Po sociálních sítích kolují formuláře pro rodiče, kterým vadí, že jejich dítě musí nosit roušku ve škole. V dokumentech zakazují, aby je jejich potomci ve škole nosili, odmítají taky případně měření teploty, nebo používání dezinfekce.

Redakce iDNES.cz dohledala celkem tři různé formy tohoto prohlášení, které si sdílí rodiče mezi sebou. Jedno uveřejnil na svých stránkách brněnský právník David Záhumenský, který stát za jarní nouzová opatření žaloval u soudu. Advokát uvedl, že pouze upravil dokument, který mu zaslal jeden z rodičů.

„Zakrývání dýchacích cest a následné vydechnutí a vdechnutí oxidu uhličitého a dusíku dítěti způsobuje motání hlavy, omdlévání, vyrážky, podrážděnou pokožku a celkově vede ke zhoršenému zdravotnímu stavu, což jako matka, která velmi dbá na zdravotní stav svého dítěte od jeho narození, nesu velmi těžce a mé svědomí nedovolí připustit, aby dítě tyto látky opětovně vdechovalo,“ píše se v jednom dokumentu.

Jedná se přitom o absolutní nesmysl. Dusík je přirozenou součástí vzduchu a vzduch obsahuje 78 % dusíku. V souvislosti s povinným nošením roušek se občas objevují spekulace o jejich možném negativním vlivu na zdraví. Nejčastěji je zmiňována škodlivost vdechování vydechnutého oxidu uhličitého, který vzniká jako produkt oxidačních dějů. Otázku vlivu roušek v tomto směru řeší magazín LifeHacker.

Některé (zpravidla nepříliš důvěryhodné) zdroje uváděly, že opětovné vdechování vydechnutého CO2 může vést ke zvýšení jeho koncentrace v krvi – v krajních případech až k takzvané hyperkapnii. K příznakům patří například ospalost či závratě. Odborníci však upozorňují, že rozhodně nelze tohoto stavu dosáhnout pomocí roušky či respirátoru.

Prvním důvodem je skutečnost, že molekula oxidu uhličitého je velmi malá – mnohem menší než prostor mezi vlákny v těchto typech masek. Úkolem roušek je zastavit nebo alespoň omezit mnohonásobně větší kapénky slin a hlenu, nicméně stále umožňují průchod vzduchu. Jiná situace by nastala, pokud byste místo látkové roušky použili jako ochranu neprodyšný materiál – například igelit. Nicméně skrz látku může oxid uhličitý velmi dobře protékat.

Na sociálních sítích bývá často odkazována studie z roku 2006, na které staví většina dezinformací. Pravda je taková, že v jejím rámci byl testován úplně jiný typ masky, než jaký dnes používáme. U toho sice došlo k mírnému zvýšení hladiny oxidu uhličitého, nicméně ani v tomto případě testované subjekty nevykazovaly žádné známky hyperkapnie.

Čistě prakticky vzato: pokud by roušky opravdu způsobovaly to, že se v nich lidé cítí ospalí, zmatení či unavení, pak by mnozí zdravotničtí pracovníci, kteří je používají, nebyli schopni vykonávat svou práci. Masky by se tak nikdy nestaly standardním vybavením na operačních sálech, infekčních a mnoha dalších odděleních.

Dokument není platný

Ministerstvo zdravotnictví, ale i školy se shodují na tom, že nařízení platí pro všechny děti krom výjimek, které stanovují hygienické stanice. Takže i když si rodič připraví podobný dokument, tak má zkrátka smůlu, jestliže jeho dítě nespadá do předem určené výjimky. „Epidemiologická opatření vydaná krajskou hygienickou správou nebo Ministerstvem zdravotnictví ČR jsou platná pro všechny, výjimky jsou uvedeny přímo v dokumentu. Jejich cílem je zabránit šíření infekce a chránit zdraví občanů,“ řekla Blesku vedoucí tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví Renata Povolná. Podobný názor má i Ministerstvo školství. „V případě plošného zavedení roušek ve škole je rozhodnutí hygieniků povinné pro všechny kromě těch, kteří z tohoto rozhodnutí budou ze zdravotních důvodů předem vyjmuti,“ uvedla pro Blesk mluvčí resortu Anna Lednová.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.