Jana Jochová, představitelka Aliance pro rodinu, ve svém článku „Pokání ve světě hlídačů pravdy“ na webu Konzervativní noviny z 1. února 2021 zareagovala na náš článek „Jana Jochová na Svobodném rádiu“, který vyšel 25. ledna 2021. V našem článku Jan Cemper kritizoval vystoupení Jany Jochové na Svobodném rádium v rozhovoru se známým českým dezinformátorem Zdeňkem Chytrou.

Uvádíme zde celý text Jany Jochové:

Vystoupila jsem v internetovém rádiu. Pozval mě člověk, jehož jsem z jednoho specifického důvodu nechtěla odmítnout. Je to totiž gay a já přece “známý homofob“, aspoň v některých kruzích se mi tohle snaží přičíst. A tak mi přišlo, že vyhovět tomuto příslušníkovi menšiny, je hodnota, kterou mí oponenti jistě ocení. Gayů se totiž nebojím, ani je nijak nediskriminuji, mnohé mám ráda.
Třeba toho výše zmíněného. Jmenuje se Zdeněk Chytra a jeho životní příběh stojí za zmínku. Vyrůstal s despotickým otcem, natolik despotickým, že ho jeho žena a matka dvou synů opustila a nechala své malé syny na krku tomuto tyranovi. Ten jim tak různě opatřoval náhradní maminky, které se ovšem mateřsky zrovna nechovaly. Byly podobně kruté jako otec, bití a nedostatek jídla bylo na denním pořádku. Zdeněk si navíc už v mládí uvědomil, že mnohé věci jsou s ním jinak a velmi brzy věděl, že je gay. Otec se, pro Zdeňka naštěstí, na prahu jeho dospělosti upil k smrti, a tak se Zdeněk po letech vypravil hledat svou nezvěstnou matku. Našel ji díky pořadu Ester Janečkové Pošta pro tebe. Jeho matka nevedla šťastný život, žila v azylovém domě, ale setkání se synem jí i jemu vzájemně pomohlo. Bylo by normální a nic divného, kdyby po tak hrozném dětství v „heterosexuální rodině“ Zdeněk naskočil na vlnu LGBT+. A říkal, jak mu ta zlá společnost nepomohla, ublížila, jak ty heterosexuální rodiny plné domácího násilí jsou úplně na nic a jak je nejlepší nahradit je milujícími páry osob stejného pohlaví. Vždyť i jemu samotnému by tam třeba bylo lépe. To by se stal miláčkem médií a při svých rétorických schopnostech jistě i hlavním mluvčím Jsme fér.
Jenže Zdeněk ze svého těžkého dětství vyvodil něco úplně jiného. Uvědomil si, jak zásadní jsou pro dítě funkční rodičovské vztahy a jak moc dítě potřebuje oba rodiče: matku i otce.
Ano, seznámil se i s divnými kruhy ostrých hochů tzv. vlastenecké scény – tedy extrému, ke kterému někteří lidé, zvlášť s podobným dětstvím, mohou inklinovat. Ano i tohle jsem o něm věděla, když jsem přijala jeho pozvání. Do rádia, jehož název Svobodné mě možná měl varovat, že to není jen tak běžný mainstream. Jenže kdy ten by dal tolik času na povídání o tématech, které nejsou v centru jeho pozornosti a zvlášť když většina mainstreamových novinářů zastává úplně jiné názory a nestrannost se u nich už dávno nenosí.
Spolehla jsem se také na Zdeňkovo ujištění, že zde nebudeme řešit žádné věci nad rámec agendy Aliance pro rodinu, protože máme na mnoho jiných věcí zásadně odlišné názory a že jeho problematická minulost nebude nijak zasahovat do našeho tématu. Takže za těchto podmínek proběhl téměř dvouhodinový rozhovor, jehož součástí byly i dotazy diváků. Ano, jedna posluchačka mě poněkud zaskočila svou levicovostí a krásnými vzpomínkami na dobu budování socialismu. Myslím, že z mé odpovědi jasně vyplynulo, že tohle skutečně není můj šálek čaje a že pocházím z rodiny, kde jakákoliv zmínka o minulém režimu dodnes vyvolává osypky.
