Je demokracie skutečná a relevantní v prostředí společnosti, kterou tak silně ovlivňují média?

K úvaze na toto téma mě přivedlo pár myšlenek a zjištění z poslední doby. Převážně to bylo zjištění, jak velké procento voličů se rozhoduje, komu dají svůj hlas, až v posledních dnech před volbami. Následně to byl fakt, že se stává čím dál častější praxí, že úspěchu dosahují sotva vzniklé strany, v mnoha případech spíše hnutí, která jsou na veřejné scéně opravdu jen chvíli, přesto dokážou ve volbách dosáhnout vcelku dobrých výsledků anebo je zde extrém opačný, kdy menší strany neumějí získat hlasy téměř žádné, jelikož prostor v médiích zabírá jen jedna či dvě strany hlavní. Třetím popudem k této úvaze byla následně má osobní zkušenost s parlamentními i prezidentskými volbami, jež jsem prožil ještě v době mého působení na střední škole. Všechny tyto tři zmíněné „stimuly“ by následně měl spojovat jeden pojem – média.

Tato úvaha není odbornou prací vycházející z odborných studií a sociologických výzkumů. Je to soupis subjektivních pocitů, které poslední dobou mám, když přemýšlím nad demokracií v souvislosti s médii. Samotný název této práce je poněkud kontrastní, dle mého názoru jsou (či mají být) média skutečně oním „hlídacím psem demokracie“. Přesto jsem po tomto názvu sáhl, jelikož reflektuje onen paradox, v němž v současné době žijeme.

Ptám se tedy: „Je demokracie skutečná a relevantní v prostředí společnosti, kterou tak silně ovlivňují média?“

Rozhodování na poslední chvíli

Jako nástin problému uvedu dva příklady z podzimu roku 2013. V tomto období se konaly jak parlamentní volby v České republice, tak volby Federální v SRN.  Nicméně, co mě při volebních průzkumech udivilo? Ve volbách do PS PČR v roce 2013 se celá třetina voličů rozhodovala, komu dají, svůj hlas, až v posledním týdnu před volbami. (iHned.cz, 2013) V roce 2010 to přitom bylo jen o něco méně, 25%. (STEM, 2010) Již tato čísla evokují, že je něco špatně, že jsou občané zmatení, že neví, komu propůjčit legislativní moc a rozhodují se na poslední chvíli.

Avšak pokud se podíváme kousek na západ, do Německa, výsledky budou ještě zajímavější. V posledním týdnu před volbami se totiž definitivně rozhodlo 52% voličů, z toho 15% se rozhodlo až v samotný den voleb.  (ARD.de, 2014) Proč se však nad těmito fakty vlastně pozastavuji?

Nejdříve se zeptejme sami sebe, opravdu je rozhodování se na poslední chvíli relevantní a racionální a vypovídá o demokratickém smýšlení národa? V této souvislosti je totiž nutno rozlišit demokracii a principy s ní spojené a skutečné demokratické smýšlení, které vyžaduje zejména myšlení kritické a nezaujaté. Samozřejmě, že vždy bude skupina lidí, jež se o problematiku ve větší míře nezajímá, že vždy budou existovat lidé, jež budou volit impulsivně a bez větších znalostí. Nicméně, v tomto případě přeci nelze mít touto skupinou na mysli čtvrtinu, třetinu či dokonce polovinu populace. To odporuje demokratickému smýšlení a s ním spojenému myšlení kritickému a nezaujatému. Média mají určitě plnit funkci „hlídacího psa demokracie“, nicméně tuto funkci mají plnit po celé volební období, kdy mají větší šanci být objektivnější, kdy se neřeší předvolební šílenství, nýbrž se projednávají jednotlivé kroky vládnoucích politiků. A pokud vezmeme v potaz princip anticipovaných reakcí, volič by se měl rozhodovat na základě právě proběhnuvšího volebního období a během něj by si měl ujasnit svůj úsudek. Avšak výše zmíněná procenta voličů si svůj úsudek ujasňují až v posledním týdnu před volbami. Proč je to podle mě hodno pozornosti a proč to značí nebezpečí?

