Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.
Vláda Andreje Babiše staršího bude pokračovat. Kromě nejasností, co a proč dělal jeho syn zrovna na okupovaném Krymu, proč byl na výletech vždy, když se kauza Čapí hnízdo propírala v médiích, kauza ukázala to, jak málo se v ČR o psychických mluví a panuje o nich mnoho fám.
„Z výpovědi ošetřujícího lékaře umístěného (Andreje Babiše ml. – poznámka redakce) soud zjistil, že se jedná o pacientovu první hospitalizaci. Byl přivezen spoután na lůžku včetně policejních pout záchrannou službou za asistence policie a dálniční policie poté, co byl nalezen na krajnici dálnice D1, jak tam postával a choval se nepřiměřeně,“ píše se v usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.
Incident se 17. července 2015. To však neznamená, že Andrej Babiš mladší trpěl ataka schizofrenie i v době, kdy poskytl rozhovor novinářům Seznam Zpráv. „Schizofrenie je sice fatální, dlouhodobá, mnohdy poznamenává celý život, ale například v takovém případě, že se vyskytne pouze jedna ataka schizofrenie, je tam velmi dobrá prognóza vyléčení. A to úplného. Dnes máme vynikající léky, které mají velmi málo vedlejších účinků, a v případě jediné ataky, dovedou člověka navrátit do zcela běžného života a už nikdy si třeba nemusí vzpomenout, že prodělal ataku schizofrenie. Pokud ale se ta ataka opakuje a ta období jsou různě dlouhá, tak tam už je ta prognóza horší. Tam už ten rozvrat intelektový, osobnostní, emoční a sociální je už vážnější. Můžeme říci že fatální,“ píše web Lidé mezi lidmi.
„Zhruba třicet procent lidí, kteří měli jedinou epizodu schizofrenie, se po odléčení dostanou do normálu a už nemají žádné další projevy nemoci. Pak je skupina dalších třiceti procent lidí, kterým se příznaky vracejí v určitých intervalech. Období klidu, kdy člověk žije v uspořádaném životě a zvládá své zaměstnání, střídá událost, která průběh nemoci může spustit. Často tímto spouštěčem bývá konflikt v rodině nebo v práci, partnerský rozchod nebo úmrtí. Bez těchto stresových spouštěčů ale člověk žije většinou bez problémů. A pak je tu poslední třetina lidí. To jsou pacienti s chronickým průběhem nemoci. Často jde o ty, kteří trpí takzvanou simplexní schizofrenií. U nich se nemoc rozvíjí plíživě a velmi špatně reagují na léčbu,“ řekl psychiatr Martin Anders v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
„Jeden z nejrozšířenějších mýtů o této nemoci je právě to, že lidé se schizofrenií jsou trvale zcela odtržení od reality, že se s nimi nedá normálně mluvit. Ve skutečnosti se řada pacientů po léčbě vrací normálně do práce a do rodiny,“ dodává psychiatr.
Lékaři psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích také upozorňují na obecnou stigmatizaci lidí, kteří trpí psychickou nemocí. „V České republice se v psychiatrických nemocnicích každoročně léčí téměř 40 tisíc lidí a v psychiatrických ambulancích provedou lékaři každý rok více než 2 800 000 různých vyšetření. S psychiatrickou péčí mají každoročně zkušenost statisíce lidí. Množství lidí, kteří v některé etapě života potřebují psychiatrickou pomoc, se blíží počtům účastníků dopravního provozu. Bylo by nesmyslné tvrdit, že všichni řidiči jsou „nebezpeční šílenci“ jen proto, že zprávy v televizi a v novinách si všímají pouze dopravních nehod. O tom, že šťastně dojeli domů, média neinformují. O životě lidí s duševním onemocněním, o jejich cestě ke zdraví a k návratu do každodenního života novináři bohužel nepíší. Z neznalosti charakteru a širších souvislostí vzniku duševního onemocnění pramení strach z duševně nemocných lidí, jejich stigmatizace a odsouvání na okraj společnosti. Chceme tento stav změnit,“ píše se na webu psychiatrické nemocnice.
Jiný web Tabu a stigma přináší i výpověď Cyrila Höschla. „Duševní nemoci představují snad největší socio-ekonomické břemeno a zároveň jsou zřejmě nejvíce stigmatizovány. V naší společnosti je tabuizována jak většina duševních poruch, tak diskriminace a stigmatizace lidí těmito poruchami postižených a těch, kteří se o ně starají. Tato diskriminace se stala akceptovaným a nemístně přehlíženým celospolečenským jevem. Mnozí se snaží různými formami, včetně osvěty, tento stav změnit, ale žádné odborné argumenty nenahradí hlas těch, kdož dopad tohoto tabu pocítili na vlastní kůži. Proto je na místě připomenout hlas člověka, jenž se ze své nemoci zotavil a nyní se podílí na výzkumu v Národním ústavu duševního zdraví,“ píše web.