Součástí manipulování veřejností jsou i různé teorie a filozofické směry, které se tváří vědecky. S vědou mají společného jen málo. Mezi ně patří i eugenika a sociální darwinismus.
Sociální darwinismus nebo Společenský darwinismus je teorie, která se snaží aplikovat Darwinovy úvahy o přírodním výběru a „přežití nejschopnějších“ na lidskou společnost, její vrstvy a jednotlivce. Tak jako v přírodě i ve společnosti lidé soutěží o přežití, lépe adaptovaní jedinci vítězí a ti hůře adaptovaní mají být ponecháni svému osudu. Termín užívali spíše Darwinovi kritici, Darwin sám důsledky této úvahy (např. eugeniku) výslovně odmítl. Lidská solidarita totiž podle něho dopady přírodního výběru do značné míry omezuje.
Eugenika je sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Pojem eugenika byl poprvé použit v 19. století britským matematikem a vědcem Francisem Galtonem. Ačkoli již Platón vyslovil základní myšlenku pozitivní eugeniky, kdy ideální potomstvo vzejde z „nejlepších“ mužů a žen, vešla eugenika do lidské historie spíše kvůli své negativní formě v ideologii nacistického Německa, ale i v nedobrovolných sterilizacích mentálně postižených, epileptiků a vězňů coby nositelů „defektních“ a nežádoucích dědičných znaků v USA mezi lety 1902 až 1964 (přibližně 63 000 sterilizací) a dalších státech.
Mezi prvními kritiky byl Darwin sám, který upozornil na význam solidarity a mravnosti, dále zejména křesťanští myslitelé jako John Henry Newman, Maurice Blondel nebo Jacques Maritain. Nietzsche proti sociálnímu darwinismu namítal, že právě lidé nějak postižení mohou mít pro společnost velký význam. Odmítali jej také levicoví a socialističtí myslitelé, z liberálů pak například Karl Popper a Ludwig von Mises. Po zkušenostech s nacismem, válkou a holokaustem byly sociální darwinismus a zejména rasové teorie ostře odsouzeny, nadále se však objevují v USA i v Evropě, často v souvislosti s krajní pravicí.
„Velmi zřetelně rovněž ukazuje (seriózní evoluční teorie a ne její karikatura), že jakékoli eugenické programy zaměřené na vylepšování lidské rasy musí být nutně zoufale neúčinné, a že jsou tedy již předem odsouzené k neúspěchu,“ píše prof. Jaroslav Flégr, odborník na evoluční teorii.
„Zásadní otázka zní: dá se vůbec říct, který gen, alela či vlastnost jsou dobré? Odpovědí jest: záleží to na mnoha faktorech a definitivně se to říct vlastně nedá. Veškerá výhodnost či nevýhodnost daných vlastností je totiž (mimo jiné) dána konkrétní situací, ve které se jedinec nachází. Situací neboli vnějšími podmínkami. Situací neboli aktuálním selekčním tlakem. Tato situace se totiž může změnit. Co víc. Nikdo neví kdy a jak! Plán vyšlechtit jakousi elitu, která bude mít právě nějaké a ne jiné znaky/vlastnosti, postrádá proto smysl. Eugenika je myšlenka, která nefunguje a ještě ke všemu postrádá smysl. I kdyby fungovala, tak by se její příznivci původně zamýšleného efektu nikdy nedočkali. Zda je konkrétní alela genu nebo celková genetická výbava daného jedince dobrá či nikoliv je do velké míry relativní. Velmi záleží nejen na okolnostech, prostředí a selekčním tlaku,“ píše Šimon Reich pro Respekt.
Eugenika funguje vlastně na slepenci faktů, které nejsou vypovídající. Například, že 70% Romů se dopustilo někdy nějaké trestné činnosti/přestupku a že mají v průměru nižší IQ než většinová společnost a na základě toho je staví do role nižší “rasy”. To, že ta skupina lidí byla po staletí utlačovaná, Romové neměli žádná práva (například na vzdělání), že poslední desetiletí jsou sociálně a ekonomicky dehonestováni s čím pracuje opravdová věda, to pro eugeniku není podstatné. Kdyby bílý, černí, žlutí, fialový žili v stejných podmínkách jako Romové tak budou mít podobné výsledky.
Sociální darwinismus se také opírá o názor, že drtivá většina postižených mláďat v přírodě zemře. To je zase jen polopravda. Faktem je, že zemře velká část všech mláďat včetně zdravých a je to kvůli tomu, že příroda je krutá.
Eugenika a sociální darwinismus se stala jedním ze základů programu NSDAP. Bylo to ospravedlnění zločinů proti “nižším rasám”, proti nemocným, homosexuálům.
„Začalo to v roce 1933, kdy Reichstagem prošel zákon o „prevenci rozmnožování geneticky narušených jedinců“. Výsledkem jeho přijetí bylo až 400 000 vynucených sterilizací na lidech, kteří byli mentálně retardovaní, schizofreničtí, maniodepresívní, epileptičtí, hluší, slepí, nějakým způsobem deformovaní nebo byli například alkoholici.
V roce 1935 pak norimberské zákony zakázaly sex mezi Židy a ostatními Němci. Dále zavedly lékařskou prohlídku před každým manželstvím, jež měla za cíl zajistit, aby manželství nebylo „rasově znečištěno“.
V roce 1939 se situace ještě více vyhrotila – Německo začalo popravovat lidi s nevyléčitelnými chorobami. O dva roky později již podstoupilo nucenou eutanazii 70 000 mentálně postižených pacientů a výsledek tohoto vraždění poté Němci přenesli i do koncentračních táborů,“ píše Reflex.
„Dnes eugenika, sice ne tak drsná jako za nacistů, opět vystrkuje růžky. Mnoho vědců-genetiků se hlásí k takzvané nové eugenice, jež by měla za cíl potratit děti, které mají nějakou vážnou neléčitelnou chorobu, například Downův syndrom nebo Huntingtonovu chorobu,“ dodává.