V těchto dnech, po podivuhodném zasedání Rady České televize, kdy byla na návrh Hany Lipovské a odvolána Dozorčí komise Rady ČT, není na škodu si připomenout, jak Lipovskou od začátku fedroval kardinál Duka, Česká biskupská konference a také novináři, kteří se prohlašují za konzervativní.

Myslím, že bezesporu v dnešní situaci volba návrhu paní Lipovské vychází z jedné skutečnosti, že paní Hana Lipovská patří mezi velmi nadané ekonomky, které mají přesah do společnosti a má velký dar vysvětlování, také i ekonomických problémů. Především vyučuje ekonomii na Masarykově univerzitě a teprve jejím druhým zaměstnáním je Institut V. Klause. Volili jsme tak i protože víme, že paní H. Lipovská vychází z duchovní školy kněze, který byl velmi otevřený, nadaný a opravdový, který strávil velkou část svého života v emigraci, a to v misiích mezi těmi nejubožejšími u bolivijských indiánů. Myslím, že i to jsou skutečnosti, na které bychom měli v současné církvi pomýšlet. Ostrakizovat lidi, kteří mají v církvi určité přesné, i politické, zaměření a vlastní ekonomické názory, není docela demokratické.
(…)
Demokracie není jenom otázka rozdílení politických postů a schopnost přijmout názor druhého. Ale demokracie je právě podíl na řízení věcí veřejných. A tak se domnívám, že tento hlas a styl může ze strany paní Lipovské zaznít. Bude záležet na těch, kteří rozhodují demokratickým způsobem, kdo bude přijat do Rady ČT, nebo nebude přijmut. Ale nechápu už předchozí boje, které vyvolávají jen a jen napětí a někdy, ať mi to odpustí někteří z pisatelů řádků, jedovaté poznámky a urážky.
Za další, co se týká otázky veřejnoprávních médií a jejich existence, já nemohu hovořit za paní doktorku Lipovskou, ale musíme si uvědomit, že přece musí v Radě ČT být i opozice a kritické hlasy. Můžete mi namítnout, že jsme mohli volit třeba člověka, který má znalost filmové tvorby atd., to vše je pravda, ale takový se na listině zájemců neobjevil. Víc nemohu říci, my nejsme nátlaková skupina, jsme demokratická část společnosti.
Veřejnoprávní média musí existovat, ale je zapotřebí, aby tato média skutečně respektovala celé složení naší společnosti nejenom co do výčtu všech, ale také i co do šíře jejich života, aktivit a názorů.

Nominace Ing. Hany Lipovské v žádném případě nebyla myšlena jako snaha „podkopávat význam nezávislých médií veřejné služby a v konečném důsledku i oslabení demokratické společnosti“, jak stojí v otevřeném dopisu skupiny senátorů. Domnívám se však, že stejně jako obrana jejich existence je třeba, aby zazněly konstruktivní, a případně i kritické hlasy, které pomohou tuto službu zkvalitnit.
Ve svém dřívějším vyjádření jsem podotkl, že „volba návrhu paní Lipovské vychází z jedné skutečnosti, že paní Hana Lipovská patří mezi velmi nadané ekonomky, které mají přesah do společnosti a má velký dar vysvětlování, také i ekonomických problémů.“ A právě to bylo důvodem, proč Česká biskupská konference Ing. Lipovskou do Rady ČT nominovala. Její odbornost v oblasti ekonomie, do níž patří také oblast veřejných financí, může být pro Radu ČT bezesporu prospěšná.
Je nesporné, že veřejnoprávní média musí existovat a je třeba je bránit, ale je rovněž zapotřebí, aby v duchu služby pravdě skutečně sloužila celé společnosti.
Kardinál Dominik Duka OP, předseda ČBK, biskup-delegát pro sdělovací prostředky

