Vladimir Putin se co do hustoty pokrytí tváře jaterními skvrnami může směle měřit i s takovým titánem jakým je jeho domácí kolega Miloš Zeman. Údajný ruský superman se zařadil mezi politické celebrity jako byl Adolf Hitler nebo Vilém II. Ti všichni nechávali upravovat své podobenky.
Ruský prezident se obvykle svým poddaným zjevuje v podobě poloboha, často do půl těla svlečený, v jedné ruce opratě a v druhé samopal nebo jiný atribut demokratické vlády. Pokud dojde na focení nějakého detailu, platí přísné pravidlo, podle kterého všechny fotky musí nejprve projít kontrolou Kremlu a pak teprve je možné poslat je do dalšího oběhu. V praxi to vypadá tak, že fotky ruského prezidenta jednoduše dodává jeho kancelář v odpovídající kvalitě, to znamená dokonale vyčištěné od jakýchkoliv vad na kráse a ideálním obrazu suverénního a sebevědomého vládce, kterým Putin chce být či je.
Občas se ale najde někdo, kdo pro celou tuto hru neprojeví dostatečné pochopení a nerespektuje její pravidla. Naposledy to byl petrohradský fotograf Alexandr Petrosjan, který Putina vyfotil z “neprotokolárního úhlu” během jakési protokolární události.
“Je to šokující pohled,” shrnuje Marina Gordějeva – Botaševa z webu Corruption Info. “Místo zdravím kypícího dynamického politika jsme náhle mohli vidět unaveného muže s tváří posetou jaterními skvrnami, strupovitou pleší a příšerně prázdnýma očima.”
Jako Mussolini
Popis podoby ruského prezidenta předtím, než se mu dostalo faceliftu ve Photoshopu, se nápadně podobá tomu, co jeden anglický novinář napsal o italském premiérovi Benitu Mussolinim. Vedle skvrn a strupů zaznamenal tento žurnalista ještě to, že Mussolini měl strašně zkažené zuby. To italskému ješitovi nijak nebránilo nechat se fotografovat jak jezdí do půl těla svlečený na vodních lyžích, jak si hraje s tygřím kotětem či jak boxuje. To všechno mělo navozovat dojem silného a sebevědomého vůdce – ve skutečnosti byl Mussolini malý, neměřil ani 170 centimetrů a jeho vnitřní nejistota se projevovala mučivými žaludečními křečemi, při kterým se podle svědků válel po zemi a hryzal nohy pracovního stolu.
Zda se Vladimir Vladimirovič věnuje stejné zábavě není známo, jinak to ale vypadá, že by s Mussolinim klidně mohli mít stejného imagemakera.
Více či méně demokraté
Manipulace vlastních zobrazení je ostatně mocným, kteří vykazují větší či menší deficit demokratčnosti, vlastní. Adolf Hitler si od svého dvorního fotografa Hoffmanna nechal nafotit statisíce momentek sebe sama. Podle nich si potom vybíral ty nejvýraznější pózy. Sám si také vybral svou oficiální fotografii – byla to ta, na které si byl jen velice málo podobný. Barvotiskové podobenky Hitlera zobrazovaly rovnou jako úplného teutonského boha hněvu a pomsty s ostře řezanými rysy. A teď si přečtěme, co o skutečné podobě pana Schickelgrubera (tak se totiž Hitler doopravdy jmenoval) napsal americký žurnalista William Shirer usazený v Berlíně: “Má velké ploché nohy, ohyzdný nos, špatnou pleť, nemožný knírek. Mastné vlasy mu neustále padají do čela a on je naučeným pohybem uhlazuje. Jeho hlas, kterým dokáže ovládat masy, je ve skutečnosti krákoravý a řezavý; jedině v jeho očích snad je cosi, co na návštěvníka může zapůsobit.”
Císaře Viléma Druhého, posledního panovníka císařského Německa, zase museli fotografové zobrazovat zásadně zprava, aby nebyla vidět jeho ochromená levá ruka, následek těžkého porodu. Napoleon se nechával malovat vždycky z podhledu, aby do očí tolik nebila jeho nedostatečná výška.
Mimochodem i tohle mají výše uvedení pánové společné: Všichni byli malí a chtěli tak nevypadat.
Zajímavé je, že politici, kteří by rozhodně měli důvod nechat svou podobu vylepšovat, k tomu nesahali, pokud byli dostatečně vnitřně silní: Winstona Churchilla nikdo nemůže podezírat z velkého manekýnství, si na své neforemnosti vysloveně zakázal a nemáme ani zprávu o tom, že by Franklin Delano Roosevelt chtěl, aby fotografové pomíjeli důkazy jeho vyčerpání a celkové sešlosti.
Pro srovnání: Fotograf, který jejich současníkovi Josifu Stalinovi nedostatečně vyretušoval tvář poďobanou od neštovic, se mohl spolehnout na to, že ho nečeká nic pěkného. Mimochodem byl to právě Stalin, který uvedl do praxe totální retuši. Na jednom obrázku ho vidíme se zlopověstným šéfem bezpečnosti Jagodou, po Jagodově popravě tento krvelačný pidimuž z fotek prostě zmizel jako by ani nikdy nebyl. Jeho stopu v dějinách dokumentuje jen nesmazatelná krvavá šmouha.