Legendu dezinformační scény, která proslula citáty jako „je to hoax, ale to není podstatné“, znovu někdo pustil na Facebook. A skončilo to, jako vždy, katastrofou. Na sociální síti Facebook publikovala příspěvek o léku Thalidomid/Contergan, který skutečně v 50. a 60. letech 20. století zmrzačil mnoho dětských plodů.
Problém je, že Eva Hrindová samozřejmě se vůbec nezmiňuje, o jakou dobu šlo. A celou věc vztahuje na současné vakcíny. Už samotné srovnání léku a vakcíny je velmi nevhodné.
Lék pod obchodním názvem Contergan uvedli na trh farmaceuti ze západoněmecké firmy Grünenthal v roce 1957. Měl pomáhat na uspávání a uklidnění, potlačoval bolest hlavy a léčil nachlazení. Byl také doporučován těhotným ženám. Ovšem látka prošla testy a pokusy jen na několika stovkách dobrovolníků a jevila se jako bezpečná. Jenže testů nebylo dost. Až s odstupem času se ukázalo, že ženám, které v těhotenství thalidomid užívaly, se čas od času rodily děti se zdeformovaným trávícím ústrojím, nohama, rukama či ušima, nebo rovnou bez nich.
Nic takového by samozřejmě v současné době nebylo možné. Klinické hodnocení léku i vakcín dnes probíhá vždy ve třech fázích (někdy se mluví o čtyřech, což za chviličku vysvětlíme). V tzv. fázi I ještě vůbec nejde o léčebné účinky, ale především o možné nežádoucí efekty. Lék (předtím už testovaný na zvířatech, prověřený teoreticky a schválený regulátorem pro testování na lidech) se podává zdravým dobrovolníkům a postupně se zvyšuje dávka, aby se zjistilo, co ještě tělo toleruje a co už ne. V této fázi se také sleduje tzv. farmakokinetika léku, tedy putování léku organismem: jak a kudy se vstřebává, jak rychle účinkuje, kde se případně hromadí, jak se rozkládá a vylučuje.
Jsou-li výsledky fáze I uspokojivé, následuje fáze II, kde se již hodnotí účinnost léčby, ale spolu s ní krátkodobé (tj. snadno pozorovatelné) vedlejší účinky a rizika. Pak lék postoupí do fáze III, kde se porovnává s existujícími terapiemi. Aby byl schválen, musí v podstatě prokázat, že přináší nějaké zlepšení – účinnější léčbu, méně nežádoucích účinků. Studie ve fázi III probíhají téměř vždy jako mezinárodní a multicentrické (tj. ve více centrech – nemocnicích – současně). Výsledky Fáze III pak posoudí regulační orgán a vydá, nebo také nevydá registraci. Tím končí cesta léku od nápadu na trh. Typicky dnes trvá deset let, často více. Její náročnost (a vysoký počet léků, které na ni vstoupí, ale do konce nedojdou) se podepisuje na stále vyšších cenách léků – protože nároky na bezpečnost a na zevrubné testování jsou také stále vyšší.
Zmíněnou čtvrtou fází je sledování již registrovaného léku v klinické praxi při dlouhodobém užívání. Také je možné se vrátit k třetí fázi a již registrovaný lék v ní testovat pro novou indikaci – neboli zkusit týmž lékem léčit něco jiného, než pro co byl schválen, což se nesmí jen tak, ale na druhou stranu se už nevyžaduje celý proces od fáze I.
Fáze I se účastní desítky až stovky testovaných, fáze II stovky, fáze III stovky až tisíce. Všichni musí být přesně informováni, do čeho jdou.
Popis tří fází hodnocení představuje základní verzi, existují i jiné modely, jejichž hlavním smyslem je snížit náklady a zrychlit proces, který nevyhnutelně trvá několik let.
Eva Hrindová navíc pracuje s dalšími nesmysly jako údajné podvody v americký volbách. Farmaceutický průmysl je samozřejmě i byznysem. Stejně jako například pečení rohlíků. V tomto případě ale většinou nikdo nezkoumá, kdo rohlík upekl. Neexistuje tu tajná rohlíkřská loby, která nás nutí jíst k snídani pečivo? A nemůže nás někdo opít rohlíkem?