[…] Česká biskupská konference vás nominovala do Rady České televize. Na základě čeho jste byla podle vás nominována? A proč jste se rozhodla kandidovat?
Ekonomii jsem začala studovat během krize, která poprvé ve velké míře vyvolala otázky o podílu médií na fungování hospodářství. Při analýze veřejných rozpočtů jsem stále častěji narážela na problémy v hospodaření mimorozpočtových fondů včetně veřejnoprávních. Od poloviny loňského roku mě pak nezávisle na sobě vybízelo ke kandidatuře do Rady ČT několik lidí, kteří se veřejnoprávními médii dlouhodobě zabývají, a jejichž odbornosti si cením. A tak jsem stále více vnímala, že Rada České televize kromě mediálních odborníků potřebuje ekonomy, a to pokud možno ekonomy s velmi různorodým odborným zázemím. Několik nabídek nominací jsem odmítla, protože jsem nechtěla být, byť jen zprostředkovaně, spojena s konkrétními politickými stranami či hnutími.
Začátkem ledna mě s návrhem zvážit nominaci na kandidáta do Rady ČT oslovila ČBK. Protože je pro mě osobně ČBK zárukou nestrannosti a hodnotového ukotvení, se kterým se ztotožňuji, předložila jsem své podklady i já.
[…]

Čím si to Hana Lipovská proboha živého zasloužila? Jan Jandourek jí na Facebooku nazval „plyšáčkem nastrčeným klausovci.“ Podle Pavla Šafra „Otec Duka nepropadl kouzlu Hany Lipovské náhodou, protože „oba plují v temném protizápadním proudu“. Tomáš Halík to spojil s omezováním svobody médií v Polsku a Maďarsku. A podle Marka Hilšera je její nominace nástrojem obchodních zájmů Kellnerovy finanční skupiny PPF. Miroslav Kalousek jí přirovnal k inkvizitorům. A skupina devatenácti senátorů varuje Českou biskupskou konferenci, že její kandidaturou do rady České televize oslabuje demokratickou společnost.
Nutno říct, že obvyklý argument, proč najednou nevěřící zajímá, koho nominují biskupové, tentokrát tak úplně neplatí. Ke kritice se totiž kromě Tomáše Halíka přidal i nový předseda lidovců Marián Jurečka, který pravděpodobně nepochopil, že liberálního voliče už mu sebrali Piráti a TOP-ka, ale s tím se lidovci budou holt potýkat asi navždy. Nicméně, co Hana Lipovská udělala tak hrozného? Popírá holocaust? Smaží si děti k večeři? Ne. Kdysi řekla, že se o televizi nezajímá, že to není její obor a že televizní tvorbu prakticky nesleduje, protože je jí lhostejná. A nevadilo by jí, kdyby tu veřejnoprávní média nebyla, protože nedělá žádné pořady, které by nemohli dělat soukromníci. To je samozřejmě otázkou, ostatně televize má (poněkud unylé) náboženské vysílání, nicméně i tomu konkuruje náboženské vysílání soukromé křesťanské televize NOE. A s rozvojem nových technologií je výroba pořadů stále levnější (stačí se podívat třeba na stream.cz).
(…)
V souvislosti s Lipovskou, která je ekonomka, ale padají i výtky o nehospodárnosti ČT. Chápu je. Je to podnik, který funguje přece jenom spíše stylem „státní podnik“, logicky méně efektivně než soukromý subjekt. A druhou nezpochybnitelnou věcí je, že pustit se do reformy televizního hospodářství znamená pro každého manažera sebevražedný střet s určitými částmi naší umělecké elity. Není si třeba dělat iluze, že by to jeden člen Rady ČT změnil, ale neuškodí.
Nicméně přiznejme si, že Lipovská není kandidována primárně jako ekonomka. Je kandidována jako konzervativní věřící intelektuálka, zastávající katolické názory. A světě div se, katolická církev si do rady ČT vybrala zrovna takovou osobu. Je to jako kdyby někomu vadilo, že Prague Pride nominuje do Rady Českého rozhlasu homosexuálního aktivistu Jiřího Hromadu. Nebo levicová Ekumenická akademie spoluzakladatele Socialistického kruhu, který se snaží „oživit myšlenky socialismu“ Michaela Hausera. Jenže je tu ještě jeden prvek, který odhalil především senátor Marek Hilšer, mistr konspirací. To je linka: Lipovská spolupracovala s Institutem Václava Klause (IVK) – IVK dostává peníze od Kellnerovy PPF, podnikající v Číně – Lipovská je koněm PPF, který chce ovládnout ČT. Oprávněné obavy z Číny bohužel někomu zatemňují mozek do té míry, která je ve zpravodajských službách známá jako syndrom krtka. Neboli: ignorovat případného cizího agenta (krtka) je samozřejmě špatné. Pokud ale krtka vidíte všude, podaří se vám rozložit vlastní organizaci ještě efektivněji, než by to dokázal krtek.
Jsme asi u toho, že jakákoliv spojitost s Václavem Klausem se v určitých kruzích nepromíjí. Nuže, nikdy jsem z řady důvodů nepatřil do fanklubu Václava Klause staršího. Můj kolega v Občanském institutu Roman Joch ho ostatně kdysi nazval kremlofilní bábou, což mu tehdejší prezident nezůstal dlužen. Já jsem pro změnu kritizoval Václava Klause ml., což mi tento také nezůstal dlužen. Žijeme ale v poměrně malé zemi, ve které se poměrně malá skupinka lidí zabývá věcmi veřejnými a nikdy mě ani ve snu nenapadlo z tohoto okruhu kohokoliv vyřazovat jen proto, že má jiný názor na Václava Klause (ať už staršího či mladšího) než já. Mám řadu přátel, nad jejichž některým názorem (po klausovsky) zdvihnu obočí, ale to je nezbavuje odbornosti či lidských kvalit. Ano, jsou lidé, kteří zešílí zcela a vyřadí se tak ze slušné společnosti a když je člověk vidí, přejde raději na slušný chodník. Ale nevšiml jsem si, že by se doktorka Lipovská chovala třeba jako Adam B. Bartoš…
(…)
Lipovská asi hraje roli starozákonního kozla, na kterého se naložily všechny skutečné či domnělé hříchy a pak se vyžene do pouště. V našem případě se vyžene z Rady ČT. Ba dokonce do té Rady podle našich devatenácti senátorů nemá ani kandidovat. 

