Za otevřenou Evropu, proti rasismu a xenofobii
Přetiskujeme projev Jana Vrobela z demonstrace Za otevřenou Evropu, proti rasismu a xenofobii, uskutečněné 17. 10. 2015 v Praze.
Přetiskujeme projev Jana Vrobela z demonstrace Za otevřenou Evropu, proti rasismu a xenofobii, uskutečněné 17. 10. 2015 v Praze.
Však teď budou volby, a po nich bude všechno jiné. Zobracejte si tu větu; máte v ní celou politickou pověrčivost nebo lehkomyslnost lidí jinak rozumných a dospělých.
Každé velké porušení práva porušuje řád světa, za nějž spoluodpovídáme. Každá despocie dává nesnesitelný příklad: že je možno s lidmi zacházet jako s pakáží; že síle je vše dovoleno.
Neměli bychom zapomínat na to, že o vznešenou dámu jménem Demokracie je potřeba průběžně pečovat.
Jeden z mocných politických motivů naší doby – silnější než si často uvědomujeme a platný nejenom u nás – je rozpor mezi politikou citovou a politikou rozumovou.
Již na počátku 19. století varoval Alexis de Tocqueville poté, co absolvoval několikaletou cestu skrze rodící se Spojené státy americké, před možnými nebezpečími systému, který v novém světě pozoroval. Bál se, že se americká demokracie může změnit v tyranii většiny, ve vítězství průměrnosti, konformismu a ve ztrátu individuality a svobody.
Meritem následujícího příspěvku budiž pojednání o tyranii většiny, která bývá považována za jednu ze zásadních hrozeb demokratického uspořádání státu. Řeč bude o analýze a typologii tohoto fenoménu, jakož i o možnostech ochrany před jeho negativními dopady.
Nahrazuje demokracii mediokracie – vláda médií? Je to doopravdy jen hrstka mediálních mágů, která ovládá a kontroluje veřejné mínění?
Pravomoci zpravodajských služeb se opět rozšiřují. Budou moci prolomit daňové a bankovní tajemství, budou moci žádat informace od operátorů. Novelu zákona o zpravodajských službách tento týden podepsal prezident.
Zhruba od začátku 90. let minulého století se ve veřejném prostoru začala ustavovat nová nátlaková skupina, balancující na hraně vědy a ideologie – politická klimatologie. Dnes už víme, že je to “woodoo–science”.
Zhruba od začátku 90. let minulého století se ve veřejném prostoru začala ustavovat nová nátlaková skupina, balancující na hraně vědy a ideologie – politická klimatologie. Dnes už víme, že je to “woodoo–science”.