Ne, opravdu nejsem proruská, nemám potřebu manipulovat ani být manipulována. A byla bych teď radši, kdyby tento rozhovor proběhl na nějaké jiné půdě, aby teď Manipulátoři a Evropské hodnoty ztratili vodu na svůj mlýn. Že já svou přítomností prý současný ruský režim legitimizuji?  No to snad ne…
Nikdo mě z takových záměrů obviňovat nemůže, to je absurdita ad absurdum. Ale zřejmě se ode mne čeká pokání, abych se mohla vrátit do slušné společnosti. Jemné naznačování obsažené ve výše uvedených článcích, že bych mohla přijít o možnost být plnohodnotným členem občanské společnosti a následná reakce našich oponentů, kteří teď kritizují i vydavatele jiného média kvůli tomu, že tam náhodou mám taky rozhovor, začíná vypadat nebezpečně.
A dobře, věděla jsem, že tohle rádio sdružuje segment lidí kolem SPD. Ale copak nemáme stát o to, aby se tahle scéna také kultivovala? Vždyť i pan Cemper píše, že prý takovou cílovou skupinu dobře zná, a prý jí ani neopovrhuje. Ale co pro ni dělá? Vůbec nic. Jen svými cenzorskými zásahy utvrzuje tyto lidi v přesvědčení, jak odporný projekt sám řídí. Možná zcela nevědomě, ale zato jistě prohlubuje propast mezi tzv. seriózními korektními médii a lidmi, kterým už ta politická korektnost silně vadí a chtějí slyšet i něco jiného. A to jiné prostě neznamená poptávku po dezinformacích – je to zkrátka něco, co se mnohem více dotýká jejich životů a životů jejich dětí, něco, co koresponduje s jejich obavami, starostmi a radostmi… jenže to se jim moc nedostává… a tak tenhle mediální nedostatek pak šikovně zaplňují ti, kterým pak on vyčítá ruskou putinovskou propagandu. Některým jistě i oprávněně. Jestli mezi ně patří i Zdeněk Chytra, o tom mám však své pochybnosti. Nahlédla jsem totiž do zpráv ministerstva vnitra o extrémismu a zkusila cvičně najít jeho jméno – úspěšná jsem tedy nebyla. Zato jsem tam našla jméno Jana Cempera. Ale přesto, až Zdeňka Chytru znovu uvidím, zkusím mu doporučit, aby se ze své minulosti také řádně kál. A pojďme si trochu zaspekulovat. Pokud by to udělal, nabídla by mu mediální scéna v ČR tak otevřenou náruč, jako v případě pana Cempera?
Poněkud mne mrazí z toho, jaký vliv má projekt pana Cempera, který v mnoha článcích nemá problém realitu ohýbat a zamlčovat a tím v důsledku poškozovat dobré jméno mnoha osob. Co vždy lidi trápí nejvíce, je pokrytectví. Pan Cemper a jeho projekt Manipulátoři mají za cíl bojovat proti dezinformacím. Sám Cemper ale dezinformacím, které jeho vidění světa konvenují, nevěnuje pozornost.
Že mne osobně a náš spolek Alianci pro rodinu pan Cemper nemá rád, projevil již několikrát. Není ale divu, je totiž také mentorem projektu S barvou ven, který je propojen se spolkem Prague Pride. Ten zase usiluje o stejnopohlavní manželství. Nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci, ale to v době postfaktické asi již není rozhodující, ani pro factcheckery. Kdyby přitom svou činnost on a jemu podobní zaměřili na kritiku mainstreamu, aby dával prostor i jiným než ideologickým tématům, tuhle cenzorskou práci by si mohli ušetřit…