První vrstva cibule, kterou tu zřejmě musíme odkrojit, se týká Dominika Duky. Pražský arcibiskup a kardinál ztělesňuje tak nepochopitelnou věc, jakou je to, že některá konzervativní instituce ještě většinově zastává konzervativní postoje. Reprezentantem konzervativnějšího křídla české katolické církve je Duka. Letos sice prý odejde do penze, nicméně i poměr sil v biskupské konferenci se bude měnit jen pomalu a zřejmě přežije i pontifikát Františka.
Další vrstvou Hilšerovy cibule – a lze to vyčíst i z jeho doprovodného tweetu – je nepřátelství vůči Václavu Klausovi staršímu, s jehož Institutem (IVK) je Lipovská volně spjata. Dělat z toho, že někdo je externí analytik, formu málem až otrocké závislosti na guruovi nevypovídá v tomto případě o Lipovské, ale o nízké představivosti lidí, jako je iniciátor otevřeného dopisu Marek Hilšer. Tady nejprve vznikla karikatura „klausovců“ jako nekritických vyznavačů kultu pana profesora, jež častěji nemá, než má oporu ve skutečnosti, aby jí pak její šiřitelé sami začali podléhat.
Ale nejvážnější je v této aféře věcná podstata otevřeného dopisu: argument, že kdo nesdílí přesvědčení o významu veřejnoprávní televize, nemá v orgánech typu Rady ČT co hledat. To je tak absurdní nesmysl, jako by v roce 1992 bylo požadovat po slovenských poslancích Federálního shromáždění, aby přísahali na nedotknutelnost česko-slovenské federace, když se přece do Federálního shromáždění nechali zvolit. Nebo aby do Evropského parlamentu nemohli kandidovat nejen euroskeptici, i eurorealisté, protože nepřísahají na větu o „ever closer union“ ze zakládacích smluv Evropských společenství. Když kritici nedostanou žádnou šanci s odvoláním na to, že jim je cizí duch nějakého stávajícího uspořádání, vznikne perpetuum mobile. Proti tomu by někteří lidé ve veřejnoprávních médiích a kolem nich neprotestovali.