Musíme si uvědomit, že v období těsně před volbami vrcholí předvolební kampaň. Média jsou plná předvolebních debat, v nichž jednotliví aktéři osočují své protivníky ze všeho možného, přicházejí poslední útoky a „podpásovky“, negativní kampaň nabírá na obrátkách. V novinách se řeší aféry, pár základních bodů programu je již dávno známo, v tomto čase přichází čas posledního boje o tzv. floating voters, tedy nerozhodnuté voliče. A co je hlavní, v této době vrcholí několikaměsíční práce nejrůznějších PR agentur, reklamních expertů a jiných odborníků na marketing. Už nejde o nic jiného než o nutnost přemluvit zákazníka, aby si koupil určitý produkt. Jde již jen o reklamní kampaň. Volič neznalý předešlých čtyř let se v takovém případě přeci nemůže rozhodovat objektivně. Volič neznalý vlastních priorit a toho, co je pro něj nejlepší, se proto nemůže v posledním týdnu voleb rozhodnout racionálně a myslet kriticky. Pod marketingovou „palbou“ zkušených odborníků na reklamu je to téměř nemožné. Notabene když se drtivá většina lidí skutečně rozhoduje podle billboardů, tváří, plakátů a vystupování v médiích. Síla médií je v takovém případě velká, síla reklamy je obrovská. Důvod, proč jsou lidi tvořící geniální reklamy tak dobře placení, je v dnešní době opodstatněný – přinášejí zisky. A stejně tak je to dnes s volbami. Ti, co umí vytvořit skvělou kampaň (rozumějte reklamu), jsou velmi dobře zaplacení, přinášejí totiž voliče.

Političtí „nováčci“ a predominantní strany

Je mnoho politických nováčků, stran či hnutí, které ve volbách nepřesáhnou tří, natož pětiprocentní volební klauzuli. Nicméně jsou zde hnutí, která, jak jsme poznali, mohou za krátkou dobu svého působení prakticky z ničeho vytěžit volební výsledek přesahující onu klauzuli někdy až šokujícím způsobem. Jak se tito úspěšní liší od politických nováčků a amatérů, jež posbírají sotva pár hlasů? Peníze a reklamní marketing, samozřejmě. Za takovými hnutími jsou mnohdy buďto sami podnikatelé nebo mocní a bohatí sponzoři číhající někde v zátiší a anonymitě, platící si zahraniční profesionální PR agentury, které už ví, jak přinutit šikovnou podprahovou reklamou zákazníka, aby si koupil produkt jejich zaměstnavatelů.

Současný stav voličstva nejen v České republice, které není ve svých názorech upevněno a jehož důvěra v tradiční politickou garnituru uvadá nezměrnou rychlostí, jejich práci výrazně zlehčuje. Taková hnutí následně přebírají tradičním stranám nejvíce voličů právě v období těšně před volbami a sbírají ty toužebně chtěné floating voters, o něž je v tomto období takový zájem. Hold studování politických programů či pravidelné a konstantní sledování politického dění v zemi následně umožňující objektivní a kritický úsudek a rozhodnutí, se příliš nenosí. Avšak není se co divit, vždyť lidé řeší mnoho jiných problémů, nutno podotknout hlavně existenčních, kdy je hlavním problémem obyčejných občanů to, zda neztratí práci a uživí sebe a rodinu (byť jsme již v 21. století obklopeni neuvěřitelnými technologie a vyspělostí, avšak to je na jinou debatu a sem to proto nepatří).