Paní Jochová omlouvá příchylnost Zdeňka Chytry k extrémistům (vlastně za to prý mohou podmínky, ve kterých chudák vyrůstal) a také své vystoupení na Svobodném rádiu, které jí podle jejího vyjádření na rozdíl od mainstreamu poskytlo čas „na povídání o tématech, které nejsou v centru jeho pozornosti“. Jana Jochová ovšem nějak zapomíná, že právě o těchto tématech (tedy LGBT a osvojení dětí homosexuály apod.) mohla hovořit na Českém rozhlase Plus v pořadu Vertikála 19. září 2020, na stejné stanici vystoupila i v polemickém pořadu Pro a proti 31. října 2018 (na téma zapojení otců do výchovy), v pořadu Dnešní Plus 8. 3. 2019 (o smyslu MDŽ) nebo Pro a proti 26. dubna 2017 (na téma mateřská dovolená). Není tedy pravda, že by neměla možnost vystupovat jinde než mimo mainstream. Koneckonců může přece poskytnout rozhovor i spřáteleným médiím, když si nemůže vynachválit spolupráci své Aliance s Lenkou Zlámalovou z magazínu ECHO 24 (jak se Jochová zmínila v rozhovoru pro jiný dezinformační projekt Kupředu do minulosti).

Vystoupit ve Svobodném rádiu už ale opravdu chce silný žaludek. Tento web se jen hemží dezinformátory, jakou jsou Petr Hampl, Tomio Okamura, Josef Skála, Radek Koten, Petr Žantovský, Radim Valenčík, Ivo Gec, Oskar Krejčí, Martin Koller (v posledních dvou případech jde i o spolupracovníky StB) či falešní biskupové Timotej a Metoděj, a antisemity, jako jsou Michal Semín (s ním ovšem Jochová spolupracuje, jak se lze přesvědčit zde, zde či zde), Stanislav Novotný nebo puncovaný nácek Tomáš Vandas (i když antisemita je eo ipso dezinformátor). Na stránkách Svobodného rádia je také vyvěšena četba odporného antisemitského dezinformačního blábolu „Protokoly sionských mudrců“. Paní Jochová je tedy v té nejlepší společnosti – přesně takové, jakou si ona a v její osobě i Aliance pro rodinu zaslouží.

Dále se Jana Jochová dopouští primitivní demagogie, když tvrdí, že projekt Mnaipulátoři.cz je cenzorský. Náš web nemá pravomoc nikomu nic zakazovat nebo mu blokovat účty. Ale obviňovat odpůrce lží z cenzury je oblíbená metoda dezinformátorů a také třeba i Ondřeje Neffa či Daniela Kaisera. Všichni jmenovaní tedy ale sledují jakousi jinou podobu politické korektnosti, proti níž jinak slovně vehementně bojují. Implicitně totiž tvrdí, že se lež nesmí nazývat lží a že jde o cenzuru. A nakonec se nám paní Jochová snaží předepisovat, o čem máme psát…

Na závěr ještě jedno porovnání, aby si čtenáři mohli učinit úsudek o tom, jak Aliance pro rodinu nakládá s pravdou. Jana Jochová tvrdí, že Jan Cemper nevěnuje pozornost dezinformacím a odkazuje na článek místopředsedy Aliance a bývalého předsedy Mladých křesťanských demokratů Jana Gregora z 6. 11. 2019 „Když fake news šíří ti, co jsou „fér““. Gregor nejprve obviňuje náš projekt, že nepsal o iniciativě „Jsme fér“, aby se se pak zmínil o rok starém článku, jehož jsem autorem:

„Jedná se tedy o prokazatelnou manipulaci, tedy tzv. „fake news“. Co na to server Manipulatori.cz? Vůbec nic. O Jsme fér, a její hlavní tváři, advokátce Adéle Horákové, nenapsali vůbec nic. Naopak advokátovi Jakubovi Křížovi, který upozornil na genderové šílenství ve Španělsku, věnoval Miloš Kadlec z Manipulatori.cz článek, který ho obviňuje z manipulace. V diskusi pro týdeník Echo se dopustil natolik zásadní chyby, že zaměnil autobusy za autobusové zastávky. Informace o tom, že na nich byly umístěny plakáty s ilustracemi holčiček s penisem a chlapečků s vaginou byla pravdivá.“

Pasáž z přepisu diskuse o Istanbulské úmluvě v časopise ECHO 43/2018 vypadala takto:

Kříž: Jistěže není nic špatného na tom, pokud se dětem říká, že maminka se nebije. Ale zase ten slovník Istanbulské mluvy: že na všech úrovních vzdělávání mají děti dostávat materiály o nestereotypních genderových rolích. To myslím je ideologický zabarvený jazyk.