Aktuální největší nepřítel lidstva Hana Lipovská přes udatný odpor devatenácti senátorů prošla do druhého kola volby členů Rady České televize. Nepomohla tomu ani usilovná snaha senátora Hilšera klást otázky i po skončení časového limitu a to, že se následně urazil. Lipovská oproti němu působila jako ztělesnění důstojnosti, zatímco on sám ztělesnění pravdivosti starého hesla, že „hysterie není program“. Vlastně nikdo neudělal pro její volbu více, než právě Marek Hilšer, jak si toho všimli i poněkud chladněji uvažující liberální komentátoři (třeba zde a zde a samozřejmě doporučuji i rozhovor na DVTV).
Nuže, pokud si toho senátoři nevšimli, tak v určitých vrstvách společnosti sílí pocit odcizení mezi elitami a běžnou populací a dojem jakési přezíravosti a pohrdání směrem od elit. Je to pocit často přeháněný a celý konflikt oboustranně zbytečně vyhrocený, ale místo, aby ho senátoři mírnili, tak ještě přiložili pod kotel. Druhá strana samozřejmě okamžitě vycítila ohrožení a semkla se. Výsledkem je, že Hana Lipovská se hladce dostala do druhého kola. Zároveň bojovníkům za Českou televizi jaksi unikly jiné postavy, které mají k ČT podobně kritický (a kritičtější) postoj jako Lipovská a zároveň jim chybí její konzervativní uměřenost. Namátkou Xaver Veselý (tam to je střet přímo osobní), ale i hokejista Jiří Šlégr nebo Petr Jedinák, který je asistentem poslance SPD Radka Rozvorala. Silným kritikem České televize je i bývalý ředitel zpravodajství ČT Roman Bradáč. Ale ne… devatenáct senátorů (plus „staří známí“ jako Tomáš Halík) si vybralo za terč Hanu Lipovskou.
Vlastně mi to je docela líto. Marek Hilšer by mohl být tím typem liberálního politika, se kterým se někdy shodnu a někdy ne, ale se kterým si přece nemusíme jít po krku. Není ani fašista, ani komunista, ani nějaký zuřivý progresivista. Jen je (bohužel) trochu paranoidní. Nevím, v jakém paralelním vesmíru žije, ale jestli si mám vybrat mezi dvěma variantami, jak byla Hana Lipovská Českou biskupskou konferencí nominována (za prvé: „chceme zničit Českou televizi, poradíme se s Václavem Klausem a PPF a ejhle, je tu Lipovská“ a za druhé: „proboha, zase nějaká volba, kde máme nějakého katolíka a intelektuála, aby byl příčetný…“), tak vsadím všechny své boty, že to byla varianta dvě. Hilšerovo usilovné trvání na variantě jedna mu samozřejmě umožňuje bojovat z pozice morální převahy za zachování současné České televize proti temným silám, které složitou konstrukcí pospojoval s PPF (Hana Lipovská spolupracovala s Institutem Václava Klause – PPF platí Institut Václava Klause a zároveň tato společnost koupila TV NOVA – Lipovská je koněm PPF, který se chce zbavit ČT – Lipovská zničí ČT). Jen by možná stálo za to ho upozornit, že ředitel té současné ČT, za kterou Hilšer tak bojuje, se jmenuje Petr Dvořák, jenž a) pracoval pro PPF od roku 1993,  b) byl ředitelem TV NOVA, c) od roku 2011 řídí ČT ke spokojenosti liberálních senátorů…

„ČBK těší, že se paní Hana Lipovská, kterou nominovala, stává novou členkou Rady ČT. Přejeme jí mnoho úspěchů a sil v této práci. Pevně věříme, že bude pro Českou televizi a její fungování prospěšná,” říká P. Stanislav Přibyl, generální sekretář ČBK. Paní Lipovská své dnešní zvolení komentovala slovy: „Děkuji otci kardinálovi, České biskupské konferenci, těm, kdo mě volili, ale také těm, kdo mě nevolili. Budu se snažit pracovat tak, aby na konci i oni věděli, že to vše mělo smysl. Práce teprve začíná – a já slovy sv. Jana Pavla II., jehož sté výročí narození si v květnu připomínáme, pokorně prosím: „Když udělám chybu, opravte mě!”
[Pod tímto oznámením byl reprodukován rozhovor s Lipovskou z 3. 2. 2020]