Můj původní záměr byl tuto podkapitolu ukončit již zde, po popisu příčin úspěchu těch, kteří z ničeho vytěží mnoho. Avšak nedávné drtivé vítězství Viktora Orbána a jeho strany Fidesz mě přinutilo přidat odstavec ještě jeden. O příčinách vzestupu podpory nacionalistických a populistických stran jen psal již minule. Ale nedá mi to a musím přidat příčinu další, jelikož jeho vítězství je naprosto masivní. Giovanni Sartori popisuje systém predominantní strany následovně:

„Systém predominantní strany je jím v tom rozsahu a potud, pokud jeho hlavní strana stále získává podporu vítězné většiny voličů (absolutní většinu mandátů). Z toho plyne, že predominantní strana může kdykoli přestat být predominantní. Pokud k tomu dojde, buď se původní vzorec rychle obnoví, nebo se změní podstata systému, tj. systém přestane být systémem predominantní strany.“  (Sartori, 2005: 212)

Řekl bych, že po těchto volbách, které v Maďarsku proběhly, můžeme pomalu konstatovat, že Orbán stojí včele predominantní strany, jelikož již podruhé v řadě získala jeho strana absolutní většinu mandátů (opakuji absolutní, nikoli relativní). Ono by to ve skutečnosti nebylo na pováženou, toto se v demokracii může stát, dokud jsem se však nedočetl, jak probíhalo předvolební období v maďarských médiích. Podle informací bylo až směšné sledovat, jak málo prostoru zde získávala opoziční levice a jak triumfálně a okázale tento mediální prostor ovládal Orbánův Fidesz. (Aktuálně.cz, 2014) V takovém případě nás ono masivní vítězství nemusí příliš překvapovat. Byť mě mrzí reakce (nebo spíše „nereakce“) evropských státníků, jež Orbánovi srdečně blahopřejí místo toho, aby se nad tímto problémem pozastavili. Média opět ukázala, jak jsou při získávání názorů lidí, kteří si mají svůj úsudek vytvořit pomocí médií, nikoli na jejich základě, silná a mocná.

Jiný názor je často nepochopen

A nyní se dostávám ke třetímu „stimulu“ této úvahy, k mé zkušenosti z volebního období, které jsem prožil na střední škole. Nevím přesně, co bylo příčinou, nicméně pravdou je, že se v této době školou prohnalo snad až davové šílenství plné plakátů, nošení placek a nadávání na vše, co nebylo v souladu se zavedeným názorem. Ono je naprosto irelevantní, jaký názor byl haněn a jaký byl oslavován. Důležité je, že v této atmosféře silných reklamních kampaní a markentingových kouzel se na naší škole uchytil jeden pohled, jenž se stal mainstreamovým. Co se od tohoto pohledu odklánělo, bylo naprosto nepochopeno. Tento krátký odstavec má ve své podstatě popsat jednu mou tezi. Kdykoliv se dostaneme do oné poslední fáze předvolební kampaně, do fáze, jež zastiňuje kritické myšlení a zdravý a nezaujatý úsudek a na své místo přicházejí již několikrát zmínění marketingoví experti, nastává období, jež může být popsáno nejen jako období, kdy se volič rozhoduje nikoli na základě racionální argumentace, nýbrž na základě toho, který produkt má lepší reklamu, ale může být popsáno také jako období vzrůstající netolerance.

Tato atmosféra by se dala shrnout slovy: „tento produkt je přeci lepší, vidíš to všude kolem sebe, touha po produktu jiném je nesmyslná“. Ano, reklama udělala své, zapůsobila právě na tu sortu lidí, na kterou zapůsobit měla.

Závěrem

Jak jsem napsal již v úvodu, svobodná média jsou pro demokracii nesmírně důležitá, bez nich by samotná demokracie nemohla přežít. Nicméně je rozdíl, když média používáme pouze jako prostředek pro získání objektivních informací, na základě kterých se poté racionálně rozhodujeme, a pokud necháme média rozhodnout za nás, pokud je necháme, aby samotná vytvořila náš úsudek, aniž bychom si to uvědomili. Není dobře, když se ze svobodných médií poskytujících nezávislé informace stane hřiště plné marketingových expertů, reklamních odborníků a PR agentur. Následně se stáváme pouhými zákazníky obklopeni několika reklamami nabízející nám různé zboží ke koupi. Výsledky demokratických voleb se tak stávají závislou proměnnou, závislou na proměnné nezávislé, jež jsou mnohdy zaujatá média plná pouhých reklam.

Použité zdroje

Publikované na webu K zamyšlení

Tags:, ,

author

Student oboru politologie a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. Působí jako spolupracovník v think-tanku Evropské hodnoty.