K čemu konkrétně taková výchova může vést? Že se dětem ve 12 letech bude říkat, že si mohou změnit pohlaví?

Kříž: Ve Španělsku jsou učebnice pro nižší stupeň základní školy, kde mají nakreslené holčičky s penisem a chlapečky s vaginou. Dokonce byla taková reklama na autobuse.

Takto jsme na tuto pasáž zareagovali v článku Advokát Jakub Kříž hájil Piťhu. Sám při tom manipuloval s fakty z 8. 11. 2018:

V jinak korektní diskusi ovšem JUDr. Kříž v pasáži o genderu zareagoval na otázku „K čemu taková výchova může vést? Že se dětem ve 12 letech bude říkat, že si mohou změnit pohlaví?“ následujícími slovy: „Ve Španělsku jsou učebnice pro nižší stupeň základní školy, kde mají nakreslené holčičky s penisem a chlapečky s vagínou. Dokonce byla taková reklama na autobuse.“

Taková informace vypadá dosti děsivě. Podařilo se ovšem najít zdroj. Je jím deník El País. Článek ovšem informoval o akci baskického sdružení rodičů transgender dětí „Chrysallis Euskal Herria,“ které díky daru utajeného amerického obchodníka (28 000 €) spustilo kampaň se 150 plakáty ve velkých městech v Baskicku a Navařře. Hlavní motivací tohoto sdružení byla výrazně vyšší sebevražednost transgender dospělých, která údajně činí 41 % oproti 1,6 % u běžné populace. Mimochodem, článek později převzal server Breitbart, který text zkrátil a zmínku o sebevraždách vynechal.

Jak se nesporně ukázalo, JUDr. Kříž ve svatém náboženském zápalu proti Istanbulské úmluvě manipuluje, ba dalo by se konstatovat, i že lže, aby dodal váhu svým argumentům. Jako by nestačilo, že probošt Piťha sdílí konspirační teorie o manifestu homosexualismu.

Závěr

Jak se tedy ukazuje, lhal jak advokát Jakub Kříž (spolupracující s Aliancí pro rodinu), který nám na facebooku vyhrožoval žalobou, tak i Jan Gregor. Skutečně neexistuje učebnice se jmenovanými vyobrazeními a skutečně šlo o reklamy na zastávkách:

Jediné, co bylo na (jediném) autobuse, byla kontrakampaň ultrakatolické baskické organizace HazteOir.

(Jde o podobné heslo, jaké měl Aleš Karásek, když kandidoval za Trikoloru.)

Argumenty paní Jochové, pana Kříže i pana Gregora tak připomínají prastarý vtip o Rádiu Jerevan: „Dobrý den, je pravda, že soudruh Chabridze vyhrál v Tbilisi v loterii auto?“ Odpověď: „Ano, je to pravda, ale nebyl to soudruh Chabridze, ale soudruh Volkov, nebylo to v Tbilisi, ale v Leningradě, nebylo to auto, ale kolo a nevyhrál je, ale ukradli mu ho.“

Paní Jochové i jejím kolegům z Alipro tedy zcela nakonec doporučujeme, aby si připomněli osmé Boží přikázání.

AKTUALIZACE 6.6.2021: V článku se původně objevila věta: “Podařilo se ovšem najít zdroj. Zjevně jím pro pana Kříže byl americký web Breitbart, který 12. ledna 2017 převzal zprávu z anglickojazyčné verze španělského listu El País z předchozího dne.” Zda pan Jakub Kříž použil jako zdroj krajně pravicový Breitbart nemůžeme prokázat. Za naše nařčení se mu tedy omlouváme.

Jan Cemper, šéfredaktor


author