…Lipovská se pravda stala kandidátkou trochu nečekaně (okolnosti jsou to spíše úsměvné a dokumentují ze všeho nejvíce celkovou personální nouzi české církve a rozhodně ne nějaké spiknutí), takže se musela začít ohledně ČT teprve rozkoukávat. Vyjádřila se zpočátku poněkud neopatrně, že se na ČT vlastně nedívá a také, že smyslu veřejnoprávních médií úplně nerozumí. To je pozice zastávaná řadou libertariánských ekonomů (alias ať jsou média jen soukromá) a je to legitimní názor. Leč kritici zbystřili. Proč má o ČT rozhodovat někdo, kdo jí nesleduje? Nebo někdo, komu by ani nevadilo, kdyby zanikla? Na dnešní on-line tiskovce už bylo zřejmé, že má věc nastudovanou, odpovídala velmi střízlivě a ani sebevětší zastánce České televize by jí nemohl příliš co vytknout. Sama se chce zaměřit hlavně na hospodaření ČT. I když si troufnu odhadnout, že prvotním motivem při její nominaci bylo spíše to, aby v Radě prostě byl někdo konzervativní…
Pak se přišlo na to, že externě spolupracovala s Institutem Václava Klause (hrůza) a že chodí občas na mši s Jiřím Ovčáčkem (dvakrát hrůza). Někdo to může vidět tak, že dva introverti se zálibou v tradičním katolicismu, a navíc poněkud společensky ostrakizovaní, se našli, jiný v tom ovšem vidí spiknutí Hradu, Kremlu a Pekingu…  Takový senátor Hilšer v tom viděl přímou linku: Klaus-PPF-Peking (to bylo moc i na Martina Veselovského, který se z Hilšera v DVTV marně snažil dostat jediný důkaz).
Mezitím stihla Lipovská založit Institut svobody a demokracie s hvězdou televizní krize před dvaceti lety Janou Bobošíkovou, čím svou pověst v určitých kruzích definitivně dorazila. Protože Klaus, Ovčáček a Bobo – to už je zkrátka trochu moc. Po pravdě řečeno tím způsobila mírné pozdvihnutí obočí i mezi řadou svých příznivců, protože zatímco Jiří Ovčáček alespoň konvertoval k církvi a chodí na mši (což se dá pokládat s trochou dobré vůle za jistou formu pokání), Jana Bobošíková je stroj na politicko-mediální projekty všeho druhu a všech odstínů. Od kandidatury do europarlamentu za Vladimíra Železného přes kandidaturu na prezidentku za KSČM po vedení stran a volebních bloků jménem Politika21, Suverenita a Hlavu vzhůru, které byly útočištěm politického bizáru všeho druhu. Završila to neslavným působením v Českém svazu bojovníků za svobodu, vedeném bolševickým konfidentem Vodičkou. Jiří Peňáz k tomu v Echo24.cz napsal: „Slečnu Lipovskou… omlouvá v této věci snad nezkušenost mládí, naivita a typicky špatný odhad na lidi, což se stává jedincům, jako je ona, příliš oddaným světu idejí a teorií. V této věci nezbývá než přát Haně Lipovské, aby ji mámení brzy přešlo a ona odhalila, že pro paní Bobošíkovou a její padesátý šestý politicko-marketingový projekt je především ona cenným úlovkem… Odhad optimisty je, že to slečně Lipovské brzy dojde…“ Uvidíme.
Uvidíme také, co se stane s Českou televizí. Dovolím si už předem říct, že nic. Šance na reformu jakékoliv velké instituce jsou obecně malé, v Česku zanedbatelné. A kdyby se někdo pokoušel o nějaké radikální změny, bude to nakonec spíše Hana Lipovská, věrna konzervativní střízlivosti, kdo to bude krotit. A pokud redaktoři zpravodajství a publicistiky ČT, jejichž většinové politické sympatie jsou někde na linii TOP09-Piráti-Zelení, pochopí její volbu jako náznak toho, že by měli být v ČT více slyšet (a vidět) i konzervativní hlasy, bude to rozhodně větším přínosem, než pokud se upevní v mentalitě obležení. Hana Lipovská je opravdu nepřichází zničit.
(…)

