slovy, pokud Američané neměli zájem pracovat na nízko kvalifikovaných pracovních pozicích, nemohly vzniknout ani pracovní pozice, které na ně přímo navazují (např. pomocný dělník na stavbě – projektant).

Jak je vidět, imigrace je strašákem, který se k nám vrací podobně jako Halleyova kometa, jen poněkud častěji. A je třeba neustále připomínat imigrace je neustále opředena mýty, ne nepodobnými těm o kometě, jejíž průlet je znamením, že brzo bude válka.

Zdroje:

Ehrenberg, R.B, Smith, R.S.: Modern Labor Economics: Theory and Public Policy, Addison Wesley; 8th edition, 2003. 608 p. ISBN 0321185315.
Issac, J.: Economics of Migration. Routledge 2013. 300 p. ISBN 9781136228063.
Pořízková, H.: Analýza zahraniční zaměstnanosti v České republice; postavení cizinců na trhu práce a podmínky jejich ekonomické integrace. VÚPSV, 2008. 76 s. ISBN 978-80-87007-83-9.