Aleš Valenta, původní profesí historik (autor již rozebrané knihy Dějiny rodu Kinských), pracuje od roku 2016 pro Institut Václava Klause. Ve své publikační činnosti u IVK se věnuje převážně Německu. Valenta se v článcích zastává AfD a periodik s ní propojených, jako jsou Junge Freiheit a Compact, které jsou podle něj jedinými německými konzervativními médii.
Německem se zabývá i Valentův článek vydaný v newslettru 2/2020 IVK pod názvem „Německo: plíživý nástup nové totality“ (článek převzal i Neffův Neviditelný pes, de facto pobočka IVK). Valenta v textu tvrdí, jak jsou údajně vyhazováni nepohodlní lidé, a uvádí několik příkladů. Mezi jmenoval Wernera Josefa Patzelta z Technická univerzity Drážďany, Josta Baucha z Univerzity v Kostnici a Huberta Knabeho, ředitele památníku Berlin-Hohenschönhausen.
K Valentovu článku se na svém facebookovém profilu vyjádřil archivář Petr Kreuz z Archivu hlavního města Prahy.
Ze stanoviska Petra Kreuze
Co se týče politologa prof. Wernera J. Patzelta (nar. 1953), šlo v daném případě prostě o emerituru. Kolega Valenta by měl vědět, že profesoři, kteří dosáhnou 65 let, jsou v Německu emeritováni během krátké doby – smlouva se jim už jaksi neprodlužuje. Osobně neznám žádného 70letého německého (či rakouského) držitele katedry. […] U Patzelta jde v podstatě o řev jedince v důchodovém věku, že ho poslali do důchodu, protože prý měl nepohodlné názory.
Sociolog Jost Bauch (1949-2018) se habilitoval v roce 1994 na univerzitě v Kostnici, vyučoval na různých německých a švýcarských vysokých školách, ale nikdy nedosáhl řádné profesury. V roce 2000 zastupoval soukromý docent (PD) Bauch na katedře sociologie Vysoké školy Neubrandenburg. Od roku 2001 do roku 2014 byl mimořádným profesorem (außerplanmäßiger Professor) na Univerzitě v Kostnici. Zřízení místa mimořádného profesora je zpravidla projevem zvláštního respektu k dotyčné osobě. Bauch už od nultých let (tedy dávno před vznikem AfD) přispíval (stejně jako Patzelt), do nahnědlého, antisemitsky orientovaného týdeníku Junge Freiheit (který už od roku 2000 veřejně bojkotuje Ústřední rada německých Židů). Přesto se Bauch dočkal na místě mimořádného profesora na poměrně renomované Univerzitě v Kostnici taktéž důchodového věku, po jehož dosažení byl řádně emeritován (a to s příslušnou nemalou státní penzí, která se u řádných profesorů pohybuje mezi 3,5-4 tis. Euro měsíčně).
Případ historika Huberta Wilhelma Knabe-Bucheho (nar. 1959) je, pravda, poněkud komplikovanější. Jedná se bezesporu o člověka, který se rozhodujícím způsobem podílel na vybudování významného památku východoněmeckého vězeňství ve věznici Berlin-Hohenschönhausen, jehož byl od roku 2000 ředitelem. Jde o typ památníku, který v ČR po 30 letech, z toho 15 letech vlády Václava Klause, stále postrádáme. Na území bývalé NDR je takových památníků několik. […] Za vybudování tohoto památníku a také za své práce o lidech, kteří byli zatčeni při pokusu překonat Berlínskou zeď a poté vězněni, obdržel Knabe-Buche již roku 2009 Spolkový záslužný kříž. Někdejší dlouholetý člen západoněmecké strany Zelených Knabe-Buche také, zvláště v nultých letech velmi rozhodně bojoval proti pokusům o návrat lidí z východoněmeckých struktur do veřejného života v Německu. Východoněmecké práskače evidentně bytostně nesnáší od okamžiku, kdy roku 1992 zjistil, že farář, který pomáhal jeho přítelkyni a jejímu malému synovi se dostat na Západ, byl spolupracovník StaSi. Knabe-Bucheho případ tedy skutečně nelze odbýt formulací kolegy Valenty, že „byl propuštěn z místa vedoucího berlínského památníku obětí Stasi, protože začal psát příliš kriticky o NDR; jako záminka posloužilo údajné sexuální ‚harašení‘ jeho podřízeného, které prý Knabe řádně neprošetřil.“ V prvním případě kol. Valenta […] píše vědomě nepravdu – kriticky psal Knabe-Buche o bývalé NDR už od 90. let, vyhroceně kriticky nejpozději od nultých let. Ve druhém případě šlo o sexuální obtěžování ze strany zástupce ředitele památníku, na které si stěžovalo v letech 2014-2018 postupně celkem šest pracovnic památníku, vesměs mladých absolventek, které Knabe-Buche skutečně neřešil. Knabe-Buche byl propuštěn v září 2018. Berlínský senátor pro kulturu, postkomunista (Die Linke) Klaus Lederer případ prvoplánově nevyužil jako nástroj k existenční likvidaci stoupence AfD a přispěvatele Junge Freiheit. Z jeho opatrného postupu je (jakkoli se to někomu může jevit překvapivé) jasně patrné, že případ nechtěl hnát do krajnosti. Přesto v listopadu 2019 v berlínském zastupitelstvu navrhly opoziční frakce CDU o FDP zřízení vyšetřovacího výboru k Případu Knabe, který měl prošetřit postup senátora Lederera a úřadujících primátorů Berlína Wowereita a Müllera.
Závěr
Petr Kreuz ve svém příspěvku jasně doložil, že se Aleš Valenta vyjadřuje ke skutečnostem bez znalosti jejich reálného pozadí. Přihlédneme-li i k jeho sympatiím vůči odiózním tiskovinám, je nutno konstatovat, že Valentovy články mají velmi nízkou, ba spíše nulovou informační hodnotu. Bohužel se ve Valentově podání stává konzervativec synonymem pro ignoranta a lháře.