Vypadá to, že Jiří Ovčáček přesedlal a stal se mluvčím premiéra Babiše. Alespoň to tak vypadá ze statusu na jeho Twitteru, kde poznamenal až zarážející lež. „Pokud by se podezření o české stopě potvrdilo, šlo by o kolaboraci s cizí mocí,“ napsal mluvčí Jiří Ovčáček na adresu nezveřejněné zprávy Evropské komise o střetu zájmů Andreje Babiše.

Opomineme-li fakt, že o údajné české stopě ve zprávě mluví jen Andrej Babiš a celou zprávu samo ministerstvo financí nechce zveřejnit, a tudíž toto tvrzení je neověřitelné, tak považovat Evropskou unii za „cizí mocnost“ je opravdu velmi hloupé a nepravdivé tvrzení.

  1. Česká republika k Evropské unii přistoupila dobrovolně. Smlouva o přistoupení byla podepsána 16. dubna 2003 v Aténách za účasti prezidenta Václava Klause a premiéra Vladimíra Špidly. Smlouva byla dále ratifikována národními parlamenty patnácti starých členských zemí. V nových členských státech kromě Kypru byla smlouva schválena referendy. V Česku proběhlo referendum od pátku 13. června do soboty 14. června 2003. Pro schválení smlouvy se vyslovilo 77,3 % hlasujících. Volební účast byla 55,2 %. Smlouva vstoupila v platnost o rok později 1. května 2004. „Bezprostředně po přistoupení k dohodám a smlouvám uvedeným v odstavci 2 získají nové členské státy stejná práva a povinnosti podle těchto dohod a smluv jako stávající členské státy,“ uvádí.
  2. Evropská unie není žádná „mocnost“, ale politická a ekonomická unie.

 

„Tohle je tak fascinující, že chci připoutat pozornost budoucích historiků. Mluvčí prezidenta členské země Evropské unie vážně tvrdí, že spolupráce s institucemi Evropské unie je kolaborace. Nedochází mu, že v tom případě je jeho šéf vrchní kolaborant, protože s Evropskou unií rovněž jedná. A dokonce z pozice hlavy státu,“ glosoval Erik Tabery.

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.