Hon za senzací se už ne jednou ukázal jako kontraproduktivní. Příkladem toho může být i příběh potyčky Ladislava Jakla v pražském metru. Pojďme si celou kauzu „promítnout“ na časové ose.

27. května 2019 večer publikuje zpravodajský web Echo24.cz šokující zprávu, že Ladislava Jakla zbili dva muži. „Blízkého spolupracovníka exprezidenta Václava Klause a publicistu Ladislava Jakla napadli v metru neznámí útočníci,“ píše se pak v úvodu článku. Celý článek na Echo24.cz je postaven je na jeho tvrzení. Titulek však je napsán tak jakoby se skutečně se 100% jistotou událost stala tak, jak popisuje Jakl. Tohoto skandálu se chytají i ostatní média a také politici. Hlavně z hnutí SPD. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 totiž kandidoval Ladislav Jakl jako nestraník právě za hnutí SPD.

31. května navíc Parlamentní listy informují o údajném druhém napadení Jakla. „Bývalý tajemník exprezidenta Klause a nyní člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byl během jediného týdne podruhé zmlácen. Informaci ParlamentnímListům.cz potvrdil sám Jakl,“ píší Parlamentní listy. To ovšem už úplně nekorespondovalo s tvrzení Václava Klause mladšího. Václav Klaus mladší totiž řekl, že o incidentu ve Zlíně slyšel. Jakla však podle něj jen někdo údajně strčil ve dveřích a pronesl něco ošklivého na jeho adresu.

1. června už ve sněmovně Tomio Okamura přednáší plamenný projev, ve kterém vyzývá „sluníčkáře“, aby přestali napadat ostatní za opačný názor. V úterý 4. června dokonce Sněmovna odsoudila opakovaný útok na člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislava Jakla jako nepřijatelné ohrožení demokracie a svobody v ČR. Ze 119 poslanců jich bylo pro 117, proti jeden a jeden se zdržel (více o hlasování zde).

Jenže to nevydrží student Daniel R. a jde se 7. června „udat“ na Policii ČR. Podle něj bylo vše úplně jinak. „Podle slov Daniela R., který se živí jako datový analytik a zároveň studuje matematicko-fyzikální fakultu UK, byla situace zcela jiná, než ji popsal Jakl. Daniel R. (nepřeje si uvést celé jméno, protože se obává reakce radikálních fanoušků Jakla a SPD, ale redakce jeho totožnost zná) popisuje, že do metra přistoupil Ladislav Jakl a stoupl si nad něj a jeho přítelkyni – ti nastoupili o stanici dřív než Jakl a seděli na sedačkách. Když Daniel R. Jakla zaznamenal, řekl své přítelkyni na jeho adresu hanlivou poznámku,“ píše Respekt. S Jaklem prý měl nevyřízené účty z jedné z pražských hospod, kde se Jakl choval arogantně. Když řekl přítelkyni v metru onu poznámku, chystala se prý dvojice odejít z vozu. „Přítelkyně mě chytla za ruku a začali jsme vybíhat z metra, že ještě stihneme přestoupit do jiného vozu, než se na stanici zavřou dveře. Jakl se mě ještě stihl zeptat „To bylo na mě?“. Řekl jsem, že ano, a zopakoval jsem nahlas, že je kripl,“ popisuje Daniel pro Respekt. „A vtom jsem od něj dostal pěstí. Nepraštil jsem já jeho, praštil on mě.“ Z vozu už prý s přítelkyní nevystoupili, souprava se rozjela – a mezi Ladislavem Jaklem a Danielem R. se strhla rvačka. Tu zastavil až třetí muž, který dvojici od sebe odtrhl.

Určitě se nemohu přiklánět ani k jednomu, ani druhému tvrzení. To mi ani nepřísluší. Nejsem psycholog ani věštec, abych mohl říci, která verze je věrohodnější. Od toho tu je Policie ČR a přiznávám, že v tomto případě ji práci nezávidím. Nutné také dodat, že pokud se stal incident i tak, jak popisuje Daniel R., určitě je dobré odsoudit to, že si někdo vyřizuje v metru své účty, a zvláště pak ne vulgárními nadávkami. Na stranu druhou, pokud se příběh stal tak jak tvrdí Daniel R., tak Ladislav Jakl si příběh poněkud přikrášlil. Do příběhu vložil další neexistující postavu – útočníka – a neřekl, že konflikt byl při nejmenším vzájemný. Tato kauza však má ještě jedno důležité ponaučení. A to, že opravdu není vhodné přijímat usnesení ve sněmovně, dokud věc řádně neprošetří Policie ČR a také pro média, kam až hon za senzací může vést.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.