Trénink, místo narození … Hráči francouzského týmu jsou čistými produkty francouzského fotbalu.
„Afričtí šampioni smíchaní s velmi dobrými hráči bílé pleti“. Právě těmito slovy Corriere Della Sera, nejrozšířenější noviny v Itálii, nedávno popsaly francouzský tým před finálovým zápasem Mistrovství světa proti Chorvatsku. Deník narážel na rozmanitý původ hráčů Francie.
Od vítězství blues proti Chorvatsku (jak se jim ve Francii říká), se v mnoha diskuzích řeší původ fotbalistů. Venezuelský prezident Nicolas Maduro poznamenal, že „je to Afrika, která vyhrála ruský šampionát“, pro amerického komika Trevora Noah je „francouzský tým jen výběrem afrického kontinentu”.
Tato obvinění, mnohdy s nádechem rasismu, můžou být částečně založeny na etnické různorodosti francouzského týmu, kde jsou hráči různého původu a sedm hráčů má dokonce dvojí občanství. Je ovšem chybou si myslet, že tým Francie má více hráčů narozených mimo reprezentující zem, než jiné týmy na mistrovství.
Po nahlédnutí do údajů švýcarské organizace CIES Footbal Observatory můžeme zjistit, že v týmu Francie jsou jen dva hráči narození v zahraničí: Samuel Umtiti, narozený v Yaoundé v Kamerunu a Steve Mandanda, narozený v Demokratické republice Kongo. (Thomas Lemar se narodil na Guadeloupe, což je ostrov v Karibském moři, technicky ale patří Francii)
Dva hráči narození v zahraničí jsou méně, než kolik jich bylo například ve vyběru Španělska (tři hráči narozeni mimo Španělsko), Chorvatska (tři) nebo Srbska (čtyři). A o hodně méně než ve výběru Portugalska (sedm), Švýcarska (sedm) nebo týmu Maroka, za který mohlo nastoupit až 19 hráčů narozených mimo tuto zemi. Mimochodem. Dva hráči narození mimo Francii reprezentovali Francii i v roce 1986 (Luis Fernandez se narodil ve Španělsku a Jean Tigana v Mali) i v roce 1998 (Marcel Dessailly se narodil v Ghaně a Patrick Vieira v Senegalu).
Všichni hráči francouzského mančaftu byli formovaní ve Francii, s výjimkou dvou hráčů: Antoine Griezmanna, který začal s fotbalem v Realu Sociedada ve Španělsku, a Lucase Hernandeze, který hrál již jako mladý za Atlético Madrid.
Francie je s počtem 21 fotbalistů, z celkových 23, vychovaných ve své zemi rekordmanem. Podíl takových hráčů má Francie vyšší než Portugalci (20) a zvláště pak než většina afrických týmů. Pouze tři hráči Maroka byli vychovávaní k fotbalu doma v Maroku, jenom 13 v Senegalu, 13 v Tunisku, 16 v Nigérii.
Již před zahájením turnaje mnozí psali o tom, že je to pravě francouzský fotbal, který je na turnaji zastoupen nejvíce. Celkově bylo na turnaji přítomno padesát hráčů narozených ve Francii. Devět Francouzů hrálo za Tunisko, osm za Maroko nebo za Senegal. Francie tak předčila počet hráčů narozených v Brazílii (28 hráčů) nebo v Německu (25), a pouze tři hráči na šampionátu se narodili v Maroku.
Většinou se jedná o hráče, kteří nemají kvalitu reprezentovat Francii, a tak reprezentovali, v lepším případě, zemi svých předků.
Tento trend bude narůstat i s ohledem na to, že se již mistrovství světa v roce 2026 bude účastnit 48 týmů. Podle L. Ravenela „to bude možnost pro mnohé evropské hráče účastnit se šampionátu v barvách jiných zemí“.
Aby se předešlo tomuto zneužívání, ke kterému došlo před několika lety, fotbalová pravidla nyní vyžadují „zřejmý vztah“ s reprezentovanou zemí. Jinými slovy, rodič nebo prarodič se musí narodit v dané zemi nebo samotný hráč tam musí žít po dobu nejméně pěti let.
Vyšlo v deníku Le Parisien: http://www.leparisien.fr/sports/football/les-bleus-une-equipe-africaine-les-chiffres-qui-demontent-les-cliches-19-07-2018-7826778.php#xtor=AD-1481423552