Česká média v současné rozbouřené době selhávají. Namísto, aby střízlivě informovala, často se neubrání svodům senzacechtivosti.
Na internetu koluje v různých obměnách příběh – údajně pocházející z legend indiánů kmene Cherokee – o dvou vlcích v nás. Vypráví ho starý indián svému vnukovi, který si k dědečkovi přišel postěžovat plný zloby a nenávisti na nespravedlnost světa. Děd mu však vysvětluje, že nenávist člověka jen tíží a je dobré se jí zbavit. Také on měl v životě často podobné pocity, a vnukovi vysvětluje, jak s nimi bojoval, na příkladu dvou vlků, kteří prý sídlí v každém člověku.
Ten jeden vlk je dobrý a žije v souladu se svým okolím, neútočí a bojuje jen tehdy, když je třeba bránit dobrou věc. Ten druhý vlk je plný zlosti, nespokojený, každá maličkost ho rozzlobí, útočí bez příčiny, nenávist ho spaluje. A tito dva vlci spolu neustále soupeří o ovládnutí lidské duše. Na otázku vnuka, který vlk to vyhraje, děd mu odpoví: „ten, kterého budeš dobře krmit.“
Na tom, že by bylo dobré v lidech krmit toho dobrého vlka, aby zvítězil nad tím zlým, se snad shodne naprostá většina společnosti. A protože tu potravu, která není materiální, ale duchovní povahy, získáváme nejen v okruhu svých blízkých, ale i v širším okruhu našeho sociálního obcování, pak na kvalitu potravy pro naše vlky mají vliv i média a jejich obsah.
Bohužel, povaha komerčních masových médií – a těch je převažující většina – je taková, že v zájmu odbytu svých produktů nabízejí potravu spíše tomu zlému vlkovi. Tím, jak chtějí za každou cenu zaujmout, nabízejí informace o věcech a událostech, které jsou mimořádné, neobvyklé, vymykající se každodennosti, jako jsou nehody, katastrofy, konflikty, tragické příběhy. Abychom však nebyli ke komerčním médiím nespravedliví; jsme to i my, ten zlý vlk v nás, kterému média takovým obsahem vcházejí vstříc, protože – co si budeme namlouvat – zlo naši zvědavost nějakým zvláštním způsobem přitahuje více než dobro.
To však média neomlouvá za to, že v poslední době dodávají až příliš mnoho potravy zlému vlkovi, aniž by se dobrý vlk měl čím nakrmit. Může za to i současná neklidná doba, v níž neočekávaný masový příliv migrantů z Jihu rozhoupal poklidnou bárku Evropy.
Nebylo by nic bláhovějšího, než kdyby média před tímto jevem zavírala oči. Neboť jednou z funkcí médií ve vyspělé industriální společnosti je sledovat prostředí, v němž žijeme, a vysílat signály o změnách, které v něm probíhají, abychom jako jedinci i jako společenství dokázali na tyto změny reagovat způsobem, jenž zajistí stabilitu systému. Jak však učí systémová teorie, tyto informace by měly být nejen pravdivé, ale také „přiměřené,“ tj. ze záplavy faktů a obrazů by se měly zaměřit na věci podstatné, jež mohou přispět k tomu, aby reakce na změny byla efektivní, účinná, aby se dosáhlo co nejdříve ztracené rovnováhy.
Při plnění této funkce však česká média v současné rozbouřené době selhávají. Namísto, aby střízlivě informovala, často se neubrání svodům senzacechtivosti. Situaci, která je už tak dost vážná, ještě vyhrocují dramatickými titulky a zvýrazňováním konfliktních detailů, které vydávají za obraz celku. Tak vzniká atmosféra strachu a paniky, která se neodstraní tím, když proti prvoplánové xenofobii a nenávisti vůči cizincům se vytáhne do boje s podobně jednostrannou a bezvýhradnou podporou všech migrantů.
Média mohou namítnout, že ta nejvýživnější potrava zlého vlka nepochází od nich, ale z internetu, blogů a sociálních sítí, z nichž vytéká proud nenávistných emocí podporovaný falešnými zprávami, dezinformacemi a polopravdami. Jenomže co naplat, když tento proud občas pronikne i do tradičních médií. A když se k tomu přidají vystoupení politiků, kteří se chtějí svézt na vlně populismu, pak není divu, že zlý vlk má o potravu postaráno.
Jak tedy nakrmit toho dobrého vlka? Možná by stačilo zapojit zdravý kritický rozum a poslechnout si písničku Marka Ebena z jeho posledního alba Čas holin: „Tak jsem si přečet, že je to všechno v pytli, že všichni kradou a nikoho nechytli, a spousta virů vzduchem poletuje, a planeta se stále otepluje. Pak jsem vyšel ven a bylo hezky, lidi se bavili a četli esemesky… a děcka jdou a ládujou se chipsy, a nikde žádný známky apokalypsy…“
Poučení? Nikdy se nic nejí tak horké, jak se to upeče. Na jedné straně refrén Ebenovy písně: „Nebudu číst noviny, jsou to jen blbiny, kraviny, koniny a voloviny“ není třeba brát doslovně. Na druhé straně však není občas na škodu vymanit se ze světa mediálních realit a pohlédnout na svět vlastníma očima. Potravy pro dobrého vlka je tam stále dost.
Psáno pro Týdeník rozhlas 42/2015, publikováno na webu autora