Volba zbývajících tří členů Rady České televize, v níž uspěli Hana Lipovská, Pavel Matocha a Luboš „Xaver“ Veselý, potvrdila rozdělení české společnosti na dva tábory. Ten první, který sám sebe neváhá označovat za tu vzdělanější, kulturnější a demokratičtější část společnosti, a druhý, který je ve skutečnosti při obsazování volených funkcí úspěšnější a získává víc hlasů ve volbách Radou ČT počínaje a prezidentem republiky konče.
To, že Lipovská i Xaver jsou k fungování České televize v mnohém kritičtí a názorově mají blízko například k Václavu Klausovi mladšímu, jim vyneslo cejch těch, kdo chtějí veřejnoprávní televizi ne-li zničit, tedy aspoň předělat v médium přítulné k prezidentu Zemanovi, vládě, Rusku, Číně… Těžko byste hledali veřejného nepřítele lidí označovaných jako „pražská kavárna“, s nímž by jména ekonomky Lipovské a moderátora Veselého nebyla v posledních týdnech a měsících více či méně uměle spojována.
Proti kandidatuře Lipovské vznikl dokonce veřejný dopis devatenácti senátorů vyzývající Českou biskupskou konferenci, aby jako navrhovatel její nominaci stáhla. „Ne všichni z těch, kteří jsou v tom výběru, si uvědomují, k čemu veřejnoprávní televize slouží,“ snažila se od volby Lipovské odradit poslance ještě v posledních minutách před hlasováním šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Narážela na dřívější údajná slova křesťansky založené ekonomky, že nechápe, k čemu je veřejnoprávní televize dobrá.
Většina zákonodárců nicméně smýšlela jinak: Lipovská získala v tajné volbě 114 hlasů, Xaver 111 a Pavel Matocha 108. Na sociálních sítích záhy začaly stesky a pláč posledních spravedlivých: politický matador Miroslav Kalousek píše o likvidaci nezávislosti veřejnoprávní televize, novinář Pavel Šafr o černém dnu pro českou demokracii, někdejší předseda STAN a poslanec Petr Gazdík dokonce zvolal: „Ať žije Faltýnek TV!“ Proti nedemokratické snaze senátorů zabránit Lipovské v kandidatuře se ovšem dříve nikdo z nich takto neozval.
Co z toho vyplývá pro Českou televizi, je v tuto chvíli těžké říci. S největší pravděpodobností nic moc. Zpravodajství tohoto média se už delší čas nese v duchu medialního i politického mainstreamu. Lidé, kteří by například veřejně kritizovali EU, nejásali z možnosti kohokoliv zvolit si jakékoliv z neomezeného počtu pohlaví, měli skeptický pohled na činnost politických neziskových organizací nebo prosazovali stejně otevřenou zahraniční politiku jak směrem na západ, tak na východ, jsou do vysílání zváni špíše výjimečně a jen aby se neřeklo. A když už mají to štěstí, jsou obvykle v kontextu náležitě vykresleni jako zpátečníci či zaprodanci.
Vzhledem k tomu, jaký je Česká televize moloch a že většina zaměstnanců považuje za své svaté právo dělat vysílání tak, aby konvenovalo právě jejich názorům, těžko očekávat, že se na dosavadním trendu v dohledné době něco změní. Pokud by snad ale volba Lipovské a Xavera přece jen vedla k tomu, že ve veřejnoprávní televizi budou slyšet rovnoměrně skutečně všechny názorové proudy české společnosti, zasloužili by si za to poslanci zatleskat.

Hana Lipovská a souvislosti

Lipovská se začala projevovat nikoli (pouze) jako ekonomka, ale jako odbornice na

  • média: „Zejména v době koronakrize bylo možné častěji sledovat případy, kdy moderátor zvyšuje hlas na hosta, přistupuje k němu jako ke školákovi, skáče mu do řeči. Divákům to očividně vadí, je to pro ně rušivé, protože nám kvůli tomu píšou stížnosti.“
  • psychologii (údajný stockholmský syndrom bývalých a dosavadních členů Rady ČT)
  • údajné marxistické základy Evropské unie (po kritice se Lipovské opět zastal kardinál Duka – o jeho falešné argumentaci jsme už psali)
  • stížnosti diváků (zejména na pořady Události, komentáře a Reportéři ČT)
  • historii Lidic

Když už Hana Lipovská začala mimo jiné psychologizovat o stockholmském syndromu, můžeme si ve stejném stylu zaspekulovat o její závislosti na Janě Bobošíkové, jejíž mozek Lipovská obdivuje. Ostatně spolu s Bobošíkovou založila vloni tzv. Institut svobody a demokracie (článkovou produkci obou dam věrně přetiskuje MF DNES) a také si ji coby členka Rady ČT nominovala jako svou poradkyni.

