„Za Karla Čtvrtého bylo ještě tepleji než dnes, proto se sázely vinice,“ tvrdí politik ODS Martin Cibulka. Pan Cibulka se mýlí.
Mýlí se v obou tvrzeních, která předkládá návštěvníkům svého Facebooku. Začněme otázkou klimatu v době života Karla Čtvrtého (1316–1378). Stačí zalistovat třeba vynikajícím dílem Briana Fagana, v němž na straně 77 lze najít odstavce věnované přímo sledovanému období. Právě ve čtrnáctém století procházela Evropa obdobím, kdy se teploty výrazně snížily.
Za přesný počátek malé doby ledové, která přinesla snížení průměrné roční teploty o 0,4 až jeden stupeň Celsia, lze považovat sérii tuhých zim z let 1315 až 1322, přičemž během lucemburské éry přišel bod nejnižších teplot na přelomu čtrnáctého a patnáctého století.
Co se týče dopadů malé doby ledové během života a vlády Karla Čtvrtého, šlo o řetězené malé úrody, vymírání hospodářských zvířat a následné hladomory násobené ještě opakovanými pandemiemi bubonického moru. Celkově Evropa během čtrnáctého století přišla o třetinu až polovinu obyvatelstva. Populačně se kontinent na úroveň z poloviny třináctého století dostal až za tři sta let.
Tak či tak, deset různých na sobě nezávislých studií ukazuje, že za posledních dva tisíce let bylo právě období života Karla Čtvrtého jedním ze tří nejstudenějších.
Co se zakládání vinic za vlády Karla Čtvrtého týče, pan Cibulka se nachází v zajetí ahistorických představ založených na básnické licenci Jaroslava Vrchlického. Vinařství mělo v českých zemích od devátého století silnou tradici, která se opírala o dnes nám již těžko srozumitelné náboženské a symbolické konsekvence.
Karel Čtvrtý do Čech rozhodně pěstování vinné révy nepřinesl. Roku 1358 ale vydal právní rámec pro vinařství, v němž vycházel z nedochované předlohy svého děda Václava Druhého (1271–1305) a moravského vinařského kodexu, který vznikl v kanceláři markrabětě Jana Jindřicha.
Důvodem, proč Karel podporoval, či dokonce nařizoval zakládání vinic, bylo především vědomí, že vinařství bylo vydatným zdrojem příjmů pro královskou pokladnici. A to bylo něco, co se chronicky zadluženému panovníkovi hodilo.