Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.
V České republice se stále vedou diskuze ohledně tzv. Istanbulské úmluvy. Kromě dezinformačních médií s kritikou úmluvy přišel i europoslanec Tomáš Zdechovský nebo redaktor časopisu (a webu) Reflex Petr Kolman. Tito pánové, ze svého konzervativního pohledu, kritizují Istanbulskou úmluvu. To je samozřejmě legitimní. Na úmluvě kritizují to, že je jakým si „manifestem genderismu“ a že zvýhodňuje ženy. Dovolím si však napsat několik protiargumentů. Tím netvrdím, že Tomáš Zdechovský nebo Petr Kolman píší vyloženě nepravdy.
„Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“ známou také jako Istanbulská úmluva ratifikovalo 33 států (Albánie, Andorra, Rakousko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Itálie, Řecko, Island, Luxembursko, Malta, Monako, Černá Hora, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Srbsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Makedonie, Turecko) a dalších 12 států, včetně Česka, ji zatím jen podepsalo. Podpis úmluvy dosud odmítají pouze Rusko a Ázerbajdžán. To, že úmluvu ratifikovaly i konzervativní země jako Polsko, Makedonie, Rumunsko (které nedávno chtělo v ústavy zahrnout zakázat LGBT svazků) nebo údajně islamizované Turecko a Bosna a Hercegovina je již jistou zárukou, že v ní není nic špatného, a hlavně se tyto odstavce jdou aplikovat do práva různými způsoby.
Petr Kolman pro Reflex píše: „Vše právní, co je v „Istanbulce“ obsažené, je již dávno zakomponováno do našeho právního řádu – kupříkladu v ČR je již dlouho trestné domácí násilí, znásilnění, sexuální obtěžování i stalking žen“. Není tomu úplně tak. Instabulská úmluva přichází i s novými pojmy, které se přijetím země zavazují začlenit do svého práva. Jedná se například o vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, násilný potrat a násilná sterilizace.
Tyto činy již dnes jdou trestat podle jiných paragrafů trestního zákoníku. A však je jen na soudu, zda třeba vynucený sňatek bude chápat jako čin dle paragrafu 175 jako vydírání. Tím, že se definují tyto trestné činy vroste ochrana žen (i můžu) proti takovému činu. A není pravdou, že toto chrání zdaleka jen ženy, jak tvrdí Tomáš Zdechovský. Představme si situaci, kdy mladý milenecký pár si svým nezodpovědným jednáním (nebo nešťastnou náhodou) přivodí situaci, kdy dívka otěhotní. Jejich rodiče odmítnout, aby dívka šla na potrat, protože jsou věřící. A donutí přítele mladé ženy, aby si ji vzal. V tomto případě by zákon chránil i přítele dívky a pokud by se mladý pár obrátil na Policii ČR, soud by nedovil tento sňatek a byl by zde ještě eventuálně prostor řešit svou špatnou situaci nejkrajnějším řešením, tedy potratem nebo případně se dítěte vzdát a běžně dostudovat a neztratit tak možnost na běžný život. Tyto případy jsou známé i v České republice. Jen se o nich příliš nemluví a zůstávají za zdmi domácností.
Další paragraf chce zase zavést trestný čin násilného potratu nebo násilné sterilizace. Zde zase osoby chrání z opačného pohledu. Rodina například může donutit svou mladou dceru jít na potrat, přestože sama nechce. I to se v ČR stává. Potenciální budoucí maminka má právo rozhodnout se o svém životě sama (nebo společně se svým přítelem). Neměla by být k tomu či onomu kýmkoliv donucena. K násilným sterilizacím v Československu docházelo za socialismu, tedy v době totality.
Co ovšem považuji za velmi důležité, že dává možnost chránit se před různými formy extrémních ideologií. Pokud se v ČR bavíme o tom, že v ČR bude vzrůstat počet lidí věřících v Islám a mluví se také o zvýšeném počtu cizinců v ČR, proč do práva nedát například paragraf o zmrzačení ženského genitálu? Drtivou většinu občanů ČR by něco takového nenapadlo. Tedy bylo by to nic proti ničemu, kdyby to v Českém právu bylo. Když odbočíme od Istanbulské úmluvy, ČR také může zavést do zákonu to, že odmítá uznávat polygamní manželství či manželství s nezletilou osobou uzavřené v jiné zemi. To, že jsou reálné kroky, jak chránit naše tradice a naše zvyky. A Istanbulská úmluva nám spíše pomáhá (na příkladu zákazu ženské obřízky) tyto zvyklosti ochránit.