Lze tak pozorovat pozoruhodnou provázanost osob, které jsou napojeny na buňku Českého svazu bojovníků za svobodu. Té šéfovala Bobošíková a „velrybářským“ způsobem ji ovládla (viz náš článek ČSBS a jeho aféry). ÚV ČSBS se na svém jednání z 8. 9. 2020 ústy místopředsedy Kulfánka přiznal, že lidickou organizaci vytvořil přímo pro Bobošíkovou, aby jí tak pomohl proti Gabriele Havlůjové. I sám Kulfánek přiznává, že Bobošíkové šlo pouze na zviditelnění jí samé:

Poté co se Bobošíková stala neomezenou vládkyní lidické buňky, vstoupili do této místní organizace kardinál Duka (který mezitím vystoupil z ČSBS) a Jiří Ovčáček, tzv. mluvčí prezidenta republiky, kteří jsou nejhorlivějšími zastánci Hany Lipovské (posledně jmenovaný dokonce vyzval k modlitbám za ni).

Také vzhledem k tomu, že po ovládnutí lidické buňky Bobošíkovou odtamtud odešly poslední tři žijící lidické ženy, se lze oprávněně domnívat, že i onen zapálený deklaratorní boj, který už několik měsíců vede Jana Bobošíková skrze Hanu Lipovskou v Radě ČT za Marii Šupíkovou, bude ve skutečnosti opět jen proxy válkou Bobošíkové za vlastní prospěch.

Dodatek

Česká konference biskupů vydala 21. listopadu 2020 prohlášení s názvem „Stanovisko k radním České televize“:

„Česká biskupská konference byla z více stran vyzvána, aby se vyjádřila k působení radních Hany Lipovské a Maxmiliána Jaroslava Kašparů v Radě České televize.
Kandidáti do Rady ČT jsou navrhováni různými společenskými organizacemi a sdruženími. Kandidátku Ing. Hanu Lipovskou, Ph.D. navrhla Česká biskupská konference, a tím její aktivity ve vztahu k volbě radních skončily. Paní Lipovská musela o svých kvalitách přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, přičemž počet kandidátů mnohonásobně převyšoval počet volených míst. Česká biskupská konference volbu členů Rady ČT nijak neovlivňovala, neoslovovala poslance se žádostmi o podporu, ani paní Lipovskou nechápala jako „svoji“ kandidátku nebo reprezentantku postojů církve.
Pokud jde o Doc. ThDr. PhDr. MUDr. Jaroslava Maxmiliána Kašparů, Ph.D. Dr. h. c. mult., prof., Česká biskupská konference jej do Rady ČT nenavrhla a s jeho členstvím v Radě ČT nemůže být tedy spojována ani nepřímo.
Ani Hana Lipovská ani Maxmilián Kašparů Českou biskupskou konferenci v Radě ČT nezastupují. ČBK s nimi o výkonu jejich funkce žádným způsobem nekomunikuje ani jejich činnost podrobně nesleduje. Každý, kdo vykonává veřejnou funkci, ji má vykonávat pouze v souladu se zákonem a se svým svědomím. Hana Lipovská, která svými veřejně projevovanými názory pobouřila některé názorové proudy společnosti i církve, působí profesně i občansky zcela svobodně a jedná a hovoří sama za sebe jako soukromá osoba. Česká biskupská konference nemíní její názory komentovat.
Členy Rady ČT volí Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Členové Rady ČT vykonávají svůj mandát jako nezávislí veřejní funkcionáři a Rada ČT je ze své činnosti odpovědna pouze Poslanecké sněmovně. Tolik úprava zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi.
Česká biskupská konference sleduje se znepokojením společenské pnutí, které se v souvislosti s Českou televizí odehrává. Má za to, že společenské neshody je třeba řešit konstruktivně, především otevřenou komunikací a nasloucháním názorům druhé strany. Toto doporučení a přání adresuje na prvním místě sama sobě a všem složkám církve, členům Rady ČT a také celé společnosti.
Touto záležitostí se bude při nejbližší příležitosti zabývat Stálá rada České biskupské konference.“
CSILic. Monika Klimentová
vedoucí tiskového střediska ČBK

Závěr

Je s podivem, že se Česká biskupská konference najednou ke své nominantce nehlásí, když ji předtím Jeho Eminence tak adorovala. Začíná se ukazovat, že všechna ta krásná slova byly jen prázdné floskule. Bude zajímavé, jaké stanovisko k očividně nedomyšlené nominaci nehodné služebnice zaujmou ČBK i Matyáš Zrno a Daniel Kaiser. Je to, co dělá Hana Lipovská, opravdu konzervativní a křesťanské?

Na závěr tedy není od věci odcitovat Bibli:

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.  Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci.
(Matouš 7, 15-20)

author