Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.
O tom, že šíření dezinformací je staré jako lidstvo samo, svědčí například i skandál týkající se jednoho z čelních představitelů prvorepublikového Československa Jiřího Stříbrného.
Jiří Stříbrný byl radikální politik, novinář, účastník prvního odboje, jeden z mužů 28. října, majitel bulvárních novin a několikanásobný ministr. Ihned po propuštění z rakousko-uherské armády se zapojil do odbojového hnutí Maffie (skupina okolo Františka Síse). Zároveň posílil svůj vliv ve straně, z jejíhož vedení se mu podařilo vytlačit aktivistické prorakouské exponenty. Na zasedání ke konci první světové války znovu svolané Říšské rady pronesl velmi ostrý a pro něj riskantní projev proti poměrům v rakouských internačních táborech. 28. října roku 1918 se Stříbrný stal jedním z pěti „mužů 28. října“, kteří se podíleli na vyhlášení samostatného Československa a převzetí moci v Praze. Stříbrný po jednání s velitelem rakouské vojenské posádky v Praze donutil armádu, aby proti převratu nevystupovala. Za první republiky byl dlouhodobě až do roku 1935 členem nejvyššího zákonodárného sboru Československa. V roce 1929 se Národní liga pod jeho vedením zúčastnila voleb společně s Národní obcí fašistickou (NOF) ve volebním uskupení pod názvem Liga proti vázaným kandidátním listinám. Liga proti vázaným kandidátním listinám stavěla svou agitaci na nacionálním šovinismu, kritice politických stran, podporovala plebiscit a přímou demokracii. Stříbrného také charakterizoval primitivní antisemitismus inspirovaný Německou říší. Za nacistické okupace se stáhl z politiky a žil ve své vile v Káraném. Třebaže názor na Beneše nezměnil, odmítl se podrobit nátlaku nacistů, aby ho kritizoval veřejně. V den Hitlerových padesátých narozenin vyšlo v jedněch jeho novinách blahopřání vůdci a hned na další straně byl provokativně velký inzerát na povzbuzující prášky pro muže po padesáti, protože od tohoto věku již muži za moc nestojí.
V souvislosti s rozkolem s Národními socialisty vydal brožuru Kdo je vinen, v níž zaútočil na politiku Edvarda Beneše. Podporu veřejnosti ani hlavních politických aktérů ale nezískal a postavil se proti němu i předseda strany Klofáč, který zároveň začal o Stříbrném šířit fámy, že trpí syfilidou ve stádiu progresivní paralýzy. Klofáč se odkazoval na stanovisko lékaře Trýba, který o Stříbrného diagnóze veřejně psal, ačkoliv Stříbrného osobně nevyšetřoval.
„V rámci bojů ve straně československých socialistů se předsedovi Klofáčovi, kterému se zdálo, že mu Stříbrný přerůstá přes hlavu, ohromně hodilo, když dostal informaci, že Stříbrný má syfilis ve stadiu progresivní paralýzy a že by bylo vhodné ho někde izolovat, nejlépe do blázince, a tím vyřadit z veřejného života,“ tvrdí Jana Čechurová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Klofáč dostal tu informaci od lékaře, jehož žena se měla od Stříbrného nakazit, jenže on nevěděl, že měla za milence nejen Stříbrného, ale ještě jednoho důstojníka, a že se nakazila od něj. Nicméně Klofáč vyvinul jistý nátlak na Antonína Trýba, že přijíždí s pověřením Masaryka, Beneše, aby mu dal potvrzení o tom, že Stříbrný je opravdu nemocný, že je nebezpečný a že by měl být izolován,“ dodává Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR.