Tzv. Český svaz bojovníků za svobodu zveřejnil 10. dubna 2019 na svém novém webu solidární dopis od svého slovenského protějšku, Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov.
V dopise se uvádí, že je ČSBS kritizován, protože jej opouštějí, jak uvádí „hrdinové“. Předseda SZPB Pavol Sečkár dehonestuje lidi, kteří kvůli chování špiček ČSBS z tohoto sdružení odcházejí. Jenže zdaleka ne každý, kdo po Mnichovu odešel do ciziny, se tam ukrýval, aby vše nechal na bedrech lidí doma, jak nesmyslně tvrdí Sečkár. Naopak, mnozí právě proti nacismu aktivně bojovali se zbraní v ruce, nebo jim jako Židům šlo o život. Podle Sečkára odchody členů představují očistný proces uvnitř ČSBS, ale i české společnosti [sic!]. Jaroslav Vodička i ČSBS prý vedou náročný boj, ale určitě z něj vyjdou posilnění.
Dopis ze Slovenska je tak projevem neslýchané drzosti, protože výslovně označuje za pseudohrdiny například Pavla Vranského, veterána od Tobrúku, nebo Antonína Nešpora s dcerou Pavlou (pozůstalé po lidické ženě Anně Nešporové) i Jarmilu Doležalovou, která jako dítě přežila vyvraždění Ležáků nacisty, či Evu Liškovou, přeživší z Osvětimi, a vnučku lidické ženy Kláru Kalibovou.
Máme tu pochybnou čest s projevem podpory od odiózní prokremelské vlivové agentury, ve kterou se proměnil Slovenský zväz protifašistických bojovníkov snad ještě více než jeho český protějšek. Stačí se podívat na webové stránky této organizace a začíst se do jejich časopisu Bojovník, kde se to jen hemží příspěvky převzatými z dezinformačních zdrojů ruských (Sputnik, Vzgljad, Pravda, Komsomolskaja pravda, RIA), slovenských (Hlavné správy, Srspol) i českých (První zprávy, Nová republika). Když senátor Pavel Fischer v souvislosti s ČSBS a s jeho akcí u příležitosti německé okupace hovořil o prasatech, nemýlil se. Když jsou jeho komunističtí funkcionáři tohoto svazu, přátelé antisemitů, schopni zveřejnit na svých stránkách urážlivou a protičeskou solidární adresu od ještě nechutnějšího spolku, je toto označení ještě lichotka.