Více jak 51 let uběhlo od chvíle, kdy do tehdejšího Československa vpadla vojska pěti zemí Varšavské smlouvy. Ukončila tak obrodný proces zvaný pražské jaro. Kvůli okupaci zemřelo do Sametové revoluce 402 civilistů, nejvíce z nich při autonehodách. Okupační vojáci se ale dopouštěli také zločinů.
Například 3. dubna 1981 o půl deváté večer se vrátil opravář zemědělských strojů Pavel Dostál do svého rodinného domku v obci Břuchotín, okres Olomouc, kde našel svou manželku Věru (29 let), dceru Pavlínku (6 let) a syna Tomáška (4 roky) s těžkými zraněními hlavy. Jeho manželka byla už mrtvá, čtyřletý Tomáš zemřel v nemocnici téhož večera a šestiletá Pavlína následující den. Lékaři hovořili u všech tří obětí o roztříštění lebeční kosti.
Vyšetřováním se zjistilo, že neznámý pachatel přes rozbité okno na garáži vnikl do domu, snědl pohár zavařeného masa a kouřil cigaretu se značkou, napsanou v azbuce. Z domu ukradl potraviny, aktovku, dva snubní prsteny, hodinky a klíče.
Jelikož občané obce Břuchotín vypověděli, že v okolí domečku se pohyboval voják Sovětské armády, vyšetřovatelé Sboru národní bezpečnosti požádali o pomoc sovětskou posádku v Olomouci. Sovětský vojenský prokurátor se sice s policisty setkal a přislíbil pomoc, ovšem zatajil, že v osudný den dezertoval z jejich útvaru voják. Přítomen byl i velitel posádky.
Následující den byl občany v Olomouci zadržen neznámý muž oblečený v ženských šatech, který se pokoušel ukrást osobní auto. Byl to Jurij Nikolajevič Kononov, 19letý voják Sovětské armády, narozený v Uzbekistánu, národnosti ruské. S sebou měl aktovku s věcmi, které ukradl v domě rodiny Dostálové.
Jurij Kononov se přiznal, že paní Dostálovou a její děti umlátil kladivem, když byl přistižen při vykrádání jejich domu. Při výslechu přiznal, že když se Věra Dostálová vrátila domů, přistihla ho v chodbě, a on ji i její děti dobil kladivem, které našel na místě.
Teprve po Kononově zadržení oznámila sovětská strana jeho zběhnutí od útvaru v Olomouci – Neředíně a následně jej převzala od československé policie do rukou hlavního prokurátora střední skupiny Sovětských vojsk. Vrah Jurij Nikolajevič Kononov byl vojenským vrchním soudem v Lvově odsouzen k trestu smrti zastřelením.
Až do tohoto bodu jde o příběh, který by se mohl odehrát kdykoli a kdekoli, protože není armády, která by neměla ve svých řadách násilné osobnosti, a asi není armády na světě, jejíž velení by nemělo sklony do poslední chvíle ututlávat maléry. O skutečné povaze sovětské okupace a vztahu československé komunistické moci k ní vypovídá až následná reakce bezpečnostního aparátu ČSSR.
5. dubna 1981 přišel na Okresní správu SNB Olomouc dálnopis o pokynu náměstka ministra vnitra ČSSR Jána Pješčaka, který přikázal původ skutečného pachatele přísně utajit, a rozšířit dezinformaci, že vraždu spáchal kriminálník, procházející krajem jako zahraniční dělník.
Přepis dálnopisné zprávy:
„tajně
cj ks-02-174 / ů-1981
okresní sprava snb olomouc
k rukám s.pplk. Navrátila
k případu dvojnásobně vrazdy a pokusu vrazdy v břuchotíně dle pokynu namestka ministra vnitra s. pješčaka je nutně zapocat provadeni agenturni dezinformace o případe, ze pachatelem neni prislusnik sovetskych vojsk, ale jde o osobu kriminálne Závadovou, ktera nasim krajem projizdela, jde o zahraničního dělníka.
je vydan souhlas k peedani sovetske strane, veskerou dokumentaci k pripadu prisne utajit, znovu poucit veskeré pracovniky, kteri se na objasnovani pripadu podíleli, aby zachovali naprostou mlcenlivost.
jde hlavne o to, aby informace o osobe pachatele nepronikla k osobam z rad chartistu a nepratelskych elementu.
vedoucí směny os sk snb ostrava:
kpt. Blažek jiri / 1447 ++“
Ano, jde o hanebný pokyn téhož Jana Pješčaka, který má na svědomí kauzu Cervanová, zametení pod koberec stíhání Vasila Biĺaka za velezradu během přípravy okupace Československa v roce 1968 , ale i justiční vraždu dnes už rehabilitovaného pohraničníka Aloise Jeřábka , který se v roce 1953 pokusil uprchnout z komunistického Československa.
Policie dostala za úkol šířit dezinformace i mezi členy KSČ a ROH v okolí, což vyvolalo odpor i u řadových komunistů, protože mezi lidmi už zvěst o původu vraha prosákla. Místní funkcionáři KSČ se tedy rozhodli, že na šíření lží nepřistoupí. „Parte někdo rozmnožil, a to kolovalo republikou. Pamatuji se, že mí sourozenci, kteří tehdy pracovali v Praze, parte přivezli k nám domů do Chotěboře,“ vzpomíná Tomek z Vojenského historického ústavu v Praze.
StB se obávala protestních projevů i při pohřbu obětí. Obřadu v krematoriu Olomouci se zúčastnilo tisíc lidí, z toho téměř stovka příslušníků bezpečnosti a Lidových milicí v civilu, v záloze byla pohotovostní jednotka. Kvůli zastrašení přítomného kněze měl být přítomen okresní církevní tajemník čili osoba, která měla právo knězi odejmout tzv. státní souhlas, což ve skutečnosti znamenalo zákaz provádění kněžského povolání. Dvacet estébáků v civilu bylo připraveno rozehnat případnou demonstraci před hřbitovem. Bylo připraveno i 50 příslušníků Lidových milicí.
Zdroje:
Jauraj Smatana pro Dennik N
Doporučená literatura k tématu:
Sovětská armáda v Československu a její oběti 1968-1991